Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

22.

Narutovi nadšení ze zvládnutí nové techniky vydrželo pár dní.

Bohužel, jako všechny kladné pocity prostě nebylo možné udržet déle.

Čím víc dní přibývalo, tím Narutovi přišlo všechno těžší. Jak trénink, tak i občasná socializace s ostatními. A celkově nějak... Život.

Chyběla mu jiskra do života, která by všechno nějak zpestřila.

I když se každý snažil Naruta rozesmát, nebo nějak zabavit, každý selhal. Dokonce i Kurama, který už upadal do zoufalství.

Věděl, že je všechno špatně. A taky se to snažil napravit – dokonce blonďákovi nabízel další a další jutsu nebo dlouhé, těžké tréninky. Nic nebylo ale dost dobré.

><><><><

Naruto uslyšel zaklepání na dveře. Povzdechl si, zvedl se z postele, kde pár hodin nehnutě ležel a šel otevřít.

Za dveřmi stála Sakura, celá promoklá.

„Ono prší?" Ozval se překvapeně Naruto, bez pozdravu.

Sakura si prohrábla rukou slepené vlasy a se smíchem pokývala hlavou. „Už pár hodin. Můžu dál?"

„Jo—jasně, promiň, pojď dál," uvědomil si náhle Naruto, že svoji kamarádku nechává stát v zimě.

„Chceš čaj?" Zeptal se, když se Sakura posadila do křesla nedaleko postele.

„Ten by bodl, děkuju," pokývala hlavou dívka a usmála se.

Blonďák neváhal, natáhl se do jedné skřínky pro čaj a za pár minut už ho pokládal před Sakuru na malý stoleček.

„Tak co, jak se máš?" Zeptala se Sakura a pohodlněji se uvelebila v křesle.

Naruto otráveně pokrčil rameny. „Já nevím, asi dobře. Nic se nezměnilo."

Chvíli po tom bylo ticho, když se najednou blonďák ozval hlasem plným strachu; „Proč si přišla, Sakuro? Um... Jsou nějaké nové—informace, nebo něco?"

Sakura rychle zavrtěla hlavou. „Ne—nejsou, promiň. Jen jsem tě chtěla vidět. A pravděpodobně ti i něco říct."

„Pravděpodobně?"

Sakuřino kývnutí hlavou Naruta mírně zmátlo. Nechápal, co tím myslí.

„Pamatuješ... Na tu večeři, na kterou jsme společně šli?" Začala Sakura váhavě. Naruto pouze kývl, věděl přesně, jakou večeři dívka měla na mysli.

„Tehdy – než jsi přišel – jsme se pohádali. Řekla jsem Sasukemu, že nechápu, jak se k tobě mohl chovat tak přátelsky, když tě skoro zabil—A ne, nepřerušuj mě. Nemohli jsme to dokončit, tak jsme se po té večeři znovu sešli.

Chtěla jsem se pořádně vybít, zmlátit ho za to, co způsobil. Nakonec to přece jenom ale nešlo. Víš, tehdy se mi vlastně nechtěně přiznal, že tě miluje." Zasmála se Sakura.

Naruto měl vytřeštěné oči. „O—opravdu?"

Sakura kývla hlavou a něžně se na Naruta usmála. „Bitka se během pár minut stala něčím zvláštním. Sasuke mi řekl, co k tobě celé ty roky cítil. Že vlastně nejdřív nevěděl, co si o tom všem má myslet, ale když se potom vrátil do Konohy, všechno mu to došlo. Bylo to hrozně zvláštní – vidět Sasukeho v téhle situaci."

Opět zvedla ruku a prohrábla si s ní vlasy. „Chci, abys mi slíbil, že na něj počkáš. Nebudeš koukat na čas, nebudeš řešit to, jak dlouho je pryč. Jednoduše budeš čekat, až se jednou vrátí. A až se vrátí, tak tu bude ten samý Naruto, do kterého se zamiloval. Nebude tady jenom nějaká jeho hloupá náhražka bez špetky života. Dobře? Slíbíš mi, že se pro něj budeš snažit? Budeš dál žít. A jednou se Sasuke vrátí."