Minulosti neutečeš 2 → Dokončeno

Kapitola 9.

Tento den byl jiný než všechny ostatní, všechny hodiny až na tělesnou výchovu jsme měli s Johnnym všechny hodiny stejné.

"Nechceš jít dneska k nám?" zeptal se při obědě a já se rozmýšlela. "Klidně, proč ne." pokrčím rameny a dál jím svůj zeleninový salát. "Skvěle! Bude zábava a rodiče si tě jistě oblíbí Co kdybych tě vyzvedl tady před školou v osm hodin?" zeptal se a když jsem se na něj podívala se zvednutím obočím, udělal pohled typu 'Já nic!'. Musela jsem se zasmát ale nakonec jsem přikývla na souhlas.

"Tak ahoj, budu muset vyzvednout sestru." objal mě, zamával mi a odešel. Zůstala jsem jenom tupě sedět ale nakonec jsem se uvolnila a sama pro sebe jsem se usmála. No a co?

Johnny je skvělý a slušný kluk, tak proč se s nim nepřátelit, ne?

Dojím svůj oběd a jdu domů, kde jsem se chtěla připravovat na večer. Jsou tři hodiny.

Ještě než jsem ale domů vůbec dorazila, zastavila mě Alice z které jsem vyskočila metr vysoko a Rose mi jenom smála. "Vtipné." zavrčím ale také se s nimi zasměju. "Viděla jsem tě u Johnnyho! Pomůžeme ti, co ty na to?" mrkne na mě Rose. "Byla bych moc ráda kdybyste mi pomohli." přikývnu a tak jdu s nimi ke mě domů.

"Tak šup! Rose se ti postará o účes, já o obličej a potom ti dám oblečení." spojí Alice důležitě ruce a já zakroutím hlavou. Sednu si přes zrcadlo a čekám. Rose mě tahá za vlasy, ale dá se to, věřím, že nakonec  to bude vypadat úžasně. S Alicí je to stejně a o půl hodiny jsem se vážně mohla podívat  na jejich snahu. Bylo to úžasné.

"To je krásné!" obejmu obě dvě. "Pozor! Ať to nezničíš!" začne vyšilovat Alice a při tom zmizí v šatně. Já s Rose se na sebe pobaveně podíváme a čekám. "Máš dobrý vkus! Vezmi si tohle." hodí mi oblečení i nějaké doplňky a boty a já se v koupelně převleču. "Hezký, díky Alice." obejmu jí. "Není zač, mi půjdeme a hezky si to užij." zahihňá se a odtančí pryč.

Rose mě ale ještě obejme a také odejde. Vypadala jsem jinak. Šla jsem dolů kde si chvíli hraju s Jamesem a potom musím vyrazit abych tam dorazila včas. "Tak jo." dodám si odvahu a dám se na cestu.

Ještě tam nebyl a tak jsem se opřela o sloup a dívala jsem se na nebe. "Ahoj." ozvalo se za mnou a já jsem se rychle otočila. "Ahoj." usměju se na něj a obejmu ho pro změnu já. "Sluší ti to." prohlédl si mě a já zrudla. "Díky." zazubím se na něj. "Tak jdeme?" řekl a já přikývla.

Jak se ukázalo, bydlel poměrně daleko. "Musíš dojíždět?" zeptám se ale on zavrtí hlavou. "Ne. Rodiče jezdí o práce už v pět hodin, chodíme se sestrou sami." vysvětlí a už odemyká dveře od jejich domu.

"Rodino, chci vám někoho představit!" zakřičí a jako první přiběhne malá holčička. "Ahoj, já jsem Elisa." zazubí se na mě a já se zasmála a klekla jsem si před ní. "Ahoj, Eliso. Ráda tě poznávám já jsem Renesmee." usmála jsem se na ní a všimla si dvou lidí, zvednu se.

"Dobrý den, já jsem Renesmee Volturi." usměju se na ně nervózně. "Ahoj, já jsem Elizabeth a tohle je můj manžel Jack. Prosím, tykej nám." objala mě jeho matka a jeho otec také. "Tak se pojďme posadit." měli velmi hezký domeček. Byl světlí, veselý a prostorný.

"Pověz nám o sobě něco." usmál se na mě Johnnyho otec. "Jak už víte, jmenuji se Renesmee Volturi, pocházím z Itálie, z města znaveného Voltera. Můj otec mě sem poslal nedávno jelikož tam vypukla válka. No a tady jsem měla být u mé vzdálené rodiny ale ta tu nebyla, byla jsem u pěstounů a už ve čtrnácti mě soud propustil." začnu vyprávět ale cokoli co by jim napovědělo něco více odhalit jsem vynechala. "To mě mrzí."

"Jo. Zhruba za rok už se mohu vrátit."

"To je dobrá zpráva."

"To určitě ano." zasmějeme se.

Večer byl úžasný, ještě lepší než u Cullenů. Ne že by Culleni nebyli fajn, ale cítila jsem se tu jinak. Možná proto že jsem nebyla obklopena upíry?

"Už je pozdě, možná bych měla jít." chystám se vstát. "Nenene! Máš pravdu, je pozdě a venku je tma. Odvezeme tě tam, nebo Johnny tě alespoň doprovodí k tobě domů." řekne rychle Johnnyho matka a já se zasměju. "Děkuji mockrát, ale to nebude nutné." vstanu. "Ne, matka má pravdu. Pro takovou krásku je to nebezpečné." všichni se zasmějeme.

"Mějte se." rozloučil se Johnny s jeho rodinou. "Moc ráda jsem vás poznala." obejmu se se všemu a vedu Johnnyho k sobě domů.

"Takže kráska jo?"

"Jasně."

"Aha." otřesu se zimou.

"Je ti zima?"

"Ano." sledovala jsem jak si sundal bundu a přehodil mi jí přes ramena.

"Děkuji."

"Není zač. Bydlíš pěkný kousek světa."

"To říká ten pravý."

Zasmáli jsme se ale za chvíli jsme dorazili ke mně domů. "To je krásný domeček." kývl uznale. "Díky."

"Nemáš zač. Dobrou noc." usmál se, já mu dala bundu a sledovala jsem jak se nahnul. Také jsem se k němu naklonila a naše rty se téměř setkali, ale osvítilo nás světlo přijíždějícího auta a to nás rozpojilo. Podívala jsem se do světla. Poznala jsem Edwarda, to mi ještě chybělo.

"Nessie, nebyla jsi tu... Sakra." zaklel hned jak si všiml Johnnyho a já se na něj vztekle otočila. "Jistě." zašeptám a otočím se k Johnnymu. "Dobrou noc, kamaráde." obejmu ho a sleduju jak odchází.

"Hajzle." otočím se k Edwardovi. "Promiň, vážně jsem nic neslyšel." odmlouvá.

"Fajn, ale teď dobrou noc." odejdu aniž bych se na něj podívala.