Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

12.

Všechno šlo překvapivě dobře. Sasuke, i když byl už druhý den v Konoze, stále nepotkal nikoho známého a to mu absolutně vyhovovalo.

Včera, když byl znovu Hokage, kvůli nějakým papírům, se dozvěděl, že na něj společně se zbytkem týmu v nebližší době čeká mise, a vyčkává se na Sakuru, Saie a Yamata, kteří byli na jedné společné.

Černovlásek nevěděl, zda se těší, bojí nebo mu to je lhostejné. Samozřejmě, neviděl Sakuru tak dlouho, byl zvědavý, jak se změnila, nebo zda je pořád stejná – což doufal, že ne. A taky ho celkem zajímali ostatní dva členové týmu, které neznal. Rozhodně to bude zajímavá mise.

Byl zrovna ve svém starém domě a uklízel. Nevěřil, že se Uchihovská čtvrť tolik zachovala. Vypadalo to tu přesně, jako když odcházel, což je už hrozně dlouhá doba. Ale bylo to tak. Domy pořád stály takové, jako je Sasuke pamatoval. Jediný rozdíl byl v tom, že tu bylo prázdno.

Konečně, pomyslel si, když poklidil jednu půlku svého domu. Právě stál před dveřmi do ložnice svých rodičů. Nevěděl, zda je dobrý nápad vstoupit. Bylo to... zvláštní. Přišlo mu, že tu nemá co pohledávat, na druhou stranu ho ale nějaká neznámá síla doslovně táhla dovnitř. Povzdechl si, když pomalu otevřel dveře.

Ložnice byla stále taková, jakou si ji pamatoval jako dítě, akorát, že tu pro změnu bylo o tunu více prachu. Přešel přes místnost k menšímu stolku, na kterém stála prázdná váza, pár papírů a jedna stará, zaprášená truhlička.

Sasuke se něžně usmál. Nemohl uvěřit, že to tu stále ještě bylo. Zvedl ruku a opatrně se truhly dotkl. Přejel přes její délku prsty, zanechávajíc za nimi jasnou, čistou čáru, jak odstranil nános prachu. Promnul prsty mezi sebou. Sledoval, jak se prach pomalu drolí a padá na podlahu. Tak dlouho...

Otevřel její víko a jeho oči spočinuly na neuspořádané hromádce fotek. Ano, tahle truhla byla něco jako uzávěr jeho vzpomínek. Sasukeho matka si vždy zakládala na fotografiích – milovala, když si je zpětně mohla prohlížet a znovu prožívat to, co se odehrávalo. Často si černovlásek k matce sedl do klína a společně s ní se smál nad fotkami. Bylo jich doopravdy spousta.

Natáhl ruku a opatrně do rukou vzal první vzpomínku – byla to fotka jeho samotného a staršího bratra. Mohlo jim okolo deseti let?

Sasuke si tohle moc dobře pamatoval. Zrovna od Itachiho dostal svůj první kunai – v jeho očích svítily ohýnky nadšení. Tehdy to pro něj bylo něco jako uznání – bratr ho konečně začal brát jako budoucího ninju.

Druhá fotka, kterou zvedl, byla vyfocená na zahradě za jejich domem. Byla na ní Mikoto, Sasukeho matka, jak se vřele usmívá a v ruce drží nějakou květinu.

Černovlásek opatrně přejel prsty přes obličej své matky. Tolik mi chybíš...

Znovu se něžně usmál. Byla tak nádherná... A nezasloužila si umřít.

„Sasuke?" Ozvalo se za ním váhavě.

Sasuke se prudce otočil – byl tolik zabraný v hledění na svoji matku, že ani nezaregistroval přítomnost někoho jiného.

Byl to Naruto, stál váhavě u dveří a viditelně váhal, zda může vejít dovnitř.

„Co tady děláš?" Zeptal se Sasuke.

„Promiň, že jsem vešel bez dovolení. Myslel jsem si, že budeš tady... Máme misi," řekl Naruto a usmál se. „A co děláš ty?"

„Prohlížel jsem si fotky..."