Na pokraji mysli ✔

Nymphomaniac Fantasia

Tuomas sledoval svou Tarju, jak od něj kvapně odchází a povzdychl si.

Absolutně nevěděl, co se svým životem bude dělat. Nechtěl ublížit ani jedné z nich. Johannu miloval, ale Tarju... Tarju víc. Vystoupal po schodech nahoru zpět do obýváku. Myslel si, že tam najde Johannu sedět, ale nestalo se tak- našel ji, jak se prochází kolem okna, zatímco sledovala stromy kolébající se v jemném vánku.

"Už jsme sami?" zeptala se, když Tuomas vešel.

"Jistě."

"To je dobře." usmála se a pak se k němu otočila. Neměl ani dostatek odvahy na to, aby jí teď cokoli říkal, ne teď, když viděl její zářivý úsměv a její ruce, které se mu omotaly kolem krku a vjely do jeho vlasů.

"Bože, jak jsi mi chyběl..." zašeptala. Tuomas se pousmál. Tohle byla jeho zrzka, jeho milovaná zrzka. Naklonil se k Johanně, aby ji mohl políbit a zavřel oči. Myslel na to, jak skvěle její rty chutnají a jak se k němu rozrušeně tiskne. Viděl její černé vlasy, její dokonalou postavu, její operní hlas mu hučel v hlavě. Když zajel dlaní až k jejímu boku, cítil její teplou pokožku, jakou měla jen jeho siréna.

A pak se od Johanny odtáhnul. Ta se na něj jen šokovaně dívala, zatímco on nevěřil vlastním očím.

"Promiň, miláčku, já..." začal, ale nevěděl, co doříct. Opravdu si teď místo Johanny představoval Tarju?

"Stalo se něco?" zeptala se ho starostlivě. Jak moc vypadala smutně, nebylo to vůči ní fér.

"Ne, nestalo se nic. Jen... jsem unavený, nic víc." pokrčil nakonec rameny.

"Dobře." povzdychla si Johanna, věnovala mu ještě jednu letmou pusu a pak se otočila. "Můžeme se podívat na nějaký film, jestli chceš."

"To by bylo fajn." nadhodil zasmušile.

-

Tuomas celou noc nemohl spát. Vždy když se přetočil na bok a zašmátral rukou vedle sebe, zklamaně protáhl obličej. Viděl, jak roztomile spí, zrzavé vlasy rozhozené po polštáři. Jindy by se mu to líbilo, ale teď... nejradši by tady byl sám.

Ale nechtěl jí ubližovat, víc, než to bylo možné. Takže až ráno, kdy už byli oba po snídani, se Johanně omluvil, že jde pryč.

"Kam zase jdeš?" zeptala se ho uraženě.

"Já jdu... k Susanně, pozvala mě k nim na oběd." řekl. Johanna tiše zavrčela.

"Trávíš s Tarjou nějak moc času." odsekla. Tuomas se zastavil v pohybu a podíval se na ni.

"Jak- jak jsi na to přišla?" vykoktal ohromeně.

"Nijak, jak bych na to asi přišla!" zavrčela. "Jedeš s ní za Marcem, včera tady přišla..."

"Je to tvoje kamarádka, Johanno."

"Já vím!" třískla rukou o stůl. "Ale rozčiluje mě, když vidím, jak se kolem tebe motá." odfrkla si. Tuomas si povzdychnul. Ne, teď určitě nebyla správná chvíle na cokoli.

"Až přijdu, promluvíme si, ano? Já už musím jít."

"No jistě, že si promluvíme. Běž, ať Tarja nečeká." brblala si pod nos, zatímco lžičkou zuřivě míchala čaj.

"Johanno, prosím." svěsil ramena Tuomas. "Přestaň být taková. Zajeď si třeba do města, něco pěkného si kup a užij si den sama pro sebe." usmál se na ni mile. A to ji dopálilo. Johanna se prudce zvedla, došla až k němu a podívala se mu do tváře.

"Tak víš co? Já pojedu. Ale ne do města, ale domů." řekla vážně a následně vydupala pryč z pokoje do ložnice, kde měla věci. Tuomas ji následoval.