Nečekané známosti

II. kapitola

   Od toho úterý, kdy se srazil s tím o rok starším mrzimorem uběhlo asi čtrnáct dní. O víkendu se měl uskutečnit výlet do Prasinek. Nejprve nechtěl do Prasinek chodit v doprovodu svého bratra, ale když zjistil, že je to finančně výhodné, souhlasil a od té doby se nic nezměnilo. Vždy tam chodil s Mycroftem, který byl na tom finančně lépe, protože od rodičů dostával více, prý kvůli tomu, že je starší. Automaticky počítal s tím, že i nyní půjdou s Mycroftem do Prasinek společně, ale když se o tom zmínil jednou u oběda, Mycroft na něj jen hodil překvapený pohled typu "A na tohle si sakra přišel kde?!" a další větou řečenou na hlas mu dal jasně najevo, že tentokrát jde s někým jiným a ať se do toho moc neplete. Sherlock tedy šel do Prasinek sám. Když dostali rozchod, Sherlock se opřel o stěnu jednoho z přítomných baráků a těkal pohledem davem, jestli čistě náhodou nenarazí na svého bratra, aby konečně zjistil komu dal jeho ctěný bratr před ním přednost. Mycroft, ale není žádný blb, to by mu asi nebylo dobře, aby se nechal přistihnout v takovém návalu lidí a bylo mu jasné, že se to Sherlock bude pokoušet zjistit, takže si na opatrnosti dal opravdu záležet.

   Sherlock tam tak stál opřený o stěnu nějakého domu a stále pohledem projížděl dav, obzvlášť speciální pozornost věnoval lidem, kteří kolem krku měli zeleno-stříbrnou šálu. Periférním viděním zpozoroval, že se k němu blíží menší postava s žluto-černou šálou kolem krku, ale nevěnoval jí nijak zvláštní pozornost, tedy alespoň do doby, dokud na něj nepromluvila.

                                                                                                  ***

   John se do Prasinek neskutečně těšil, ostatně jako vždy. Od minulé návštěvy Prasinek nemluvili se svou kolejní spolužačkou Molly o ničem jiném. Molly byla o rok mladší než on, ale skvěle si rozuměli. Občas jí pomohl s učením a ona mu to vracela při opakovacích testech z předchozích ročníků. Před týdnem mu ovšem Molly oznámila, že tentokrát do Prasinek půjde s někým jiným. Trochu ho to zklamalo, ale neměl jí to za zlé. Popřál jí pěknou zábavu a upozornil ji, aby byla opatrná. Molly mu na to jen dala pusu na tvář, jako by to byl její starší pečující bráška a odhopsala chodbou pryč. John tedy poprvé za šest let půjde do Prasinek sám.

   Ono víkendové dopoledne po snídani, kdy se měl výlet uskutečnit se pořádně ustrojil a kolem krku si upevnil žluto-černou šálu. Vydal se před školní hrad na nádvoří, kde již čekalo ostatní žactvo, a že jich bylo. John se zastavil kousek dál, aby se porozhlédl po známých tvářích a hned si všiml, jak na něj mávají jeho ročníkoví spolužáci z Nebelvíru, Greg a Mary. Pousmál se a pokračoval v cestě za nimi. Pozdravili se a John byl hned zahrnut otázkou, kde má Molly. V odpověď jen pokrčil rameny a přetlumočil to málo, co mu Molly sama řekla. Greg s Mary se nad tím moc dlouho nepozastavili a hned mu nabídli připojení se k nim. Greg s Mary byli velice dobrými příteli asi jako on s Molly. Jejich nabídku ihned s vděčným přikývnutím přijal. Pak už přišli dva z profesorů a výlet započal. Cesta rychle ubíhá, když si povídáte s dobrými kamarády.

   Když dorazili na místo a dostali rozchod, chvíli jen stáli na místě až se rozprchnou všichni ostatní a oni vyrazí do obchodu s nejméně lidmi. Jak se náměstíčko, na kterém dostali rozchod pomalu vylidňovalo, John si všiml toho zmijozela, kterého před pár týdny srazil na chodbě, jak tam stojí sám opřený o chladnou stěnu jednoho z domů. Greg s Mary už už ho tahali do nějakého jimi vybraného obchodu, on však nespouštěl oči ze zmijozela. Omluvil se jim, že přijde za chvíli, že si je najde. Greg s Mary jen zmateně přikývli a zmizeli za rohem. John se nejistě skrz řídnoucí dav vydal za zmijozelem. Vypadalo to, že si ho zatím nevšiml, takže měl ještě možnost si to rozmyslet a otočit se zpět za Gregem a Mary. Byl ale moc nakažený nedávno přítomnou nebelvírskou odvahou Grega a Mary. Nadechl se k pozdravu.