Nečekané známosti

XI. kapitola

"Sherlocku, rád bych se učil na závěrečné zkoušky. Myslíš, že už by jsi mohl laskavě chodit na hodiny?" přisedl si nedělní ráno Mycroft k Sherlockovi na snídani.

"Ty se musíš učit?" odpověděl Sherlock pohrdavě.

"Nejsem dobrý jako ty, abych ani nemusel navštěvovat hodiny." dostal Sherlock pokárání jako odpověď. Sherlock si jen odfrkl a usrkl ze svého hrnku s čajem.

"Tebe ani nezajímá, jestli jsem to vyřešil?" vykulil na jeho nepřítomný pohled oči Mycroft.

"Vím, že jo." nenamáhal se na něj Sherlock podívat.

"Jak?" nespustil z něj Mycroft oči.

"Jednal by jsi jinak, kdyby ne. Na mém studiu ti záleží skoro troufal bych si říct více než mě." zahrál Sherlock překvapený výraz, se kterým se otočil na Mycrofta. Ten jen stáhl rty a do svého hrnku si nalil horkou vodu z konvice, která zaujímala své místo uprostřed podlouhlého stolu.

"A co hodláš vyvést dnes?" napodobil Mycroft konzervativní tón hlasu a upil z hrnku.

"Ještě nevím..." cukl Sherlock rameny "... ty budeš s Molly?" zeptal se Sherlock, jakoby se bavil o počasí. Mycroft, který právě upíjel z hrnku se zakuckal a vypadalo to, že se ve svém hrnku utopil. Pak vykulil na Sherlocka oči "Co?! S kým?" zkusil to zahrát Mycroft, ale Sherlock na něj hodil tak znuděný obličej, že Mycroft pochopil, že to nemá cenu, stejně už to neuhraje. Odložil svůj hrnek na stůl, teď raději pít nebude. Vážně se podíval na Sherlocka a trochu se k němu naklonil, aby si mohl dovolit snížit hlas: "Jak o tom víš, Sherlocku?"

"Vím to od toho večera ve společenské místnosti, kdy jsi od ní přišel a nehodlal jsi mi nic prozradit." řekl lhostejně Sherlock a upil ze svého šálku. Mycroft si povzdechl.

"Tak jo, došlo mi to až později toho večera, hned ne." přiznal se se zaculením Sherlock a dovyklopil si do úst zbytek obsahu v hrnku a hned pokračoval: "Ale nebyl jsem si tím jistý. Teď už jsem." mrkl na Mycrofta se zářícím úsměvem, který mu vůbec nebyl vlastní. Mycroft se na něj na oplátku zamračil.

"Kam jdeš, Sherlocku?" rychle vypálil Mycroft otázku na zvedajícího se Sherlocka, jako by snad měl podezření, že jde za Molly.

"Vymyslet si plán na dnešní den, aby sis v ředitelně měl zase o čem povídat." odpověděl Sherlock, jakoby na pozlobenou svého bratra, ale myslel to vlastně docela vážně.

***

Johna dohnal na chodbě. "Dobré ráno" pozdravil ho a John se na něj otočil.

"Dobré" odpověděl s překvapeným úsměvem.

"Pojď, jdeme do knihovny." informoval ho Sherlock.

"Proč?" najednou se z překvapeného úsměvu, stal jen překvapený pohled.

"Půjčíme si knihu z oddělení s omezeným přístupem na jméno mého bratra." odpověděl Sherlock, jako by to dělal denně.

"Proč?" znovu se zeptal John.

"Hmm?! Mám daje-vu či co?" řekl si Sherlock jakoby pro sebe, když John řekl to samé dvakrát za sebou.

"Ne, Sherlocku, řekni mi proč!" zatahal ho John za rukáv.

"Potřebuji zkusit udělat jeden lektvar a ty mi musíš pomoct." podíval se Sherlock na Johna naléhavě.

"Co?" zakroutil John hlavou a přivřel oči.

"Jak včera James řekl - můj bratr chodí s Molly..." chvíli ve vysvětlování počkal až John přikývne na srozuměnou a pokračoval: "... a mě by strašně zajímalo, o čem zrovna oni dva si spolu povídají." John očekával pokračování, ale Sherlock nepokračoval, očividně skončil s vysvětlováním a nechápavě hleděl na Johna, že to stále nechápe. Pak Johna zavlekl na stranu z chodby, povzdechl si, mučeně přivřel oči, nadechl se a dál vysvětloval: "Půjčíme si knihu, kde se píše, jak připravit mnoholičný lektvar. Ty pak seženeš vlas, který patří Molly. Já to vypiju a půjdu si pokecat s mým bráškou." Sherlock se po skončení tvářil skoro hrdě na svůj plán a napjatě očekával Johnovu reakci, jakoby ho snad měl pochválit.

John si založil ruce na hrudi, povytáhl na Sherlocka obočí a chvíli čekal. Pak zakroutil hlavou: "Děláš si legraci?"

"Ne, proč? Co se ti nezdá?" řekl Sherlock zklamaně.

"Co se mi... No to snad..." snažil se ze sebe vymámit klid a toleranci pro Sherlockovi ztřeštěné nápady. Pak si promnul oči a mluvil dál: "Sherlocku, do toho nám nic není. To je jejich věc o čem si povídají, chápeš to?" mluvil John na Sherlocka s trpělivostí, jakoby něco vysvětloval malému dítěti.

"Ne, ty to nechápeš!" vyjel na něj Sherlock "Já to musím vědět, tak jako on ví všechno o nás!"

"O nás?" vykulil na něj John oči.

"O mě! Chtěl jsem říct o mě!" pokračoval stejným tónem hlasu Sherlock, až se John musel v duchu zasmát.

"Jak víš, že o tobě všechno ví?" nereagoval John na Sherlockův údajný přeřek.

"Já vím, že to ví. On vždycky věděl..." podíval se Sherlock do podlahy, už ne se zvýšeným hlasem. John ho chytl za rameno. Stále nechápal proč, ale pochopil, že je to pro Sherlocka důležité.

"Pojď, půjdeme do knihovny." stiskl mu John rameno a pomalými kroky se spolu vydali ke knihovně.