Nová náhodná setkání (pozastaveno)

3. kapitola

Z pohledu Jeremyho
''Udělám nám snídani.'' Řekl jsem Lole, která měla hlavu zabořenou v polštáři. ''Hmm.'' Zamrmlala. Kromě nadzvedávání hrudníku neprokazovala žádné známky života. Uchechtl jsem se nad její lenivostí a zamířil si to do kuchyně, kde jsem z ledničky vytáhl několik vajec a další ingredience, které budu potřebovat na uvaření vaječné omelety.

"Plánuješ někdy vstát?" Zavolal jsem přes celý náš malý byteček. "Jo, ale až odpoledne." Odpověděla tím typickým ranním chraplákem. "A co je odpoledne tak důležitého, že by jsi se zrovna ty uráčila vstát z postele?" Popichoval jsem ji. "No dovol." Objevila se vedle mě a doslova mě propalovala pohledem. Zvedl jsem ruce do obraného gesta a začal jsem se obhajovat, při čemž jsem se cítil, jako právník, který právě vyšel z Oxfordu a chystal se na celém světě nastolit spravedlnost. "Náhodou, odpoledne si jdu shánět brigádu."Hrdě se usmála a vzala mi plátek sýra, který jsem se právě chystal položit na hotová vajíčka. 

Z pohledu Loly
"Hele a z čeho nám mám jako udělat snídani? Člověk se tady dře a co z toho má?" Tvářil se ublíženě a naštvaně zároveň, ale já poznala, že je to celé jenom hra. "Život je krutý i na takové andílky, jako jsi ty, že?" Začala jsem ho litovat. Smutně přitakal a začal se ke mě tulit, jako malé kotě. Chvíli mi připadalo, že i přede, ale to už začala pracovat moje fantazie. "Nechci nic říkat, ale s takovou se ti to připálí." Ukázala jsem na vajíčka, která se rychle blížila ke své zkáze. 

"Povedlo se mi to." Pochválil si vlastní kulinářský výtvor a do úst si vložil zbytek omelety. "No jo, no jo. Ještě z tebe bude kuchař." Zasmála jsem se a špinavé nádobí odnesla do dřezu, kde jsem je začala pečlivě mýt. Jednu nevýhodu tento byt měl a to, že chyběla myčka. Naposledy jsem umývala nádobí ručně před několika lety a rozhodně jsem z toho neskákala radostí. I tak jsem obětavě nádobí myla tak, aby vše vypadalo, jako nové.

"Hele možná bychom si mohli jít koupit něco k obědu. Už bude jedna." Upozornil mě Jeremy. "To bychom teda měli. Za hodinu mám ten přijímací pohovor." Odpověděla jsem a hnala se ke dveřím. Z věšáku jsem si sundala bundu, kterou jsem si přes sebe přehodila. Jeremy mě za chvilku dohnal a po pár minutách jsme byli připraveni a mohli jsme vyjít.

Před tím, než jsme zaplatili za jídlo se slova ujal Jeremy. Opět. Vysvětlil mi, že i když jme se dohodli a budeme se v placení, dalo by se říct střídat, nemůžu teď platit jenom já. A i přes všechnu mou snahu vysvětlit mu, že za mě platil snad milionkrát se nakonec ujal i placení, což mě vcelku vytočilo, ale snažila jsem se to nedávat nijak najevo.

"Přece nebudeš kvůli takový blbost naštvaná." Prokoukl můj herecký výkon Jeremy. Objal mě kolem ramen. Tím pádem mě obměkčil a já, i když jsem nechtěla, začala jsem se culit jako idiot. "Vidíš? Takhle ti to sluší víc." Vítězně se zazubil a pokračovali jsme v cestě.

"Není to ta stejná bageta, kterou jsi si tady koupil před tím?" Uchechtla jsem se a prohlédla si obal bagety, kterou si právě Jeremy rozbaloval u našeho malého jídelního stolu. "Ty si pamatuješ, co si kupuju za bagety?" Pobaveně si mě přeměřil. "No a?" Pokrčila jsem rameny a zakousla se do té své. Se zakroucením hlavy se taky pustil do našeho provizorního oběda.

"Snad ti to vyjde." Políbil mě na čelo Jeremy. "Snad. V kolik máš jít do práce?" Pozdvihla jsem obočí, čekající na odpověď. "Ve tři." "To znamená, že se uvidíme, až večer?" Smutně přikývl. "Už musím jít." Usmála jsem se. Dal mi ještě dnu pusu do vlasů. "Drž se." Řekl ještě před tím, než jsem za sebou zavřela dveře.

Po několika minutách chůze jsem dorazila do menšího fitness centra. Vevnitř seděla za počítačem žena okolo třicítky a v jednich z několika křesel dvě dívky, které nebyly ode mě o moc starší. "Takže jste tu všechny." Tleskla rukama žena za počítačem, od kterého následně vstala a stoupla si před nás. "Říkejte mi Molly." Usmála se. "Vaše jména znám, tím pádem je představování zbytečné, protože tu zůstane stejně jenom jedna." Už teď mi připadala nebezpečně upřímná. "Má tu nějaká z vás zkušenosti s prací ve fitku?" Přeměřila si nás pohledem. "Já" Zvedla odhodlaně ruku dívka vedle mě. Měla dokonale vysportovanou postavu a bylo jasné, že cvičením strávila půlku svého života.