Minulosti neutečeš 2 → Dokončeno

Kapitola 12.

Vzbudila jsem se, ale sama. "Johnny?" "V kuchyni!" zakřičí na odpověď a já se pousměju, seběhnu schody a jdu rovnou do kuchyně a kde stojí u plotny již v jeho oblečení. "Dobré ráno, krásně to tu voní." "Dobré, děkuji, posaď se za chvíli to bude." usmál se a já se posadila v obýváku.

"Dobrou chuť." dal přede mě talíř. "Tobě také." jedli jsme v tichu, jediné co narušovalo ticho bylo cinkání příborů. "Dneska jdu domů a budu tam, zítra se stavím." řekne po snídani a já přikývnu. "Dobře, také za půl hodiny jdu." usmál se a já opět jenom přikývla. "A kdy chceš zítra přijít?"

"Asi kolem desáté."

"A kdy slavíte?"

"Hm... my neslavíme."

"Ne?"

"Ne."

"Aha."

Po půl hodině opravdu odešel a já šla do mého pokoje abych se učila a udělala si domácí úkoly. To vše mi zabralo tři hodiny. Potom jsem se věnovala Jamesovi.

"Měla bych se více učit a víc se ti věnovat." šeptám do prázdnoty když si uvědomím jak moc jsem svého miláčka zanedbávala, nebo školu. "Otec by nebyl hrdý." dodám s povzdechem. Položím ho na gauč a jdu do šatny kde strávím tři minuty vezmu si tašku a jdu do města. Chtěla jsem udělat Johnnymu narozeninové překvapení.

Pěšky jdu dlouho do Seatllu kde začnu nakupovat věci které jsem si už stihla promyslet.

Když jsem vycházela z posledního obchodu, měla jsem namířeno koupit mu ještě dárek když najednou mě do očí uhodil líbající se pár. "Alexi?" zašeptám a když se na mě podívá, pustím tašku a začnou mi téct slzy. "Nessie, hm... co ty tady?"

"Já a co teprve ty?"

"Kdo je to?" zeptá se ta holka která ho stále držela v objetí.

"Moje přítelkyně."

"Já jsem tvoje přítelkyně."

"Jistě, to ty ne já. Měj se Alexi, myslela jsem si že jsi lepší." zašeptám a utíkám pryč. "Nessie, počkej není to tak!" křičí ale já ho ignoruji.

Běžím a nezastavuji se dokud nejsem u sebe v pokoji a nelehnu si do postele kde se rozbrečím. Měla jsem ho ráda a on mě za mými zády takhle podrazí? To ne!