Why him ?!

46. Nevěděl o tom

Poslední dny byly zkrátka normální. Zase jsme chodili do školy. Konečně jsme byli i na kafi s Caroline. Povečeřeli jsme s Paulem a mámou. Začínali jsme vypadat jako spokojená rodinka.. S Care jsme si poslední dobou blíž než jindy. Ne, že by mi to vadilo.. Naopak, jsem za to ráda.

Ona byla vždycky ta schránka, které můžu říct všechno. Povídali jsme si o všem.

Jak už jsem říkala.. Poslední týden byl zkrátka skvělý.. Až na 2.4.2016..

Byla sobota, takže jsem měla volný den. Šla jsem se projít do krámu, protože mi došli cigarety. Koupila jsem si je a vyšla ven z obchodu. Zatímco jsem je rozbalovala, periferně jsem zahlédla někoho, jak na mě zírá.. Otočila jsem se tedy směrem k němu.. Byl to ten týpek od 'já vim čeho'.

"Proč mě furt sleduješ?" šla jsem k němu trochu blíž. "Protože jsi ignorovala telefonáty.. Musel jsem přijít osobně." podívala jsem se na mobil.. 2 zmeškaná volání od toho čísla, co mi volalo minule. "Co po mě chceš?" udělala jsem krok dozádu a on naopak proti mě. "Chci vlastně udělat dobrou věc." pousmál se. "Jakou?" zvedla jsem trochu obočí jako gesto toho, že mě to vážně zajímá.

"Upozornit tě." .. "Na?" upozornit? .. "A vlastně ti tak trochu otevřít oči." nikdo se tě o nic neprosil. "Mlčíš, takže tě to zajímá.." jen sem kývla. Byla jsem zadívaná do těch modrých očí. Byly jako pomněnky.

"O jeho drogové minulosti víš.. Ale víš, co se dělo i po ní?" kývla jsem hlavou na znamení toho, že ne. "Předtím než šel do léčebny, zabil zamilovanej páreček v parku. Nikdo na to nikdy nepřišel. Byl zahořklej z Katie a toho všeho." .. "Jak je zabil?" to už jsme byli na cestě do parku. Znovu začal mluvit, až když jsme si sedli na lavičku.

"Přišel za nima s tim, jestli nevědí kolik je hodin. Tu holku ubodal a kluka podřízl. Pak přišel za mnou a řekl mi o tom. On si to neuvědomuje, ale je agresivní i bez drog. Po léčebně mu doktor zjistil syndrom rozdvojené osobnosti. Rodiče mu o tom neřekli." cože? On má nějakou nemoc a ani o ní neví? Fajn rodiče má.

"Co to znamená?" .. "Znamená to to, že má v mozku dvě osobnosti. V jeho případě- i vlastně u většiny těhle pacošů- je to dobrá a špatná strana. U něj vítězí ta dobrá. Když mu mozek přecvakne na tu špatnou, spoustu věcí si neuvedomuje a někdy ani nepamatuje. Proto se přestěhovali sem. Já vlastně taky. Bál jsem se o něj."

"Takže mi chceš říct, že mi ubližoval, protože má nějakou nemoc o který ani neví?" byla jsem z toho fakt v rozpacích. "Vlastně jo. Zabil pár, ubližoval ti.. Už teď je ti z něho trošku špatně co?" zeptal se tak, jako by už odpověď věděl. Kývla jsem na znamení, že ano.

"A to ještě nevíš, co udělal tady." zpozorněla jsem jako nikdy. Seděli jsme na lavičce mezi největším stromem a památníkem. "Řeknu ti jednu větičku, která ti asi uvízne v hlavě." .. "Povídej!!" byla jsem fakt nervózní, co by to mohlo být.

"Popřemýšlej o tom, co dělal, než si za ním přišla, když ti znásilnili kámošku.." vstal, na znamení toho, že odchází. "Omlouvám se, ale já jsem byl ten, co jí na tý zastávce odvlekl pryč.. Domysli si, co udělal ten druhej týpek se mnou.." zvedl ruku a zamával mi. "Hej!! Jak se jmenuješ?" křikla jsem na něj, když odcházel. "Luke.. Luke Hemmings." řekl a pokračoval v cestě. Když mi to vyprávěl nevěřila jsem mu skoro ani slovo.. A pak mi to došlo..

To ne.. To snad ne.. To nemůže být pravda.. On.. On jí nemohl.. Ne.. Doprdele!!

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
-U