Why him ?!

47. Dává to smysl..

Byla jsem z toho v prdeli.. Nevěděla jsem, jestli mám Lukovi věřit.. Je to přece ten z 'já vím čeho'.. Ale překvapivě mi to dávalo smysl.. Když mi tvrdil, že byl doma tvářil se divně.. Nikdy by mě ale nenapadlo, že by mi o tom lhal.. Bála jsem se ho zeptat..

Seděla jsem na posteli.. Celou noc jsem nespala. Pozorovala jsem z okna východ slunce. V 8:00 jsem šla do kuchyně a snědla trochu cereálií.. Nebylo mi zrovna dvakrát nejlíp. Nejradši bych se běžela vyzvracet, ale musim být jen nevyspalá.. Nebudu hned bulimička.

Odpoledne jsem sebrala celou svou odvahu a pozvala Tata k sobě. Docela jsem se bála. Cokdyž mi ublíží.. Nebo hůř..

Zaslechla jsem zvonek. Běžela jsem otevřít. Ve dveřích stál Tate s jeho roztomilým úsměvem od ucha k uchu. Miluju ten úsměv.

"Ahoj Ell." stála jsem zaražená a nervózní jako nikdy.. "Ehm, můžu dál?" zeptal se a pokrčil obočí. "A-ahoj, jo jasně pojď." šli jsme rovnou do mého pokoje.

"Je ti něco Ell"? zeptal se a sedl si na postel. "Je mi trochu špatně. Celou noc jsem nespala." šla jsem k němu opatrně blíž. "Jakto? Nešlo ti usnout?" zase ten roztomilý úsměv. "Nešlo no.. Přemýšlela jsem nad jednou věcí." stres mě užíral jako já popcorn při filmu. "Nad jakou?" žaludek mi chtěl vyskočit ven.. Nezvládnu to.

"T-to teď neřeš.." sakra.. Já kráva.. Nešlo to.. Bála jsem se.. "Fajn.. Když si to nepřeješ." utvrdil vše lehkým úsměvem, chytl mě za ruku a přitáhl k sobě. Rozhodla jsem se na to chvilku nemyslet a šla k němu tak, jak mě táhl.

"Dneska je docela hezky, nechceš se jít projít?" zeptal se a políbil mi lehce konečky prstů. "Jo tak jo. Půjdu se jen oblíknout." kývl a pustil mě. Lehl si a pozoroval čárky vedoucí svisle a vodorovně na mém stropě. Já si zatím oblékla černé skinny, tílko, vínový svetr a koženou bundu.

"Můžem?" .. "Jasně." zvedl se a následoval mě až ke dveřím. Z mé skrýše za zrcadlem jsem si vyndala červený zapalovač a vyrazili jsme na cestu. Z kapsy jsem vytáhla krabičku modrých Chesterfieldek a vyndala dvě cigarety- pro mě a pro Tata.

Rozhodla jsem se na to všechno alespoň na chvilku zapomenout. Šli jsme po ulici a kouřili. Měla jsem jednu ruku volnou. Chtěl mi jí chytit, ale hned jak jsem ucítila dotek jeho ruky, cukla jsem pryč.

"Co se děje Ell?" zeptal se starostlivě. "N-ne nic.." nastavil mi ruku jestli mu jí chytnu.. Chytla jsem a pokračovali jsme dál v cestě. "Je mi jenom špatně." žaludek jsem měla pořád jako na vodě. "A jedla jsi vůbec něco?" .. "No něco.." neměla jsem chuť k jídlu. Spíš chuť vyzvracet žaludek. Ale mě když už, tak musí být hodně špatně na to, abych zvracela.

Došli jsme do parku a já si zapálila další cigaretu. Sedli jsme si na lavičku mezi nejvyšším stromem a památníkem.. Tam, kde se to údajně stalo.

Porozhlídla jsem se okolo. Najednou všechno jakoby se na mě navalilo a zvedl se mi silně žaludek. Odhodila jsem cigaretu a běžela do nejbližšího křoví. Vyzvracela jsem snad i střeva..

"Elisabeth Goode!! Tohle nebude z nedostatku spánku.." Tate šílel jako zběsilý. "Ale jo bude.. A z toho, žr jsem nejedla.." ujistila jsem ho. "Pojď si domu lehnout." tak jsme šli teda domu..

Lehla jsem si do postele.. Tate se najednou zamlkl.. Byl jako vyměněný. Najednou se na noc neptal.. O nic se nestaral.. Jeho pohledy na mě byly pohrdavé. Odkašlala jsem si. Rozkašlala jsem se víc.. Cítila jsem, že potřebuju zvracet znovu. Pro každý případ jsem si k ppsteli vzala kýbl, ale byl na druhé straně.

"Tate podej mi prosimtě ten kýbl." potřebovala jsem ho podat. Nezvládla bych se pro něj natáhnout. "Nepodám.." šeptl a dál seděl na židli a pozoroval mě. "Tate mě je špatně, můžeš mi to podat?!" zvýšila jsem hlas. "Podej si to sama.." řekl zvědavě. Vypadal, jako by si užíval moje utrpení a křeče. Natáhla jsem se tedy pro kýbl. Jen tak tak jsem to stihla hodit dovnitř.

"Podal bys mi alespoň tu láhev s vodou?" řekla jsem tak normálně. Ta láhev byla přímo vedle něj. Vzal ji a hodil ji po mě. Trefil mě přímo do ruky, kterou jsem držela kýbl a narazil mi prsty.. Cítila jsem lehké křupnutí.

"Jsi normální?" podotkla jsem rázně, dala kýbl vedle postele a jemně si prosahávala prsty.. Zlomené naštěstí nebyly.

"Nevim." řekl bez emocí. "Panebože.. To bolí.." křeče v břiše a naražené prsty.. Libovka..

"Víš jak na to zapomeneš?" z kapsy vytáhl žiletku a řízl mě do ruky. "Překryješ to jinou bolestí." řekl a žiletku položil na stůl.

Vykulila jsem oči a slzy mi stékaly jedna za druhou. "Opovaž se ještě řvát!" řekl rázně a sedl si zpět na židli.

"Jsi hnusnej a morbidní.. Luke měl pravdu!" vykřikla jsem. "Jak o něm víš?!" .. "To řešit nemusíš.. Ty teď odsud vypadni!" vztal a šel ke mě. Jednu mi lískl. Neměla jsem sílu mu to oplatit.

"Co ti řekl?" řekl docela klidně. "To o těch v parku a.. O Care.. A.." .. "A?!!" začínal vypadat nasraně. "A to o tý nemoci.." .. "O jaký nemoci doprdele?" vykřikl.. Vážně o tom neví..

"Rodičů se ptej ne mě!!" vykřikla jsem na něj zpátky. Sebral se a odešel.

Už to nebyl ten Tate, kterého jsem milovala..

Zbytek dne jsem jen zvracela a pila vodu, abych měla co zvracet..
Bolelo to tak moc.. Zapomněla jsem na to jak mě řízl.. Na polštáři se mi objevil krvavý flek..

Ruce jsem měla v jednom ohni.. Jak mi to mohl udělat..

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
-U