Why him ?!

43. Výslech

*pohled Tata*

Druhý den jsem se probudil dřív než Ell. Otočil jsem hlavu na levou stranu a uviděl jí tam.. Spala tak sladce. Nejradši bych byl, kdybych de teď probudil v mojí posteli, vedle ní, mohl jí pohladit po zádech a tím jí sladce probudit..

Ve skutečnosti se nemůžu skoro ani hnout. Dal bych cokoliv za to, abych jí teď mohl políbit.. Cokoliv.
Je mi to tak moc líto.. Kvůli mě je zmrzačená.. I přes ty všechny obvazy a sádry, je to ale pořád ta krásná Elisabeth Goode, kterou tak moc miluju.

*pohled Elisabeth*

Už dávno nespím, ale to Tate asi neví. Pozoruje mě. Cítím to. Pořád mě svazuje ten pocit nejistoty. Od té nehody.. Bojím se mu být nablízku. Ale cítím se s ním v perfektím bezpečí.. Nedává to smysl.

Rozhodla jsem se, že otevřu oči. Otočila jsem hlavu na pravou stranu a spatřila ho jak se na mě usmívá.. Úsměv jsem mu oplatila.

"Tak jak ses vyspala?" zeptal se mě ještě trošku rozespalý Tate. "Vedle tebe by to bylo lepší.. Ale vzhledem k možnostem to ušlo." viděla jsem jeho lítostivý pohled. "Nikdy jsem tě nechtěl takhle vidět.." řekl a otočil hlavu tak, aby se koukal do stropu. "Jak?" zeptala jsem se rýpavě.

"Zmrzačenou.. V nemocnici.. Nemůžeš dělat nic. A ještě kvůli mě.." viděla jsem jeho oči jak se naplňují slzami. "To se může stát každýmu Tate." dodala jsem a upřela pohled na otevírající se dveře.

"Zdravím, jsem strážník Montgomery. Až příjde doktor začne výslech dobře?" řekl dost jistě. "Dobře." řekli jsme jednohlasně.

Když doktor přiběhl začal nám strážník klást otázky ohledně té bouračky. Najednou nám zastrčil flash disk do televize. My oba nechápali.. "Na téhle flashce je záznam, který natáčela kamera toho kamioňáka, do kterého jste to napálili." dodá a spustí play.

Sledovali jsme to tak upřeně, že i kdyby do pokoje vlítl jednorožec s hrncem na prdeli nevšimli bychom si ho. Viděla jsem přesně sekundu po sekundě, jak jsem letěla ven..

"T-to jsem já?" zeptala jsem se. Strážník pouze kývnul. Neudrželi jsme s Tatem slzy.. Vlastně jsem ani nevěřila tomu, že jsem to přežila..

Když všichni odešli Tate vypadal na to, že potřebuje psychiatra. Takhle vyjevená jsem nebyla ani já, a tom jsem tím sklem prolétla v plné kráse.

"Bude to dobrý zlato. Žijem." řekla jsem jistě. "J-já vim, ale nevěděl jsem, že to bylo takhle masivní." jako by nikdy nic podobnýho neviděl. "Promiň Ell." řekl a spadli mu další slzy. "Neomlouvej se.. Nemůžeš za to." .. "Kdybych znovu nezačal brát, nemusel bych narychlo přestat a nezhuntoval bych se.. Nikdy by se to nestalo. Přijeli bychom domu a bylo by všechno v pohodě." slzy mu padaly jedna za druhou. Takhle zničený ještě nikdy nebyl.

"Odpouštím ti to."

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
-U