Minulosti neutečeš 2 → Dokončeno

Kapitola 1.

(Renesmee)

Je to už nějakou dobu co jsem se konečně nastěhovala do svého. Jmenuji se Renesmee Swan Cullen Volturi. Zhruba před čtyřmi lety mě můj nebiologický otec Aro Volturi kvůli válce poslal sem do Forks za Cullenama kteří mě měli vychovávat. Nebyli tu. Odjeli a mě dali do páče pěstounů. Soud zřejmě viděl že již čtrnáctým rokem jsem dost zodpovědná na to abych žila sama a propustili mě. Já u pěstounů ale ještě chvíli zůstala a pracovala dokud jsem neměla dost peněz na to abych si mohla koupit domeček a tak jsem si ho koupila. Bydlím v lese a to hluboko, poblíž vody.

Vycházím ze školy a nasedám na mé kolo a odjíždím do mého domu když mi zazvoní telefon a mě to přinutí zastavit. Vytrhnu telefon. "Jane, co se děje?" řeknu do telefonu a rozhlédnu se. "Ahoj, Nessie. ano, něco se děje ale napřed: Jak se ti daří?" slyším hlas Jane. Nezměnila se. Tedy ano, je, dalo by se říct smutnější. Válka všechny změnila. "Dobře, jenom se mi stýská. Jinak se nic neděje ale co mi potřebuješ?" zeptám se jí a pousměju se. "Jenom ti oznamuji ať si dáváš pozor na jisté nové sousedy." řekne. "Jaké nové sousedy?" "Nové sousedy. Budu muset jít, měj se, Nessie." řekne rychle. "Ahoj, Jane. Pozdravuj je tam." típnu to a podívám se na tapetu mého telefonu. "Jak mi chybíš, Volterro." zašeptám než si ho zandám do kapsy a opět sednu na kolo a rozjedu se k lesu.

Hodina cesty mě vždy vyčerpá ale teplo domova mě vždy potěší. Už jsem na kraji lesa když si všimnu mě až moc povědomého auta. "To snad ne." zašeptám, seskočím z kola a rozběhnu se lesem. Pařezy, příkopy, potůčky, kameny nebo menší kopce pro mě nebyli problém. Ale upír přede mnou ano. Narazím do neznámého upíra a svalím se na záda. Pohlédnu do tváře neznámého, omyl, známého upíra a poklesne mi brada. Emmett. "Co tady k čertu děláš?!" vykřiknu a za chvíli je tu i zbytek jejich povedené rodinky, která je o jednu členku která se až nechutně lepila na Edwarda na víc. "Stěhujeme se sem." odpoví Carlisle a Esme mě obejme. Ztuhnu a odtáhnu se od ní což všechny až na tu neznámou překvapí. "Najednou? A kde jste byli kdysi když jsem sem jela abyste se o mě postarali kvůli válce která ve Volteře řádí?" řeknu kysele. "Ve Volteře je válka?" "Co je to Voltera?" "Cože?!" ozývalo se až jsem je zvednutím ruky zastavila a Carlisleovi pomocí dotyku na tvář vše ukázala. Jenom mžiky ale jemu to, jak se zdá, stačilo.

"To jsme nevěděli." řekl. "Posílal vám dopis, ale teď mě omluvte." řeknu, na podpatku se otočím a rozběhnu se na kraj lesa pro kolo. Vím, že běží za mnou ale neberu je na vědomí. Tentokrát ne. Vezmu si kolo a projdu kolem nich dál. Zdají se mým chováním zaskočení ale to mi nevadí, právě naopak mě to velmi těší. Ano, změnila jsem se ale každý se mění. "Nessie, co se to s tebou stalo? Taková jsi nebyla." doběhne mě Esme. "Změnila? Ano, Esme, změnila ale každý se mění a pomáhají tomu životní zkušenosti. A víš co mě změnilo? Válka, váš odjezd, pěstouni a život na vlastních nohou teprve ve čtrnácti. Ve škole se mi všichni straní, policie na mě má dopad protože jsem svědek přepadení a nezavolala jsem je." řeknu ale to už mám všechny za zadkem. "Nehledně na to jak mi můj pravý otec za matku našel nějakou levnou..." "Co si to..." začne Edward než ho Carlisle zastaví. Asi si pamatoval co se naposledy stalo.

"Víte co? Dejte mi volno. Je víkend a já chci klid tak běžte." rozběhnu se i s kolem pryč, k mému domu. Zastavím se ale u jednoho nedaleko toho mého. Zavrčím ale pokračuju v cestě při níž jsem odhodila kolo a se slzami v očí utekla do tepla domova.

Svalím se na gauč a zakřičím do polštáře. Někdo mi začne prohrabávat vlasy. "Jamesi." usměju se a někdo mě začne kousat do čela. Zvednu hlavu a zahledím se do očí malinkaté, ale opravdu malé opičky. Našla jsem jí před měsícem na lovu a rozhodla jsem si jí nechat. Někde hluboko mě jsem cítila že utekla odněkud a ve volné přírodě, zrovna tady, nemá šanci přežít. Začala jsem si s ní hrát než mě vyrušilo klepání na mé prosklené dveře. Posadím si mého miláčka na rameno a šla jsem otevřít. Už jsem tušila že to budou Culleni a ani jsem se nemýlila. Otevřela jsem jim dveře a hned jsem zase odešla. "Pojďte a nezapomeňte zavřít, James nemá rád zimu!" křiknu přes rameno a když se sejdeme tak jim pokynu aby se posadili. Všichni se posadí ale nespouští ze mě oči.

"Co je?! Vypadám jako duch?" zeptám se jich. "Nepraštila jsi se?" zeptá se Jasper a já přimhouřím oči. "Jo, a kdy?" zašeptám a on se usměje. "Když jsi spadla z nebe." usmál se a já se uvolním. "Takže budoucí básník." poznamenám. "Tak co chcete? Jenom tak jste určitě nepřišli, na to vás až moc dobře znám." řeknu nakonec a posadím se na stůl před nimi. "Chceme ti představit naší novou členku rodiny a na něco se tě zeptat." ujme se slova jako vždy Carlisle a když mlčím, pokračuje. "Jmenuje se Alessa Masen, teď již Cullen, Je to Edwardova sestra a zvyká si na krev zvířat." řekne a já zrudnu. "Sestra." zavrčím ale dál mlčím a tak se ujme slova Alice. "Co jsi celé ty roky dělala?" zeptala se na otázku kterou jsem čekala a tak jsem se pustila do vypravování.