Nová náhodná setkání (pozastaveno)

5. kapitola

O několik měsíců později

Z pohledu Jeremyho
''Lolo?'' Zašeptal jsem. Prapodivný zvuk, který jsem zaslechl kdesi z peřiny rozhodně nenaznačoval, že by se měla Lola probudit. ''Lolo.'' Zasmál jsem se a sedl si na postel. Opatrně jsem si položil tácek na stehna a jemně do ní žďuchl. ''Co?'' Zamumlala. ''Máš narozeniny.'' Zašeptal jsem ji těsně u ucha. Pootevřela oči a s širokým úsměvem na rtech si mě prohlédla. ''Všechno nejlepší.'' Přitiskl jsem se na její rty, kterými jsem začal jemně pohybovat. ''Počkej.'' Položila mi ruku na hruď a já přestal v pohybu k ní. Nechápavê jsem se na ni podíval. Ukázala na tácek, který nebyl daleko od toho, aby se na ni vysypal. Uchechtl jsem se a tácek položil vedle ní. ''Lívance.'' Rozzářily se jí oči a dětinksky tleskla.

''Nemůžu uvěřit tomu, že ti je už šestnáct.'' S neskrývaným úsměvem jsem nad ní pokroutil, zatímco se cpala lívancemi se šlehačkou a lesními plody. ''Ty máš, co říkat, když už ti je sedmnáct.'' ''No jo. Ještě rok a budu moct chlastat a kouřit.'' Zaculil jsem se. ''Jasně. Ty jsi totiž vzorný chlapec a nic z toho zatím neděláš.'' Protočila očima a do úst si dala poslední sousto, které požvýkala a polkla. ''Co máš v plánu?'' Upřela na mě zrak. ''Dneska večer je na pláži párty, tak mě napadlo, že bychom tam mohli zajít. Samozřejmě, nejdřív si užijeme společný den.'' Lola se usmála snad ještě zářivěji a spojila ruce za mým krkem. ''Takže dneska ty, já a celej volnej den.'' Shrnula a skousla si ret. ''Přesně tak.'' Dal jsem ji ještě jeden rychlí polibek a vstal jsem z postele.

''Takže teď půjdeme na nákup a potom?'' Vyzvídala, zatímco jsem se snažil obout černé plátěné tenisky. ''Potom... co bys chtěla dělat?'' Pozdvihl jsem obočí. Uchechtla se, ignorovala ,ůj nechápavý výraz a začala nad tím přemýšlet.

''Filmy? Nc jinýho mě nenapádá.'' Řekla zoufale. Tentokrát jsem se uchechtl já. ''Doopravdy sis myslela, že nemám všechno naplánovaný.'' Stoupl jsem si před ní a palcem ji něžně pohladil po tváři. Usmála se, chytla mou ruku, kterou jsem hladil její tvář a pevně ji stiskla. ''Jsi ten nejúžasnější člověk na světě.'' Zašeptala. ''Jen na světě?'' Popichoval jsem ji. ''Jsi ten nejlepší člověk v celé galaxii v celém vesmíru.'' Zazubila se. ''Tak pojď.'' Natáhl jsem k ní ruku. S vděčným úsměvem ji přijala a vyšli jsme z bytu.

''Vejce?'' ''Máme.'' ''Sýr?'' ''Máme.'' ''Mlíko?'' ''Ehm... ne.'' Odpověděl jsem, když jsem několikrát projel očima přeplněný nákupní košík. Natáhl jsem se k protějšímu regálu a do košíku neohrabaně hodil krabici mléka. ''Né, plnotučný né. Nízkotučný. Copak nvidíš, že musím zhubnout?'' Vytřeštil jsem na ni oči. ''Počkej.... a co přesně chceš zhubnout?'' Zeptal jsem se nejistě. ''Copak ty to nevidíš?'' ''Nemám, co vidět.'' Protestoval jsem. I ona vykulila oči a prohlédla si své tělo. Když začala pracovat ve fitku, její postava se ještě zdokonalila. Takže z její dokonalého těla se stalo ještě něco dokonalejšího. ''Ty to nevidíš?'' Trochu si nadzvedla tílko a zatáhla za kůži. ''To je kůže. Každý ji má.'' Chytl jsem se za ruku a taky zatahal za kůži. ''Vidíš?'' Pohlédla na mě zabijáckým pohledem a odešla za regál.

''Lolo.'' Zastavil jsem se kousek od ní. Vybírala cereálie. Mračila se na ně, jakoby se je snažila přinutit, aby snížily obsah cukru. ''Lolo, ty máš tu nejdokonalejší postavu. Neříkám to jen proto, že tě miluju, ale proto, že je to pravda.'' Přeměřila si mě pochybovačným pohledem. Na chvilku jsem si myslel, že už konečně roztála, ale nakonec se přeci jen vrátila k mračení na čokoládové cereálie. Přešel jsem k ní. Tílka pro mě znamenala značnou výhodu - měl jsem dokonalý přístup k jejímu krku, kam jsem mohl, kdykoliv se mi zachtělo, pokládat polibky. A i teď jsem toho využil. ''Jeremy.'' Snažila se mě odehnat, ale její úsměv mě přesvědčil o tom, že to určitě není to, co chce. ''Nezlob se na mě.'' ''Já se přece nezlobím.'' Otočila se na mě. Na mé tváři se rozlil vítězoslavný úsměv.

Náš polibek se nějak zvrtl. Dopadlo to tak, že naše jazyky vedly dlouhou a vášnivou válku. ''Blee.'' Ozvaly se vedle nás dětské hlásky. Otočili jsme se. Lola se zasmála. ''Ahoj. Zase s maminkou v obchodě?'' Pozvihla obočí. Nejednou mě napadlo, že by byla Lola skvělá máma. Přál bych si, aby se takhle jednou starala o naše děti.

Přešla k blonďatým dvojčátkům a prohrábla oboum malým klukům vlasy. Oba se zaculili a rozběhli se za závěs, který, myslím, vedl do skladu. ''Všechno nejlepší.'' Vřele se usmála žena za pokladnou. ''Děkuju Gerto.'' Usmála se nazpátek Lola. Gerta byla prodavačka tady v obchodě, kterou jsme kdysi nazvali mexikanka s knírem. Nakonec se ukázalo, že je milá a příjemná. Ne nadarmo se říká - nesuď knihu podle obalu.

''Co máte dneska v plánu?'' Vyrušila mě z přemýšlení Gerta. ''Jeremy mi to nechce říct.'' Píchla mě prstem do žeber Lola. Sykl jsem a s ucechtnutím nad ní pokroutil hlavou. Gerta na mě mrkla, zatímco Lola skládala nákup do tašky. ''Ahoj Gerto.'' Naposledy se na nás usmála a my vyšli z obchodu. ''Máš ještě něco v plánu, nebo půjdeme domů?'' ''Domů.'' Políbil jsem ji do vlasů, chytl jsem ji za ruku a rozešel se.

Z pohledu Loly
Otevřela jsem dveře. ''Překvapení.'' Křik se rozlehl celým bytem, možná i domem, ulicí, možná celým městem. Moje oči musely zářit jako dvě slunce. Rukama jsem si zakryla pusu a pozorovala dav, který přišel. Tolik lidí. Molly, Colin, Jackie, Daisy, Micheal.  Kulila jsem na všechny oči. Najednou se ke mě všichni rozeběhli. Přáli mi k narozeninám a pevně mě objímali.

''Na Lolu.'' Vyzdvihl každý do vzduchu panáka a následně ho do sebe všichni kopli. Až na Molly. Ta si jen usrkla a položila ho zpátky na stůl. ''Takže už ti je šestnáct.'' Obmotal kolem mých ramen ruku Micheal. Znám ho z baru, kam chodím často za Jeremym. ''No jo.'' Usmála jsem se. Jeremy si ho asi z dvou metrové vzdálenosti přeměřoval pohledem, i když s jemným úsměvem na rtech. ''Jdete dneska na párty?'' Pozdvihl obočí a sledoval mě ledově modrýma očima. ''Uhmmm.'' Přikývla jsem. ''Takže se uvidíme. Už budu muset jít.'' Mrkl na mě a s úsměvem odešel.

''Ahoj. A ještě jednou - všechno nejlepší.'' Pronesla Molly, když už oblečená stála u vchodových dveří. ''Děkuju.'' Zašeptala jsem. Zamávala jsem ji a potom už mi zmizela z dohledu. ''To bylo krásný.'' Skočila jsem Jeremymu kolem krku. ''Já vím.'' Hrdě se zazubil a spojil naše rty do polibku.

''Pojď za mnou.'' Chytl mě za ruku a táhnul mě do ložnice, kde mě zavázal oči šátkem. Snažila jsem se nerozesmát. Ucítila jsem, jak mi Jeremy něco pokládá na krk a pak mi to i zapl. ''Všechno nejlepší.'' Zašeptal mi kousek od ucha a sundal mi z očí šátek. ''Páni.'' Hleděla jsem na náhrdelník, který vysel na mém krku. Bylo to malé srdíčko poseté kamínky. ''To je nádhera.'' Ohromeně jsem zírala na svůj odraz v zrcadle. Zlehka jsem se srdíčka dotkla. Opatrně, jakoby se mělo mým dotykem roztříštit na tisíce kousků tak, jako moje slzy, které stékaly po mých tvářích a dopadaly až na podlahu.

Jeremy ke mě přešel a palcem všechny slzy setřel. ''Děkuju.'' Zašeptala jsem. Na mé tváři se rozprostíral šťastný úsměv. ''To nic nebylo.'' Mávl nad tím rukou, ale ani na setinu vteřiny nepřerušil náš oční kontakt. Možná jenom, když mrkal, ale toho jsem si nepovšimla.

Svou tváří se blížil k té mé. Zavřela jsem oči. Ani jsem se nenadála a jeho rty se otřely o mé. Nebyl to polibek, naše rty se jenom lehce dotkly. Přemístil ruce na mé boky. Měla jsem oči stále zavřené, ale i přes to mi do očí svítilo slunce. A pak se jeho rty opět dotkly mých, tentokrát už v polibku. Nebyl to polibek, při kterém mám chuť, sthnout z něho všechno oblečení. Byla to jedna z těch nekonečných chvil, kterých zažije člověk za život jen několik. Byl to pomalý, procítěný polibek, po kterém touží každá dívka, při čtení nějakého romantického příběhu.

A i když se chvíle zdála nekonečná, Jeremy naše rty po několika minutách oddělil. ''Miluju tě.'' Zašeptala jsem. ''Já tebe.'' Zašeptal nazpět.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Tadadam.... další díl :D tak co na něj říkáte? Po mé týdení pauze začnou vycházet díly zase pravidelně ;) trochu opožděná otázka: Jak jste si užili silvestr? *-* Pamatujete si všechno? :D no raději nic :D snad se díl líbil :3 omlouvám se za chyby ;D mějte se :3
Viky ^•^