Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

9.

„Už jsme skoro doma," řekl Naruto asi po další hodině cesty.

Sasuke si to nechtěl přiznat, ale byl už vcelku unavený, proto se ani nesnažil Narutovi jeho použité slovo ‚domov' nějak vymluvit a jednoduše šel dál.

A Naruto měl pravdu – po pár minutách se již oba octli před velkou bránou Listové vesnice.

Černovlásek se zastavil a koukal na bránu. Najednou nemohl uvěřit tomu, že tu doopravdy stojí. Tak dlouho tady nebyl... Odešel a slíbil si, že se už nikdy nevrátí. A teď tu stojí. Jaká ironie.

Naruto k němu přistoupil a dotkl se jeho paže. „Pojď..." Řekl a usmál se.

Nemyslel si, že na Sasukem bude nějak viditelná jakákoliv nervozita, ale doopravdy tady byla. Byl ztuhlý, jeho oči byly trochu víc rozevřené než normálně a jeho celkový postoj byl... Jiný.

Sasuke se Narutovi vytrhl a rozešel se. Blonďák se pouze krátce zasmál a srovnal s ním krok.

„Chceš se podívat po vesnici, nebo jdeme rovnou k Hokage?" Zeptal se Naruto, doufajíc, že si Sasuke vybere tu první možnost.

„Jdeme rovnou."

Samozřejmě, že si vybral tu druhou.

Podle Sasukeho slov se tedy Naruto přiblížil k černovláskovi, chytil ho za předloktí a přemístil do kanceláře.

Hned jak se objevili, mohl Sasuke vidět velmi štědře obdařenou blonďatou ženu za stolem, která nebyla skoro ani vidět, kvůli hromadě papírů všude kolem.

Ta, podle zvuku přemístění, který se rozlehl místností, zvedla hlavu a zamračila se.

„Bábi!" Řekl rozjařeně Naruto, úsměv od ucha k uchu.

Sasuke pozvedl obočí nad jeho oslovením. Tohle byla očividně hlava vesnice, a Naruto se k ní chová takhle familiérně?

„Naruto..." Zavrčela Hokage, její pěsti se viditelně zatnuly a žilka na čele naběhla.

„Já vím, já vím, ale bábi! Podívej, kdo je tady!"

Naruto byl doopravdy šťastný, takže si ani nevšiml, že Tsunade opět oslovil ‚bábi'. Ta to absolutně nesnášela, ale v hloubi duše věděla, že se toho už nikdy nezbaví.

Její oči se z rozjařeného blonďáka přesunuly na druhou osobu, která se objevila v místnosti. Černé vlasy, obsidiánové oči...

„A ty jsi?" Zeptala se nezúčastněně.

„Jmenuju–"

Sasuke neměl čas na představení se. Naruto ho hyperaktivně předběhl.

„To je přece Sasuke! Sasuke Uchiha!"

Tsunade překvapeně zvedla obočí. „To je mi ale překvapení, co tady děláš?"

Naruto s jejími slovy najednou schlípl. Hlava se mu mírně sklonila mezi ramena a celkově jako by se zmenšil.

Oba, Tsunade i Sasuke, překvapeně zírali.

„Naruto mi řekl, že můj bratr byl donucen vyvraždit klan a zabít mé rodiče. Proto jsem tady, chci slyšet pravdu," řekl Sasuke chladným hlasem, oči upíral přímo do těch Tsunadiných.

Její obličej se zamračil už v půlce věty. Oči se zaměřily přímo na blonďáka.

„Naruto, já tě doopravdy zabiju!" Vykřikla Tsunade a prudce se zvedla, ruce třískly o stůl.

Naruto s sebou škubnul a jeho obličej se skrabatil do omluvného výrazu. „Bábi, omlouvám se–"

„Nemluv na mě!"

Blonďák hned zmlkl.

Sasuke byl překvapený. Naruto se choval jako beránek. A vypadalo to, že si to dost zavařil.

„Tak hele, Sasuke, mně je jedno, co ti blonďák nakukal, ale žádná jiná ‚pravda' neexistuje, dobře? Takže jestli to je všechno, co jsi chtěl, můžeš jít," řekla Tsunade a pokynula mu rukou ke dveřím.

Naruto zíral naprosto překvapený. „Ale bábi, to nemůžeš myslet vážně!" Vykřikl, hned toho ale zalitoval.

Černovláskovi bylo jasné, že měl Naruto pravdu. Kdyby totiž lhal, nechtěla by ho Hokage tak rychle vysekat pryč z kanceláře. Proto se rázně podíval Tsunade do očí.

„Chci vědět pravdu. Nikdo mě odsud nedostane, dokud se ji nedozvím."