Why him ?!

44.

Měsíc cpaní se nemocničním jídlem, čuchání desinfekcí a těch všech sraček a hlavně neustálého ležení je u konce. Jediné proč teď musíme do nemocnice je to, že oba musíme chodit na rehabilitace páteře. Ale ok.

Když jsem přijela domu bylo to jako znovuzrození. Moje postel, jídlo, telka, všechno. Ale nechtělo se mi jen tak ležet doma. Ikdyž bych správně ještě měla.

Vzala jsem tedy do ruky svůj deník.

24. 3. 2016

Takže.. Nevím jak to nejlépe popsat.. Ale měli jsme autonehodu.. Tate teď nejspíš bude chodit na odvikačky a společně budem chodit na rehábka..

Drogy ho zhuntovaly.. Sice ne do maxima, ale něco to na něm zanechalo. Nejsem si jistá co, protože jestli si to moc dobře vybavuju, tak jednu tu facku mi dal, když nebral.

A jestli bude agresivní ještě víc bůhví, co se stane.. No zatím je v pořádku. Děkuju, že jsem se ti mohla svěřit.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Ano, poděkovala jsem deníku. Hodiny plynuly a mě už to doma, bez Tata přestávalo bavit. Vzpomněla jsem si na krabičku cigaret pod parapetem a vzala jí.

"Mami jdu se projít." křikla jsem mezi tím co jsem zaběhla do kuchyně pro něco k jídlu. Napsala jsem Tatovi.

Já: Teď u mě před barákem.

Tate: Ok.

"Dobře Ell. Ale dávej pozor. Na ty záda.." .. "Já vim mami neboj." ujistila jsem jí a dala rychlou pusu na čelo. "Ahoj." nečekala jsem na odpověd a práskla s dveřmi.

Protože už jaksi začíná jaro, neni až taková zima. Ale i přesto jsem si ten kabát radši zapla. Sešla jsem tři schody a pokračovala k brance, kde stál Tate.

"Ahoj!" křikla jsem s velkým úsměvem a skočila na něj. "Ahoj.." řekl a obdařil mě pouze úšklebkem. Vypadal nervózně. Seskočila jsem z něj a on mě políbil.

"Děje se něco?" zeptala jsem se a pobídla ho, aby jsme se hnuli z místa. "Jsem nějakej.. Nevim.. Jakobych něco potřeboval.. Ale drogy ne.. Nevim. Nemůžu na to přijít." řekl zamyšleně. Já vytáhla cigaretu z krabičky a nabídla mu. "Myslim, že tohle je to, co hledáš." rozčaroval se mu úsměv na tváři a hned si zapálil. "Aaaah. Lepší." řekl a usmál se. "Já vim. Znám tě." dodala jsem a pokračovala s Tatovo rukou na mém boku.

V parku jsme si sedli na lavičku mezi nejvyšší strom a památník.
"Tady to bylo.." zadívala jsem se do země. "Co?" Tate nevěděl o čem mluvím. "Tady Care znásilnil ten debil." .. "No jo.." dodal a výtahl si další cigaretu. Vytáhl i pro mě.

"Docházej.." zamávala jsem krabičkou s posledníma třema cigaretama. "Dojdem koupit až pujdem nazpět." řekl a obdařil mě širokým úsměvem.

"Máš bolesti?" zeptala jsem se. "Jako čeho?" chytl mi ruku a druhou si dal do kapsy. "Těch zad.." .. "Občas při špatnym pohybu.. Někdy když ležim.. Ale nic co by se nedalo vydržet." usmál se znovu. "Tak si vem prášky na bolesti ne?" řekla jsem to s takovou jistotou.. "Nemůžu Ell.." a pak mi to došlo..

Mohla by se u něj projevit závislost, proto mu dávali minimum léků. Bolesti musí odeznít přirozenou cestou. Já bych nemohla ani hýbat s krkem, kdybych u sebe neměla vicodin.

Pomalu jsme šli do obchodu. Tate skočil koupit dvě krabičky Chesterfieldek. Já čekala venku.

Kolem někdo šel.. Nevěděla jsem kdo, do té doby než se zastavil. Začal na mě zírat. Otočila jsem se k němu. Měl kapuci a začínala být tma.. Neviděla jsem mu do tváře.

"Chceš něco?" zeptala jsem se. Chtěla jsem ho poslat doprdele, ale zajímalo by mě proč tak čumí. Jen se zasmál. Přistoupil blíž a pohladil mě po tváři. Konečně.. Tate vyšel z obchodu.

"Co tady děláš?!" Tate začínal mít nervy. "Nějaká nová jo?" řekl ten cizinec.. Tate ho chytl za bundu a odtáhl ho pryč.. To myslel mě?

Po chvilce Tate přišel.. Už sám.

"Jdem?" jen jsem přikývla a šla. "Kdo to byl?" Tate mě k sobě přitáhl. "Starej známej ty víš z čeho.." myslel tím ty drogy..

"Jo.. Aha.." pořád mi v hlavě kolovalo to 'nějaká nová'. Myslel tím to, že Katie ho opustila? Nebo něco jinýho? Nechtěla jsem se ho ptát.. Vypadal rozrušeně.

Došli jsme domu a já byla ráda, že si můžu lehnout. Záda byla jak v ohni. Vzala jsem si vicodin a šla spát..

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
-U