Minulosti neutečeš 2 → Dokončeno

Kapitola 6.

Po chvíli jsem se od nich odrhla a usmála jsem se. "Mohla bych vás zítra navštívit?" zeptám se a Esme s neskrývaném nadšení přikývne. "Bezva. Tak se asi rozloučíme." stoupnu si a oni mě napodobí. "Ahoj." obejmu oba dva.

"Ahoj, zítra se uvidíme." řekne Carlisle a ruku v ruce odejdou. "Jamesi?!" zakřičím a moje malé opička mi skočí na rameno. "Co ty kluku, v pohodě?" zeptám se ho a i když mi neodpovím, dám o na menší liánu a jdu si lehnout. Ani jsem si nevšimla že už je venku tma.

Proto si lehnu a okamžitě usnu.

Ráno mě vzbudí jako každý den budík na sedmu hodinu ráno a tak vstanu, dobelhám se do šatny kde si vezmu oblečení a jdu se zkulturnit. Vezmu si oblečení, vlasy si nechám volně a trošku se namaluji a jdu dolů.

Vzala jsem si jenom jablko a napila se čaje. "Nazdar Jamesi, jak jsi se vyspal?" sednu si na gauč. Ano, povídala jsem si se svým zvířátkem, ale jeden z těch důvodů proč si s ním povídám je ten že jsem tu sama. Jenom jsem poslouchala muziku nebo si četla když mi zazvonil telefon.

"Ahoj Felixi." usměju se do prázdna a zvednu telefon. "Nessie! Jak se máš prcku?" slyším ho jak se směje. "Hele nech si to, co je nového? Kdy mě pustíte domů?" zeptám se ho. "Klid, jo? Nového, nic tak za rok, tři čtvrtě, půl, ne to asi ne, tři čtvrtě roku a možná už budeš moc domů." cíTila jsem jak se usmál a já se také usmála "To je bezvadné! Už se moc těším! Ale ještě! Jane mě už dávno, no, dávno. Upozornila na nové sousedy ale už jsme se o tom nebavili. Cullenovi, děláte si srandu?" vyhrknu. "Ehm... Myslím že bych ti měl dát Ara." řekne. "Aro, tvá dcera!" zakřičí a já zavrčím. "Nessie?" slyším tátův hlas. "Cullenovi? Proč? Je tam Edwardova sestra, Alessa. Taková nafoukaná potvora! Shodila mě na konferenční stolek." zavrčím. "Jo. To že mají přírůstek jsme netušili." řekne a oklikou vezme to hlavní co mě zajímalo. "Proč? Proč to háje oni?"

"Promiň. Už budu muset jít, ještě se ozvu." řekne a ticho. "To vám nedaruju." zašeptám a podívám se na hodiny.

Jedna hodina, to to uteklo! Měla bych jít na slíbenou návštěvu. "Měj se Jamesi, jestli se do osmi nevrátím tak už mě nečekej." řeknu skepticky a odejdu.

Čím víc jsem se blížila k jejich domu tím víc jsem litovala svého rozhodnutí. Ještě se ani neblížím k jejich domu ale už mě někdo drtí e svém objetí a druhý se jenom směje. "Emmette? Copak ti přeskočilo?" zeptám se se smíchem když mě pustí a pohlédnu na Rose kterou obejmu a jí chvíli trvá než mi objetí oplatí. "Ne. Běželi jsme kolem a všimli jsme si tě." vysvětlí když mě pustí a věnuje mi úsměv.

"Jdu k vám, nevím jestli vám to Esme a Carlisle řekli." nadhodím. "Říkali, tak vyrazíme ne?" dá mi ruku kolem krku a bez odpovědi vyrazí. "Omlouvám se za Alessu, je potvora." řekne Emmett a přesune se vedle nás. "Že to trvalo." ulevím si a usměju se.

"No jo." přikývne Rose a dál pokračujeme bez debaty.