Na pokraji mysli ✔

She Is My Sin

Bylo to jako po bouři.

Ve studiu panovala neobvyklá atmosféra, ale jako by si toho všiml jen on sám. Johanna se smála jako obvykle, Emppu a Jukka se tvářili jako vždy. Jen on zadumaně seděl, zatímco nevěděl, co má dělat.

Naštvalo ho, že se tady Tarja objevila. Věděl, že to myslela dobře a za jiných okolností by ho její návštěva potěšila, ale teď ne. Ne, když tady byla Johanna.

"Tak zase za týden, Tuo. Nezapomeň dopsat tu písničku." mávnul rukou Jukka, než se s Emppuem vydali ze studia.

"Jo. Mějte se!" zahulákal, než se za nimi zavřely dveře a pak se zvednul.

"Kam jdeš?" zeptala se Johanna a on se na ni otočil.

"Ven. Na vzduch." opáčil. Johanna vykulila oči.

"Děje se něco, miláčku?"

"Ne, nic. Vůbec nic." zabručel a pak vyšel ven. Cítil se rozčileně a chtěl být chvíli sám, jí ale jako by to nedocházelo. Tohle byla její hlavní chyba- nedokázala vycítit, kdy potřeboval být sám. Tarja to uměla.

Ale Tarja je tvoje kamarádka.

"Tuo, nemrač se." zašeptala, těsně před tím, než ho objala. Tuomas si povzdychnul.

"Zlatíčko, prosím. Potřebuju... být sám." řekl tiše a odtáhl ji od sebe.

"Udělala jsem ti něco?" zeptala se ublíženě.

"Ne, nic jsi neudělala, miláčku." opáčil a zlehka ji pohladil po tváři. Johanna se usmála. Byla to nádherná žena a Tuomasovi se líbila. Byla snaživá, hodná, milovala ho... A on svým způsobem miloval ji. Ale ne tak moc, jak by měl.

"Myslela jsem... že bychom dnes v noci mohli být spolu." nadhodila nesměle.

"Ano, budeme spolu, jen- teď se potřebuju projít. Mám plnou hlavu myšlenek." vysvětlil. Johanna přikývla a odstoupila od něj.

"Nechceš... pro mě napsat nějakou píseň? Anette si jich napsal hodně." usmála se a Tuomas kývl.

"Napíšu ti jich stovky, jestli chceš. Ale teď půjdu." řekl. Johanna přikývla, naposledy ho s úsměvem pohladila po rameni a odešla pryč do obýváku. Rozhodla se, že na něj počká, než se znova vrátí. Tuomas nechtěl, aby tady dnes byla, ale nedokázal k ní být hrubý, na to ji měl moc rád.

Rychlým krokem se vydal pryč z domu, k zadnímu jezeru, které omývalo jeho dům a posadil se do trávy. Zaklonil hlavu a nechal, aby mu vítr pocuchal vlasy.

Mám spoustu písní, které by se hodily na tvůj hlas.

Proč to sakra řekl?

Nepochybně to byla pravda. Ve svém pracovním stole, na zemi kolem klavíru a na všech podivných místech jeho domu byly texty a melodie různých písní. Byly to písně pro Tarju, pro nikoho jiného, a ona už je nikdy nezazpívá.

Tuomas si povzdychl.

Byl rád, že se jeho kamarádka vrátila zpět. Ale už od včerejšího dne vzpomínal na to, co se mezi nimi kdysi stalo.

Bylo tenkrát pozdě večer. Nahrávali poslední stopy alba. Jukka, Emppu i Marco byli na odchodu, jen Tarja ještě zůstala v Tuomasově studiu.

Tuomas je odešel vyprovodit a pak za nimi zamknul dům. Následně se vydal zpět za Tarjou, která ještě stále seděla na židli ve studiu a znova a znova si pouštěla právě nahranou písničku. Tuomas vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a posadil se k ní.