Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

3.

„Přestaň s těma svýma rádoby chytrýma kecama, Suigetsu," řekl naštvaně Sasuke.

Suigetsu se naoko nafoukl a dal ruce v bok.

Naruto zvedl obočí nad tak dětinským gestem, i když to sám občas nevědomě dělal sám. Celkově moc nechápal, kde zrovna tyhle lidi Sasuke sebral. Jmenovaný bělovlásek mu připadal jako nejvíc normální, i přeš to, že chápal, že pokud jsou se Sasukem, nemůžou to být hodní lidé. Jediná dívka ve skupině mu až moc připomínala Sakuru, což se mu nelíbilo. Ona sama na něj zahlížela dost hnusně. U posledního člena černovláskovi skupiny se zarazil asi nejvíc. Sálala z něj zvláštní chakra, kterou Naruto nedokázal moc dobře rozluštit. Stejně jako dívka, i tenhle kluk se na něj díval velice nepřátelsky a podezřívavě.

„A vy jste kdo?" Zeptal se Naruto, hlas podbarvený zvědavostí.

„Suigetsu," ujal se slova urychleně bělovlásek a zazubil se. Očividně ho netrápilo, že ho Naruto předtím sám oslovil, takže se nemusel už představovat.

„Karin," řekla sotva zřetelně brýlatá holka.

Kluk se žlutými vlasy na něj stále zíral, nakonec ale promluvil zvláštním hlasem: „Juugo."

„Tak jste se seznámili a my jdeme." Řekl podrážděně Sasuke a kývl hlavou na pravou stranu, ukazujíc směr.

„Kam jako chceš jít?" Zeptal se ostře Naruto. Nedovolí, aby teď Sasuke odešel. Musí ho přesvědčit, aby se s ním vrátil domů...

„Pokračujeme v misi, připravil jsi nás akorát o čas."

„To nemyslíš vážně?!" Vykřikl blonďák.

Sasukeho obočí se stáhlo. „Neměl bych?"

„Ty... My se vidíme po tolika letech a ty mi ani nevysvětlíš, neobhájíš se, proč si vlastně tehdy odešel? Bez jedinýho slova! Nikomu z nás si nic neřekl a sprostě sis odkráčel pryč!" Křičel Naruto, hluboko uvnitř ale cítil zradu. Doufal, že se to třeba spraví, Sasuke mu to vysvětlí, on to pochopí a porozumí mu. I když to byla malá naděje, stále tady byla a Naruto si ji pracně uchovával až do téhle chvíle. Teď jasně viděl, že pro Sasukeho odchod nic neznamenal – Konoha mu jednoduše bránila a on neměl problém se jí zbavit.

Karin společně se Suigetsuem povytáhli obočí. Překvapovalo je víc a víc, co slyší.

„Nedělej tady scény, usuratonkachi. Nikdo z vás mě tehdy nezajímal, neměl jsem důvod zůstávat ve vesnici. Moje pomsta čekala."

Naruto si odfrkl. „Samozřejmě, tvoje pomsta. Celý tvůj život je jenom o pomstě, Sasuke. A co bude po tom? Co uděláš, až se ti tvoje ‚životní poslání' vyplní?"

Sasuke zakroutil hlavou. „Nestrkej nos do cizích věcí."

„Kdysi jsme si cizí nebyli..." Zašeptal Naruto. Bolely ho slova, které Sasuke bez váhání říkal.

Sasuke neodpověděl, najednou dělal, jak kdyby se Naruto rozplynul. Jeho oči se zaměřili na Juuga, který stál nejblíž. Jeho hlas se změnil v čistou autoritu, když řekl: „Jdeme."

Karin najednou zalapala po dechu. Sasuke, Suigetsu i Juugo na ni upřeli své pohledy a viděli, jak se jejich týmová partnerka klepe a zděšeně zírá před sebe, oběma rukama si kryla svá ústa.

Najednou i Juugo změnil svůj postoj. Prokletá pečeť začala pomalu působit a jeho bdělost se pomaličku ale jistě vytrácela.

Suigetsu pouze vyjeveně zíral na ty dva. Co to mělo znamenat?!

Najednou Karin potichu promluvila, jako by se bála udělat i menší nádech. „On... Jeho chakra..."

Když se Sasuke společně se Suigetsuem otočili na Naruta, na kterého Karin zděšeně ukazovala prstem, oba se ve stejné chvíli zarazili.

Naruto tam stál, trochu přikrčený, vlasy ještě víc střapaté, než normálně. Jeho rýhy na tvářích se zviditelnily a jeho oči. Když se do nich Sasuke zadíval, nebyla v nich stopa po uklidňující, mírumilovné modré. Tohle byla rudě červená, zorničky byly zvířecí a krvelačné.