Horror messages

10.

Vstoupila jsem do domu. Byla tu tma, ale ne tak velká jako ve sklepě. Rozhlížela jsem se kolem, ale nikde nikdo, jen ta temná a vlezlá tma.
,, Regan?" zavolala jsem z pár posledních sil. Nic. Žádná odpověď, ani nějaké zavrznutí.
Vydala jsem se tedy pomalým pohybem do kuchyně. Měla jsem strach a všechno mě bolelo, ba dokonce i krvácelo. Chtělo se mi brečet, ale už jsem neměla slzy. Dobelhala jsem se ke dřezu a pustila vodu. Začala jsem ji hltat. Měla jsem obrovskou žízeň.
Asi po pětiminutovém pití vody jsem se otočila na lednici. Otevřela jsem ji a vytáhla jablko. Rychlostí blesku bylo ohryzané až zbyla jen stopka a jádřinec. Dál byl v lednici salám a na lince pár rohlíků. Napadlo mě, že bych měla utéct. Měla jsem přesný plán:
1. Vytahat z nohou a ruky hřebíky
2. Najít obvazy a rychloobvazy+ nějaké mastě a prášky proti bolesti
3. Najít hodně velký batoh
4. Nabalit si zásoby na hooodně dlouho
5. A nezbývá nic než utéct !

Sedla jsem si na zem a vzala nůž. Tak jo to dám. Zhluboka jsem se nadechla a nůž přiložila k hlavičce prvního hřebíku. Pomalu jsem ho a začala vytahovat. Udělala jsem první pohyb a zasykla jsem bolestí. Tak to nedám. Ale musím ! Začala jsem zuřivě vyndávat hřebíky a házet je na stranu. Ječela jsem bolestí a až zbyli jen díry, obvázala jsem si to obavazem, dala nohy do tlustých ponožek. Ruku jsem si svázala látkou a pár zbylích dírek v těle jsem přelepila rychloovazem.

Vydala jsem se hledat batoh. Asi po 10ti minutách jsem ho našla v Georgovém pokoji hozený ve skříni. Byl opravdu velký a díkyBohu lehký, což se ale změní,když tam přidám tu spoustu věcí.

Dala jsem do batohu všechno potřebné včetně jídla a pití ( přibližně 3/4 ledničky) a 5 flašek vody. Dala jsem tam i mastě, rychloobvazy, prášky proti bolesti.., náhradní oblečení a 2šátky, pro jistotu. Dala jsem tam lžičku a jeden malý kastrol. A tak dále, a tak dále. Převlekla jsem se a i když bylo léto, tak jsem toho měla na sobě hodně. Do batohu jsem dala ještě deku a spacák a do ruky vzala skládací stan.
Ještě jsem si obula sportovní boty Adidas a vyšla jsem do...noci ? Teď je noc ? Jaktože je noc ? Začala jsem trošku zmatkovat.
,,Sakra ! Nemám baterku !" zanadávala jsem a znovu se vrátila do toho prokletého domu. Našla jsem ji ležet na stole i s mým mobilem.
,, To tady bylo i předtím?" zamračila jsem se, ale dál jsem tomu pozornost nevěnovala. Mobil jsem vložila do kapsy a baterku vzala do ruky a zapla ji.
Bylo to tu děsivé. Ale byla jsem odhodlaná snad už pro vše.

Už hodinu jsem na cestě. Doposud jsem šla jen klidným a opatrným krokem. Jelikož byla noc, ale nyní se začalo konečně rozednívat. Rozhlédla jsem se kolem. Všude jen stromy. Ocitla jsem se tedy v lese, no skvěle ! I když byl den, moc světla tu nebylo. Byla jsem unavená, a tak jsem se posadila. Aspoň na chvilku. Posadila jsem se do mechu a opřela se o kmen smrku. Jeho drsná kůra mě škrábala na zádach a tak jsem si víc utáhla mikinu ke svému tělu. Po chvíli jsem usnula.

Probudily mě kapky deště. Začínalo pršet. Pomalu, ale jistě.
,,Horší to už být nemůže" než jsem ale dořekla poslední slovo, začal pořádný slejvák i s blesky.
,, No super !" vzala jsem si věci a začala utíkat, zatáčela jsem mezi stromy a jen tak tak nenarazila.

Utíkala jsem deset minut a připadalo mi to jako celou věčnost. Nemohla jsem popadnout dech a tak jsem se zastavila. Rozhlédla jsem se kolem. Napravo ode mně, asi 10 metrů, byla stará chata. Vypadala děsivě, ale v tom dešti mě to připadlo jako největší záchrana. Otevřela jsem dveře a uviděla ji....