Why him ?!

41.

Uběhl měsíc.. Žádný telefonát.. Přestala jsem na to myslet, protože to samo o sobě byla pitomost.. Ikdyž někde hluboko ve mě je strach.

Na dnešek jsme se domluvili s Tatem, že půjdeme do kina. V 6 mě má vyzvednout.. Měla jsem ještě hodinu čas, takže jsem se učila matiku.

"Ell, potřebuju pomoct!" slyšela jsem volání mamky z ložnice. Vyběhla jsem od psacího stolu a běžela jak nejrychleji to šlo. "Co se st- panebože.." zarazila jsem se a s otevřenou pusou pozorovala mamku v červených uplých šatech. "Myslíš, že takhle můžu s Paulem jít?" zeptala se mě a pootočila se. "Rozhodně, kam tě vůbec bere?" zeptala jsem se pro změnu já a sedla si na postel. "Do jedné luxusní restaurace v centru." dodala a svázala si vlasy do lehkého drdolu.

Dnes mají Paul s mámou čtyřměsíční výročí. Strašně jim to spolu sluší a my s Care si už připravujeme plány naší společné dovolené. Fakt to bereme vážně a počítám, že oni taky.

"Chceš pomoct s vlasama?" zeptala jsem se, když si mamka nanesla poslední vrstvu řasenky. "Byla bys hodná.." .. "Samozřejmě." dodala jsem a dala nahřát kulmu.

Když jsem dodělala poslední vlnu, vše jsem završila lakem na vlasy. Vypadalo to skvěle.

"Děkuju za pomoct zlato, užij si to dneska s Tatem." řekla. "Ty si to užij s Paulem, a nevypij moc vína, do postele tě znova tahat nechci." začli jsme se smát. "Neboj se, tak ahoj." křikla, když si nasazovala lodičky. "Ahoj." když se zavřeli dveře, bylo najednou hrobové ticho.

Oblékla jsem si džíny a tílko. Přes to jsem si přehodila žíhaný cardigan a oblékla si černé boty a kabát.

Tate už stál před domem, opřený o auto. "Ahoj." řekla jsem a políbila ho. "Ahoj Ell." řekl a otevřel mi dveře od auta.

Když jsme přijeli, Tate auto zaparkoval v podzemních garážích a pak jsme vyrazili do sálů.

Seděli jsme v semišových sedačkách a hltali každou sekundu filmu. Najednou se objevila jeho ruka na mém stehně. Lehce jsem se pousmála a položila mojí ruku na jeho. Jemně mě hladil..

Když film skončil, koukla jsem se na mobil a měla zmeškané volání.. Od.. Neznámého čísla.. Bylo to to stejné číslo jako minule a mě proběhl mráz po zádech.

"Děje se něco?" řekl Tate a chvíli se odtrhl od pozorování silnice. "Nene, nic." zalhala jsem a ujistila ho úsměvem. "Víš, že mi můžeš říct všechno viď?" zeptal se. "Jo.. Jasný." .. "Tak teď mi řekni co tě trápí." bála jsem se mu to říct. Je hrozně vznětlivý..

"Víš.. Volalo mi nějaký neznámý číslo.. Už před měsícem.. Že prej pravda vyjde na povrch a tak.. A teď mám od toho samýho čísla zmeškaný hovor.." řekla jsem klidně. "Blbost.. Jako jaká pravda? Všechno jsem ti už řekl." dodal, bylo jasný, že byl nasranej.

Celou cestu domu nepromluvil ani slovo, jen upřeně pozoroval silnici.. Teda alespoň jsem si myslela, že jí pozoruje.. Auto začalo mířit do protisměru..

"Tate!" křikla jsem a bouchla ho do ramene. Bylo to jako by byl v transu.. Měl ruce pořád na volantu.. Jen položené.. Už jsme byli v protisměru, když jsem cukla volantem, aby jsme se dostali zpět na svou stranu silnice.

"Hej slyšíš mě?!" křikla jsem a jistila volant. Najednou se mu zavřeli oči a jeho hlava se opřela o okýnko. Jeho noha dopadla na plyn a tak jsme přidali na rychlosti. "Tate vzbuď se sakra!!" křičela jsem a přitom s ním cloumala ze strany na stranu. Otevřel oči.

"Ell.. Co se děje?" řekl zmateně. "Vem si volant a řiď doprdele!!" křikla jsem. Ozvalo se troubení kamionu. Koukla jsem se dozadu. Nic.. Dopředu..

"Elisabeth, drž se!" .. "Tate!"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
-U