Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

11.

Uběhl jeden den od oné osudové chvíle, kdy se Sasuke rozhodl, že zůstane v Konoze.

Dnes měl s Hokage zařizovat věci okolo přiřazení do týmu, čelenky a dalších věcí, které se týkaly života ve vesnici.

Sasukeho překvapilo, že na nikoho známého ještě nenarazil. Právě teď šel po nejrušnější cestě skrz vesnici, jelikož šel do kanceláře, a pořád nic. Lidi si na něj občas ukazovali nebo si něco šeptali, ale jeho to nezajímalo. I když věděl, že se jeho chování bude muset změnit, odkládal to, co nejvíc to šlo.

Konečně se doplahočil k Hokage. Zaklepal na dveře, a když uslyšel tiché ‚dále', vešel.

Tsunade již uvolněně seděla za svým stolem, jako vždy obklopená hromadou papírů. Vedle ní stála Shizune, která právě šťouchala do jednoho z papírů a očividně se snažila blondýnce něco vysvětlit. Třetí a zároveň poslední osoba stála kousek před stolem, čelem se právě otočil za zvukem otevírajících se dveří.

Vůbec se nezměnil, řekl si v duchu Sasuke, když uviděl svého bývalého senseie.

Hatake Kakashi se upřeně díval na svého žáka. Když se včera večer po příchodu z mise dozvěděl, co se stalo, nemohl tomu uvěřit. Naruto to dokázal. Doopravdy splnil slib, který před tolika lety dal Sakuře. Přivedl Sasukeho zpátky domů.

Sasuke vstoupil do místnosti a pozdravil. Potom se jeho oči upřely na Kakashiho a on si nebyl jistý, jak by se měl zachovat. Naštěstí, jeho dilema vyřešil jeho sensei, který k němu přišel a natáhl ruku.

„Vítej zpátky," řekl Kakashi a mírně se usmál, i když to přes masku bylo sotva vidět.

Černovlásek kývl a přijal napřaženou ruku.

V té chvíli se v kanceláři objevil v obláčku kouře Naruto.

Hned, jak uviděl scénu, která se odehrávala přímo před ním, jeho ústa se zvlnila do šťastného úsměvu.

„Co ty tady, Naruto?" Zeptala se překvapivě Tsunade, která do této doby nepromluvila ani slovo.

„Přišel jsem Sasukemu něco vrátit," řekl a ruku, ve které něco svíral, schoval za zády. „Ale já počkám."

Sasuke se zamračil a i když si to nechtěl přiznat, byl až moc zvědavý. Chtěl vědět, co pro něj Naruto má – neměl vůbec představu.

Tsunade kývla hlavou a zadívala se na černovláska, který teď stál vedle Kakashiho, Naruto se zatím opřel o zeď a založil si ruce na hrudi – stále nebylo vidět, co schovává.

„Takže, Sasuke," začala Tsunade. „Nemyslím si, že by bylo dobré rozhodnutí, dát tě do jiného týmu. Mimochodem – už o tobě ostatní vědí?"

„Myslím, že ne," řekl váhavě Sasuke.

„Dobře – takže jednoduše – přiděluji tě zpátky do týmu 7 a tvými partnery budou opět Haruno Sakura a Naruto Uzumaki." Její pohled se přesunul na Kakashiho, když mluvila dál; „ty, Kakashi, půjdeš neoficiálně taky zpátky do týmu."

Hatake překvapeně kývl.

„Vy jste nebyl v týmu 7?" Zeptal se udivený Sasuke.

„Papírově jsem byl pořád v týmu, ale na mise jsem chodil většinou sám."

„Kdo byl tedy senseiem?"

„Když jsi byl pryč, tak se náš bývalý tým 7 dost změnil," ozval se Naruto. „Kakashiho nahradil Yamato-sensei a jako náhrada za tebe přišel Sai."

„Sai?"

„Toho poznáš později," odsekla Tsunade, kterou rozčilovalo, že tady akorát ztrácí čas – už mohla mít dalších deset papírů vyplněných a z krku. „Ostatně, to jsem ti taky chtěla říct. V týmu 7 zůstanou jak Yamato, tak i Sai. Co se týká čelenky – tu dostaneš před svojí první misí, někdo ti jí donese, pravděpodobně Naruto nebo Kakashi. A... To je asi všechno, co jsem ti chtěla říct."

Sasuke kývl. „Dobře."

„Můžeš jít," řekla Hokage a dále už se věnovala hromadě papírů, která na ni čekala na stole.

„Já si jdu konečně odpočinout po misi, uvidíme se později." S tím Kakashi zmizel v obláčku kouře.

Černovlásek se rozloučil s Hokage a Shizune, které byly znovu ponořené do práce a dohadovaly se dost tvrdě na tom, kam se má vlastně Tsunade podepsat.

Chtěl už zavřít dveře od kanceláře, když ho Narutova ruka zastavila.

„Máš u mě ještě ten dárek," řekl Naruto a usmál se na něj.

„Oh, úplně jsem zapomněl... Jdeme na chodbu?"

Naruto kývl, zavřel za sebou a stoupl si přesně před černovláska.

Chvíli bylo ticho, proto Sasuke promluvil; „Takže...?"

Blonďákovi se vytvořil malý rumělec, který zdobil jeho líce. „No, takže... Možná ti to přijde jako hloupost, ale pro mě to znamená hodně a chci, aby to pro tebe taky něco znamenalo, ale budu chápat když–"

„Naruto," zastavil blonďákovo mumlání Sasuke, jeho koutky úst se trochu zvedly. I když si to nechtěl přiznat, chlapec před ním právě vypadal až moc roztomile.

„Oh–" Zastyděl se Naruto, tím se jeho rumělec trochu víc zvýraznil. „Prostě – když jsme bojovali v Údolí konce... A já prohrál – no, to není proč o tom mluvím... Prostě–tohle je tvoje, já to schoval, abych ti to mohl dát, až se vrátíš domů... Takže – tady to je," řekl Naruto a vrazil Sasukemu tu záhadnou věc.

Ten ji vzal do rukou a nemohl uvěřit tomu, co to drží.

Naruto se styděl, hluboko uvnitř se bál, že ho Sasuke pošle do háje, uhodí ho, vysměje se mu... Proto to nevydržel a zmizel v malém oblaku kouře.

„Naruto!" Vykřikl Sasuke, ale to už na chodbě byl jen on sám.

Černovlásek doopravdy nečekal, že by ji mohl v životě ještě vidět. Byla to věc, která pro něj tolik znamenala... A Naruto ji schoval. Nechal si ji a věřil v to, že mu ji jednou znovu předá.

Nefalšovaně se usmál a stiskl svoji starou čelenku v dlani, než si ji pevně uvázal okolo krku.