Minulosti neutečeš 2 → Dokončeno

Kapitola 4.

Už je opravdu pozdě. Skoro devět hodin a oni stále nikde. Nevadí, půjdu sama.

Upíří rychlostí vběhnu do šatny kde si vyberu legíny, tílko, mikinu, tenisky a nakonec si mé dlouhé bronzové vlasy zapletu do složitého copu který si přehodím přes rameno a nasadím si kapuci. Seběhnu pod dvou schody a zastavím se u Jamese. "Ahoj, zlatíčko. Já budu hned tady, neboj se." pohladím ho, doliju mu vodu a dám i nové jablko a chystám se vzít si klíče když někdo zaklepe na dveře. "Že by přece." zašeptám a jdu ke dveřím.

Otevřu a opravdu tam byli. "Moc se omlouváme za zpoždění." ujme se slova Carlisle. "V pořádku, posaďte se." řeknu a sleduji jak se posazuj. Když kolem mě procházela Alessa, udělala něco co jsem od ní nečekala. Podkopla mi obě dvě nohy a já se zřítila přímo na konferenční stolek který vydržel, ale vše na něm ne. Sklouznu i s vázou plnou kopretin a malým ubrusem na zem a sleduju jak se moje krev míchá s vodou. "Promiň, to jsem nechtěla." sladce se usmála a je sledovala ztuhlost všem ostatních, krom Edwarda, který to musel vidět, hajzl! "Nech toho." zavrčí na mě a jde i s Alessou k ostatním.

"Che io posso solo affanculo!" zakřičím italsky a zvednu se. "To jsi udělala schválně a ty jsi o tom věděl." zavrčím a podívám se na sebe. Byla jsem celá mokrá, od krve a od střepů. Naposledy zavrčím a podívám se na ně. "Proč, Proč já? co jsem vám tak zlého udělala? Kdysi ve Voltteřebylo všechno tak krásné a teď tohle. Bože!" zašeptám a najednou jako by mě někdo nakopl. "Má dar." zašeptám. "Alessa má dar kterým vás, především Edwarda." řeknu. "Kecy." zavrčí na mě Alessa a vydím jenom její záblesk a už ležím na zemi a ona mi drží rukou pod krkem.

"Alesso!" zakřičí tentokrát všichni ale ona je nevnímá a ani já. Udeřím jí do hrudi a za chvíli už nic nevnímám. Snad po pěti minutách už letím zdí a cítím praskot kostí. Zatmělo se mi před očima.