Horror messages

16

Hlavou mi stihlo proletět tisíc myšlenek. Naprosto jsem strnula. Špatně se mi dýchalo a bylo mi mdlo. Začala jsem panikařit, když jsme zastavili u lůžka se jménem Rebeca. Nedokázala jsem nic udělat, byla jsem tak šokovaná, že jsem nedokázala ani nijak racionálně myslet. Ta sestra mi zabrzdila vozík a připoutala mi k němu ruce. Snažila jsem se bránit, ale naprosto marně. Byla jsem vysílená a zklamaná sama ze sebe. Pak odešla a já zůstala sama zírajíc na nemocniční lůžka. Zkoušela jsem se vyprostit, ale bylo mi to k ničemu. Neměla jsem ani sílu volat o pomoc. Bylo by to stejně absolutně k ničemu. Vždyť jsem v areálu pod nemocnicí a pochybuju, že sem někdo chodí. 

Seděla jsem tam jen tak. Naprosto jsem se vzdala šance a naděje, že mě znova někdo zachrání. Znovu jsem se rozhlédla po místnosti. Zpozorovala jsem, že jedna plachta je mírně odkrytá. Zkoušela jsem přimhouřit oči, abych na to lépe viděla, ale světlo tu bylo tak slabé, že jsem sotva viděla. Zničehonic všechna světla začala problikávat. Leknutím jsem sebou trhla. Všechny světla zhasla. Ocitla jsem se v naprosté tmě. Bylo mi úzko. Stáhl se mi žaludek a srdce mi tlouklo jako o závod. Uslyšela jsem kroky. Moje pouta byly najednou pryč. Mohla jsem znovu hýbat rukama. Světla se rožla a přede mnou stála sestra. Ovšem, tahle byla jiná, než ta, která mě sem přivezla.

,,Slečno, co tu děláte? Tady je vstup zakázán." Ukázala na ceduli na protější stěně. 

,,Já jsem sem nepřijela sama od sebe," bránila jsem se, ,,přivezla mě sem nějaká vaše kolegyně!" 

,,To je nesmysl, proč by vás vezla sem?" 

,,To bych taky ráda věděla." zamračila jsem se. 

,,Odvezu vás na pokoj." konstatovala, popadla můj vozík a vezla mě k výtahu, který s námi vyjel do patra nemocnice, ve kterém jsem měla pokoj. Když mě ukládala na postel, zeptala jsem se jí, co jsou zač ty postele.

,,Jaké postele?" zvedla obočí.

,,Ty se jmény, u kterých jste mě naš-" zasekla jsem se v půli věty. Když se tehdy rožly světla, byla jsem jinde. Ty postele tam opravdu nebyly. 

,,Uhm, nic" zamyšleně jsem odpověděla. 

,,Kdyby jste něco potřebovala, tak zazvoňte na sesternu." usmála se a odcupitala pryč. 

Já jsem jí ale nevěnovala pozornost. Přemýšlela jsem, jak jsem se dostala do jiné místnosti. Čím víc jsem se na to snažila přijít, tím jsem vymýšlela absurdnější teorie. Nakonec jsem usla. 

Vzbudila jsem se, protože mě polévaly přívaly horka. Sáhla jsem na topení, ale to bylo studené. Nechápavě jsem zakroutila hlavou. V tom jsem však ucítila zvláštní zápach. Ten zápach znám! Přemýšlela jsem co to sakra je a pak mi to došlo... Je to plyn! 

,,Plyn! Uniká tu plyn!" zakřičela jsem. Natáhla jsem se pro tlačítko na přivolání sestry a začala na něj zvonit. 

,,Co se děje?" vtrhla mi do pokoje sestra.

,,Plyn! Cítíte to? Uniká tu plyn!" vyšilovala jsem. Sestra popošla blíž ke mě a zhluboka se nadechla.

,,Já tu nic necítím slečno." 

,,Ale ano, já ano!" ujišťovala jsem ji. Sestra sáhla do nočního stolku pro teploměr a změřila mi teplotu. 

,,Vždyť vy celá hoříte. Asi máte halucinace, přinesu vám léky na sražení teploty a vodu." S těmito slovy odešla. Nechápavě jsem za ní zírala. 

,,Možná se až  moc děsím." napadlo mě. Jenže ten zápach se stupňoval. Jsou to halucinace nebo ne? 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravím vás ti, co to ještě čtete. Moc se omlouvám, že ty kapitoly vychází tak zřídka, budu se snažit polepšit :D 

Btw. Mám pro vás menší návrh :) Jestli máte nějaký dobrý nápad, který by jste do tohoto příběhu chtěli zapojit, napište mi to nejlépe do zpráv a já bych to pak užívala, a pokud by se mi to zalíbilo, pokusila bych se to do příběhu zapojit :)

Jinak budu moc ráda za komentáře od vás. Děkuji, že to čtete. 

Lovískuju vás :*