Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

17.

Naruto si přesně nedokázal vybavit, co se včera po tom incidentu stalo.

Věděl, že seděl před svým bytem pár minut bez hnutí, hlava se mu točila a chvilkami viděl rozmazaně. Stále nedokázal zpracovat nic z toho, co se stalo.

Sasukeho slova jako kdyby poletovala kolem jeho hlavy, stále je slyšel, věděl, co mu černovlásek řekl, věděl dokonce jeho přesný tón hlasu a to, jak se tvářil, ale jeho mozkové zakončení jako kdyby nefungovaly a on si nemohl spojit jednotlivé informace.

Černovlásek byl pro něj vždy nejvzácnější přítel. I když pro něj Sakura a ostatní znamenali mnoho, i přes to, že Sasuke odešel, nikdy z Narutova srdce nezmizel. A Naruto si občas připadal, že tyto pocity sdílí pouze on. Nikdy si nedovedl představit, že by k němu Sasuke cítil něco podobného – tak hlubokého. Ano, věděl, že v koutu své ho měl přece jenom trochu rád, ale tohle nikdy nečekal. Po tom, co se před týdnem znovu shledali, černovlásek nejevil naprosto žádný zájem o jeho osobu – toho by si snad všiml?

Naruto si nebyl jistý, zda celou tu dobu, než se Sasuke vrátí, dokáže nepřemýšlet nad touhle těžkou situací.

Ani ho nenapadlo, že by měl být zhnusený, že by měl cítit nechuť, nebo něco podobného. Automaticky Sasukeho city přijal, ale nebyl si jistý, co k němu vlastně cítí on sám. Láska to rozhodně nebyla, ale co když to přece nebylo ani přátelství?

Po tom, co před svým bytem seděl dobrou hodinu, uklidnil svůj třas v rukou a zvedl se. Jeho kolena se trochu podlomila, proto se rychle chytil zábradlí, které bylo naproti dveřím.

Dobře, hlavně klidně a pomalu. Nadechl se a pomalu se rozešel ke dveřím. Udělal dva kroky, otevřel si dveře a zavřel za sebou. Přidržoval se stěn, než se konečně skácel úlevně do postele.

><><><><

„Ahoj, Naruto!" Mávala na něj energeticky Sakura, která stála pár metrů od něho, vedle ní stál Sai, taky mírně mával.

„Ahoj," usmál se Naruto.

„Dobré ráno," ozval se Yamato, který se právě objevil kousek od Naruta. Všichni tři pozdravili.

„Nevíte, kde je zbytek?" Zeptala se Sakura zvědavě. „Mají zpoždění."

„Sasuke a Kakashi mají misi," zamumlal neochotně Naruto. Nechtěl na to myslet.

Sakura povytáhla obočí. „Jakto? Hned takhle z kraje? Vždyť jsme se před chvílí vrátili."

Naruto naoko lhostejně pokrčil rameny. „Hm, no, prý to byla nějaká závažná mise... Nevím moc podrobností."

„Pravda, já vím to samé. Nebylo moc lidí, tak Tsunade vybrala Sasukeho a Kakashiho." Řekl Yamato a pokýval hlavou. „To nám ale nevadí. Trénink se stejně koná, bando. Tak se připravte a dáme dva na dva."

Jak Yamato řekl, tak se taky stalo.

Asi hodinu bojovali mezi sebou, potom to změnili a snažili se útočit všichni na všechny. Kolem oběda už byli dost unavení, proto se rozhodlo, že pro dnešek budou mít pohov.

„Nechtěli byste zajít na oběd?" Zeptala se Sakura usměvavě Naruta se Saiem, když si cestou z tréninkového místa.

„Rád," řekl Sai a usmál se.

Narutovi se ta představa moc nelíbila, neměl zrovna hovornou náladu, čehož si dívka samozřejmě všimla a byl to taky jeden z důvodů, proč je chtěla pozvat na jídlo – chtěla to z Naruta vytáhnout.

Nakonec se ale i od blonďáka dočkala souhlasného kývnutí.

><><><><

Sakura byla s nervy pár minut už v kýblu. Stále nenadešla ta pravá chvíle, aby se Naruta zeptala, co se děje.

Seděli tu už asi hodinu, jídlo měli za sebou a právě jen dopíjeli svoje pití.

„Naruto, co jsi to říkal o té misi?"

„Jaké?"

„No, na jakou šli Sasuke a Kakashi," uvedla na pravou míru Sakura a sledovala, jak se z Narutové tváře vykrádá jakákoliv zdravá barva. Aha, že by uhodila na to správné místo?

„Vždyť jsem to říkal," odvětil celý nesvůj Naruto.

„A od koho ses to dozvěděl?" Vyzvídala dál, hlavně nenápadně, Sakura.

Naruto se na ni ostře zadíval. „Co tě to tak hrozně zajímá? Neměla jsi ještě včera Sasukeho na ráně?"

Sakura se zastyděla. Sasuke ji právě vůbec nezajímal, ale to nemohla říct. A navíc se zdálo, že je Naruto až moc podrážděný. „Mně to zajímá jen tak... Víš, jakože obrazně..."

Sai se zasmál. Do téhle doby se do jejich konverzace nechtěl míchat, protože tak nějak tušil, čeho chce Sakura dosáhnout. Jeho to samozřejmě tolik nezajímalo, ale chtěl pomoci své kamarádce. „Mě to taky zajímá." Přidal se.

Naruto se na něj překvapeně podíval a nafoukl tváře, porazili ho. „Fajn. Sasuke se u mě včera večer stavil a řekl mi to."

Tohle Sakura nečekala. Sasuke se obtěžoval a dokonce se u Naruta stavoval? Tohle začíná být zajímavé. „A co chtěl?"

„Sakuro!" Vyjekl Naruto. V mysli se mu utvořil obrázek Sasukeho očí, plných onyxových očí, které se k němu pomalu nakláněly. Vybavil se mu přesný pocit těch jemných rtů na svých... „To už stačí!"

Dívka překvapeně zamrkala, i Sai se zarazil. Co to do Naruta vjelo?

„Už budu muset jít," řekl Naruto a dopil svoje pití.

Sakura rychle zareagovala; „Notak, Naruto, omlouvám se. Jenom nás to se Saiem zajímalo, když jsme o tom nic nevěděli." Snažila se zachránit situaci, pohledem nenápadně proparovala svého černovlasého kamaráda a žádala o pomoc.

Té bylo vyhověno, bohužel ne úplně dobře. „Samozřejmě. Jen nám jasné, že se mezi tebou a Sasukem něco stalo, takže–"

„Saii! Nepomáháš mi!" Vyjekla Sakura.

Naruto podrážděně zavrtěl hlavou. Neměl dobrou náladu, bolela ho hlava, celá byla zaplněná Sasukem, jeho vlasy, jeho očima, jeho rty...

Nechtěl se tady ještě vypořádávat se svými zvědavými kamarády.

„To je stejně jedno. Musím jít, zatím se mějte." Řekl Naruto a vypařil se.

Sakura ještě stačila vykřiknout, aby počkal, nebylo to ale nic platné. Očividně to přepískli. 

><><><><

Mrzí mě, že celý týden nepřibyl žádný díl, bohužel ale byl ve škole blázinec - hromada testů a tak podobně. Zítra se známky uzavírají, takže by se tempo mělo aspoň trochu zvolnit - to znamená, že budu mít, snad, více času na psaní. :)

Snad jste si dnešní díl užili, máme tady Naruta a zmatenost.

Dílů plánuju dohromady tak nějak kolem dvaceti, ale uvidíme.

Přeju hezký zbytek večera.