Nečekané známosti

IV. kapitola

    Sherlock se přemýšlivě zamračil na svého protijdoucího bratra a chtěl se zastavit, aby vyzvěděl, co tu dělá. Mycroft ho však jen minul a snažil se dělat, že ho nevidí a tím mu dát jasně najevo, že se s ním nechce zdržovat. Sherlock za ním ještě chvíli koukal, ale pokračoval dále v cestě. Až když se mu Mycroft ztratil za rohem, tak se otočil ku své cestě, která vedla opačným směrem.

***  

  Mycroft přišel do společenské místnosti své koleje s úsměvem na tváři. Jen co si však všiml Sherlocka sedícího v křesle u krbu, bylo mu jasné, že ho čekají otázky, hodně otázek. Tedy tolik zase ne, Sherlock jich má dost, ale dokáže si odpovědět na čtyři z jeho jedné odpovědi. Protočil oči a s útrpným povzdechem zavřel za sebou dveře. Mlčky a bez Sherlockova vyzvání se posadil do křesla naproti němu.

"Tak povídej." řekli oba nastejno unisono. Sherlock se tomu ušklíbl, ale Mycroftovi to přineslo jen další povzdech a mučednické přivření očí. Sherlock nasměroval své oči jeho směrem, poprvé se na něj podíval, ale hlavou ani nepohnul.

"Stejná osoba?" zeptal se Sherlock již se znovu zabořeným pohledem do plápolajícího ohně.

"Ano, Sherlocku, stejná osoba jako v Prasinkách." zabodl i Mycroft svůj pohled do tančících plamenů v krbu.

"Osoba ženského pohlaví?" zrychlil tempo své řeči Sherlock.

"Hmm" odsouhlasil Mycroft pokýváním hlavy, ale přesto měl zavřené oči a podepřenou hlavu. Když se na něj Sherlock podíval, zavřené oči si promnul (nezávisle na Sherlockově pohledu). Sherlock chvíli mlčel a vyčkával, jestli odpověď na jeho další otázku nevypadne z jeho bratra sama. Ale Mycroft mlčel a rozhodně se neměl k tomu něco svému mladšímu bratru povědět. Jistě už bez tak měl za to, že toho ví Sherlock moc.

"Kdo?" vychrlil Sherlock prostě jeho otázku, když bratr dlouho mlčel. Mycroft chvíli pokračoval v mlčení, pak se zvedl z křesla a se slovy "Do toho ti nic není Sherlocku, pátrej si dle libosti, ale nepřijdeš na to." se chtěl odporoučet do své ložnice. Moc dobře si byl vědom chybností svých slov, Sherlock na to přijde, když se bude snažit. Už chtěl překročit práh své ložnice, když do místnosti se hlavním vchodem přiřítil jako velmi elegantní vlna James, kterého jako obvykle doprovázela Irene.

"Ale ale, snad se bráškové nepohádali." pronesl výsměšně James a Irene se jako na povel zasmála. Mycroft ztuhl na prahu své ložnice a společenské místnosti. Pomalu se otočil zpět a znovu se posadil do křesla, které před chvílí opustil. To pobavilo Sherlocka, kterému cukly koutky - No jistě, že ho tady Mycroft nenechá samotného s problematickým Jamesem!

    Jim přišel také ke krbu a posadil se na ruční opěradlo Mycroftova křesla. Mycroft jen hypnotizoval svým pohledem oheň, stejně jako Sherlock. Ale Sherlock vypadal duchapřítomněji, protože alespoň na chviličku zvedl oči k Irene, která se uvelebila na opěradle jím zabraného křesla.

"Tak jsem se doslechl o tvých simpatiích vůči Mrzimoru." zlověstně zašeptal Jim Mycroftovi do ucha. Mycroft konečně zvedl pohled, který ale nevěnoval Jamesovi nýbrž Sherlockovi, jako by to byl on, kdo to Jamesovi řekl. Irene se ušklíbla a položila Sherlockovi svou dlaň na rameno. Ten po její ruce jen sekl kontrolórní pohled a pak se podíval na Mycrofta, který již zase hluboce zíral do ohně.

"Co chceš?" zeptal se otráveně Mycroft otázkou, která byla mířena na Jima. James se jen hlasitě zašklebil, pak mu ale jakýsi úsměv zmizel ze tváře, postavil se na vlastní nohy a naklonil se k Mycroftovi, aby mu pošeptal odpověď na jeho otázku.

"Chci zpátky, co mi patří!" jeho odpověď Mycroftovi způsobila zamrazení v zádech. Jedinou úlevou pro něj bylo, že James kýval na svou společnici a odešel s ní do chlapeckých ložnic pátého ročníku.

    Sherlock se ihned po Jimově odchodu vykmitl z křesla a mířil od krbu.

"Kam jdeš?! Nemůžeš teď do své ložnice, když jí sdílíš s Moriartym! Počkej až se ostatní vrátí z večeře." otočil Mycroft hlavu směrem k Sherlockovi, ten ale už vplouval do svého kabátu a mířil k východu.

"Já ale nejdu do ložnice." rozrazil dveře.

"Sherlocku, nemůžeš jít ven, je už večer, tma." upozornil ho Mycroft, ale marně.

"Já vím." zněla odpověď Sherlockova, pak už se za ním zabouchly dveře od společenské místnosti Zmijozelu.

Mycroft se sesunul hlouběji do křesla a přiložil si konečky svých prstů na spánky, přičemž zavřel oči.