Nová náhodná setkání (pozastaveno)

25. kapitola

Z pohledu Loly
Celé mi to připadalo zvláštní. To jak se Jeremy pomalu vkrádal do mého života. A to jak jsem se já snažila vkrást do toho jeho. Dnes byl další z těch dnů, kdy budu celý den unuděná k smrti a pak se zase ve tři sejdeme s Jeremym. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak se všechno zase vrací do starých kolejí, ale tak nějak jsme stále nemohli chytit tu starou dobrou vlnu a nechat se jí unášet. Ale včera, když jsem mu vyprávěla o Amelonovi, připadalo mi, jako bychom znovu do toho starého světa nahlédli. A mě se to líbilo.

S Em jsme si o tom dlouho do noci vyprávěly. Teď jsem si nedokázala představit, že by tady se mnou nebyla a já bych se ji se vším nemohla svěřit. Ona byla v takových chvílích můj 'záchranný bod.'

''Takže teď už bude zase všechno v pohodě.'' řekla včera večer. Víčka už se nám oběma klížila, ale dál jsme si povídaly. ''To nevím.'' Povzdechla jsem si a prohrábla si své vlasy, co mi nepříjemně padaly do obličeje. ''Jak to myslíš?'' Povytáhla obočí a nechápavě si mě prohlížela. ''Tak nevím, jestli se ke mě bude chtít vrátit. Co když - Co když si prostě uvědomil, že pro něj nejsem dost dobrá anebo 'ta pravá'?'' pronesla jsem vyděšeně. Pravda byla taková, že jsem tím děsila spíše sama sebe, zatímco Em zůstávala ledově klidná. ''Kdyby o tebe nestál, myslíš, že by sem každý den jezdil a snažil se to dát všechno zase dokupy?'' ''Nevím.'' přiznala jsem ustrašeně a pokrčila jsem rameny. Em si povzdechla, položila ruku na mé rameno, které stiskla a zadívala se mi hluboko do očí, i když to bylo v té tmě obtížné.

''Samozřejmě, že víš. Copak ty to nevidíš? Je do tebe zamilovaný až po uši. Vždycky byl. Už i tehdy, když tě zachránil na té párty před Jordanem, a i tehdy, kdy tě málem podvedl. Proč si myslíš, že to neudělal? Vždycky ho k tobě něco táhlo a kdykoliv se cokoliv stalo, on nedovolil, aby vás to navždy rozdělilo a našel si k tobě cestu. Naprosto vždycky, vzpomínáš?'' Dívala se na mě s obrovskou nadějí v očích, jakoby si přála, abych všechno viděla tak jak je, ale ve mě stále bylo něco, co mi nedovolovala vidět to všechno. ''Dovolil to.'' Kuňkla jsem. ''Cože?'' ''Dovolil, aby nás to rozdělilo.'' Em na mě hleděla s vykulenýma očima a pak se zeptala, tak strašně potichu, jakoby se bála ''Ty se na něj zlobíš?'' Chvíli jsem jen hleděla do tmy. ''Já nevím. Asi se spíš zlobím na sebe, že jsem něco takového dopustila.'' Znovu jsem jen pokrčila rameny.

Z pohledu Jeremyho
Tentokrát jsem klukům řekl, že nemůžou stále zameškávat školu, tak ať do ní dnes jdou a já si vezmu taxík. To zase ale nedovolili oni. A tak jsme se nakonec domluvili, že přijdou krapet později, protože jsme se stejně skoro hodinu vždycky toulali po městě. Byl jsem netrpělivý, tak jako vždy. A jednoduše jsem se nemohl dočkat, až zase Lolu uvidím. Neměl jsem v plánu to někdy vzdát. Byl jsem si jistý, že o ní budu bojovat tak dlouho, jak jen to bude možné. A možná i potom, co to možné nebude.

''Uvědomuješ si vůbec, že ses nám nezmínil o tom, jak si s Lolou pokročil?'' pohlédl na mě Jack. ''To je pravda.'' Přikývl Oliver a oba dva mě napjatě sledovali. Už jsme všichni seděli připoutaní v autě a já jen netrpělivě vyčkával, kdy Oliver nastartuje, a my vyjedeme směr Lola. ''Co bych vám povídal. Jde to pomalu - opravdu neskutečně pomalu -, ale já počkám. Nechci o ní přijít, takže i kdybych měl čekat několik let, nevzdám to.'' Zazubil jsem se a sledoval jejich reakci. ''Upřímně si myslím, že to nebude trvat několik let. Lola tě taky miluje, teda vypadá to tak.'' Usmál se Oliver, pokrčil rameny a nastartoval auto, při čemž jsem v duchu zajásal radostí.

Za tu dobu, co jsme jeli, se pořádně rozpršelo, takže za chvíli již nebylo vidět na cestu. Došlo mi, že takhle asi nebudeme s Lolou moct sedět na té lavičce. Jack s Oliverem tentokrát zaparkovali blíž u místa, kde se scházíme. Dostat mě z auta bylo tentokrát o něco, vlastně spíš o hodně, obtížnější. Déšť naštěstí už nebyl tak prudký, jako při naší cestě, ale přesto stále pršelo dost vydatně. Naznačil jsem zase Oliverovi a Jackovi, že to zvládnu sám, i když jsem o tom pochyboval.

''Pojď, zalezeme někam do kavárny.'' zazubila se na mě Lola. Jen jsem němě kývl. Lola se bez jakýchkoliv otázek pustila do řízení mého vozíku a zamířila k nejbližší kavárně, která neštěstí byla jen kousek odsud. ''Pamatuješ, jak jsme tady kdysi byli?'' uchechtla se Lola a svůj i můj deštník složila a odložila do košíku, právě na deštníky určený. ''Jo, to jsme ještě byli dva nezodpovědní puberťáci.'' kývl jsem a zasmál se. ''Celkem mi to chybí. To, jak jsme se o nic tak úplně nestarali. Člověk si pak může všechno tak nějak víc užít, nemyslíš?'' pozvedla s povzdechem obočí Lola a podívala se mi hluboko do očí, jakoby mi viděla až do duše. ''Jo, bylo to takový odfláknutější, ale příjemnější.'' kývl jsem a usadil jsem se k malému stolu pro dva, přímo naproti Lole.

''Co si dáte?'' přiběhla k nám číšnice s vřelým úsměvem na rtech. ''Borůvkový čaj.'' řekla Lola. ''Dvakrát.'' doplnil jsem ji. Číšnice si to rychle zapsala, kývla a odcupitala na nízkých podpatcích zpátky k pultu.

''Mluvila jsi se svou mámou?'' zeptal jsem se. ''Ne, pro boha, co tě to napadá? Je mi šestnáct a žiju vlastní život, a kdyby máma zjistila, že jsem tady ve městě, zamkla by mě v pokoji a už nikdy nepustila ven. Určitě by mi tam dala mříže, anebo by mě tam rovnou zazdila.'' Zasmála se Lola. ''Ale měla by to vědět. Má tě ráda a navíc čekáš dítě, myslíš, že by tě tam zazdila se svým vnoučetem?'' ''Možný je všechno.'' Zvedli jsme ruce ze stolu a nechali číšnici položit dva borůvkové čaje před nás. ''Děkujeme.'' řekli jsme najednou.

''Já vím, že bych měla, ale je to sakra těžký. Vždyť znáš mou mámu. Vždycky reagovala přehnaně, ale jak by to dopadlo teď?'' Pokroutila hlavou a prsty obmotala kolem horkého hrníčku. ''A co Amelon? Ten by určitě chtěl poznat svou velkou sestřičku a tvoje máma si to určitě vyčítá.'' pohlédl jsem na ni prosebným pohledem. Věděl jsem, že před tím, než jsme odjeli, mě její máma nenáviděla a snažila se nás rozeštvat za každou cenu, ale jakýmsi prapodivným způsobem jsem ji chápal. ''Asi máš pravdu.'' znovu si povzdechla a usrkla si čaje.

***************
Lidičky, ani netušíte, jak moc jsem ráda, že jsem vydala další díl.
Doufám, že jste si přečetli zprávu na mém profilu a pokud ne, koukněte se na ni, abyste věděli, jak to teď bude :)
Mockrát děkuju za všechno, co pro mě děláte ❤❤❤❤❤
Viky ^••^