Nová náhodná setkání (pozastaveno)

8. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Přehodil jsem si přes hlavu tričko a vydal se do kuchyně, kde Lola něco hledala v ledničce. ''Už budu muset jít.'' Usmál jsem se na Lolu. Pohlédla na mě a několika kroky došla ke mě. ''Vrať se brzy.'' Spojila ruce za mým krkem a její rty spočinuly na mých. ''Víš, že já to moc neovlivním.'' ''Vím.'' Sklonila hlavu. Palcem a ukazováčkem jsem chytil její hlavu, kterou jsem ji zvedl tak, aby se mi dívala zpříma do očí. ''Přijdu, co nejdřív.'' Ujistil jsem ji a pohladil ji po tváři. Věnovala mi spokojený úsměv a já s krátkým polibkem na rozloučenou vyšel ze dveří.

''Dneska jsme tady jen my?'' Pohlédl jsem na Jackie, která utírala jednu skleničku za druhou, protože se to tady hemžilo hosty. ''Ne. Je tady ještě Brook.'' Zakroutila hlavou. Povzdechl jsem si a vzal si svou zástěru. ''Asi ji nemáš moc v lásce, že?'' Uchechtla se. ''Ne.'' Pronesl jsem zoufale a podle objednávky namíchal dvakrát vodku s džusem.

''Ahoj Jeremy.'' Ozval se za mnou, pro mě tak nepříjemný hlas. ''Ahoj Brook.'' Otočil jsem se a věnoval ji jeden ze svých falešných úsměvů. Ona mi ukázala obě dvě řady jejích bílích zubů a stoupla si vedle mě. Neměl jsem Brook rád, protože se chovala namyšleně a rozmazleně. Byla z bohaté rodiny, ovšem ani rodiče už jí nemohli vystát a v osmnácti ji, dalo by se říct, vyhodili z domu. Ale že musela jít zrovna sem. Je tolik měst a ona jde sem. Tomuhle já říkám smůla.

''Jeremy, půjdeš mi prosím pomoct s pár bednami do skladu?'' Objevila se vedle mě Jackie s prosebným úsměvem. ''Jo, jasně. Zvládneš to tady chvilku Brook?'' Odfrkla si, ale nakonec jen otráveně kývla hlavou. Následoval jsem Jackie do skladu, kde nás čekalo zaevidovat asi sto lahví. S povzdychem jsem si čupl a jednu po druhou zapisoval.

Z pohledu Loly
Pohlédla jsem na sebe do zrcadla a upravila si límeček své červeno - černé, kostkované košile. S nádechem jsem si nazula červené conversky a vyšla z bytu.

Bylo kolem deváté, když jsem došla do baru, kde pracoval Jeremy. Přes dav jsem se dostala až k baru, kde ale nestál Jeremy, ale Brook. Vím, jak moc ji Jeremy nemusel, ale mě přišla vcelku milá. Možná se ke mě chovala jinak, než k Jeremymu. ''Ahoj.'' Pozdravila jsem ji. Pohlédla na mě a na tváři se ji objevil široký úsměv. ''Ahoj Lolo. Co potřebuješ?'' ''Přišla jsem za Jeremym. Nevíš, kde je?'' ''Právě někam odešel s Jackie. Ale kam, to nevím.'' Zakroutila hlavou. ''Aha. Počkám teda na něj. Dala bys mi prosím tě vodku s džusem?'' Zase jen kývla a za barem mi namíchala mou objednávku.

''Kde jsou tak dlouho?'' Ptala jsem se sama sebe, ale Brook mi přesto odpověděla. ''Nevím. Můžeš se jít podívat do skladu, možná budou tam.'' ''Vážně?'' Zeptala jsem se nejistě. ''Jasně. Jen běž.'' Mávla nad tím rukou a zazubila se. ''Díky.'' Seskočila jsem z barové stoličky a podle paměti jsem se rozešla směrem ke skladu.

Dveře do skladu byly hned vedle na záchody a jelikož jsem po vodce s džusem doopravdy musela, otevřela jsem dveře. Zamířila jsem si to do jedné z kabinek, když v tom mé ušní bubínky zaslechly něčí vzdychy. Vlastně byly téměř nepřeslechnutelné. Uchechtla jsem se nad tím a chystala se záchody opustit, když v tom jsem zaslechla dívčí hlas. ''Tohle bude naše tajemství. Zatím.'' Připadal mi tak povědomý. Nemusela jsem ani o vteřinu déle namáhat mysl, abych přišla na to, komu hlas patří. Jackie. A v ten moment mi to všechno zapadlo do sebe. Hlava se mi zatočila a já ucítila tupou bolest v hrudi, kterou mi způsobila tahle nová informace. Můj dech byl nepřirozeně rychlý a já měla pocit, že prasknu. Nebo že všechny mé orgány vybuchnou na milióny kousků.

Rozutíkala jsem se zpět k baru, kde jsem se posadila a snažila se to rozdýchat. Ale nepomáhalo to. Právě naopak, každou minutu mi bylo hůř a hůř. ''Co se stalo?'' Zeptala se vyděšeně Brook, když spatřila můj zoufalý výraz. Polkla jsem všechny vzlyky a slzy, které se snažily dostat na povrch a po dlouhém uvažování, konečně promluvila. ''Jeremy... on... a... Jackie... na záchodech... oni spolu...'' Můj hlas se roztříštil a já nebyla schopná vydat jediné slovo. Složila jsem si hlavu do dlaní. Cítila jsem se odkopnutá, zlomená, zoufalá, jednoduše na dně. Ale nepřicházely žádné slzy ani zoufalé vzlyky. Nepřicházelo jednoduše nic.

''Já jsem si říkala, že se k sobě nějak mají.'' Uvažovala nahlas Brook. Soucitně se na mě podívala a pohladila mě po rameni. ''Dáš si něco? Na uklidnění?'' Kývla jsem. Postavila přede mě panáka vodky.

''Ahoj Lolo, co se stalo?'' Upřela jsem svůj zoufalý pohled na Michaela, který se tu z čista jasna objevil. ''To je na dlouho.'' Mávla jsem nad tím rukou a vypila dalšího panáka. Chápavě přikývl a sedl si vedle mě. ''Vodku.'' Poručil si.

''Jeremy je hajzl.'' Uznala jsem, když jsme po deseti minutách měli v sobě každý kolem osmi panáků. Kývl a zahleděl se do mých očí. A v ten moment, možná jenom z touhy po pomstě, jsem se k Michaelovi naklonila a on spojil naše rty do dlouhého a pomalého polibku. Nějak se mi povedlo se přemístit na jeho klín.

''Pojď se mnou.'' Chytl mě za ruku a pomohl mi na nohy. Následovala jsem jeho kroky, až ven z baru a k nedaleké bytovce.

''Pojď.'' Pobídl mě, když otevřel dveře. Bez váhání jsem vstoupila. Nestačila jsem se ani rozplývat nad útulností jeho bytu, protože se na mě vrhl. S rty přitisknutými na mých nás pomalu přemístil, pravděpodobně k němu do ložnice, kde mě zlehka položil na postel. Sjel rukama k lemu mých šortek a podíval se mi do očí, jakoby se ptal, jestli si tím jsem jistá. Přitáhla jsem si ho do polibku a doufala, že to pochopí, jako ano. Skutečně to tak pobral, protože do několika minut se na mém těle nenacházel jediný kousek látky, který by mě zahaloval.

Ukazováčkem přejel po mých, jemně napuchnutých rtech a položil na ně jeden ze svých polibků. A když se jeho chlouba otřela o můj vchod, nevydržela jsem to a přitáhla si ho k sobě. Opatrně do mě vjel. Bytem se rozezněl můj výkřik, který jsem nebyla schopná udržet v sobě. Přidal na tempu. Oba dva jsme vzdychali o sto šest, ale přesto jsme se to snažili trochu utlumit.

Zatahala jsem za jeho černé vlasy a vyjekla, když se po pár minutých dostavil vrchol. Michael se po několika hlubokých nádechnutích svalil vedle mě na postel. Oba nás přikryl peřinou, dal mi pusu na čelo a stočil ruku kolem mého pasu. Myslela jsem si, že se mi uleví. Že pomsta bude, jak se říká sladká. Ale ne.

Z pohledu Jeremyho
Po asi hodině jsem se vrátil za bar. ''Už můžeš jít domů, myslím, že to tady dneska zvládnu.'' Zazubila se Brook. Moc jsem to nechápal, ale vyptávat se mi na to nechtělo. Doslova jsem odhodil svou zástěru a vydal se domů.

''Ahoj.'' Zavolal jsem do útrob bytu. Nic. Žadná odezva. ''Lolo?'' Zase nic. Byl jsem strachy bez sebe. Běhal jsem po bytě sem a tam. Uchopil jsem mobil a vytočil její číslo. ''Volané číslo je momentálně nedostupné...'' Naštvaně jsem hovor položil, zase obul své tenisky a vyběhl ven. Bál jsem se o ní. Co když se jí něco stalo? Takovéto otázky jsem se snažil dostat z hlavy, i když to šlo opravdu těžce.

Byl jsem odhodlaný ji najít nebo se aspoň ujistit, že je v pořádku.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Zase jsem byla víkend bez intenretu, arghhh. Každopádně, tad máte další díl a já jsem ráda, že se v něm konečně stalo aspoň něco trochu zajímavého :D teď už se to rozjede :D se nemůžu dočkat, až vám sem napíšu všechny plány hah :D snad se díl líbil :3 omlouvám se za chyby ;D mějte se :3
Viky ^•^