Horror messages

7.

Myšlenky se mi začali divoce honit hlavou.
Co když se mu něco stalo ?
Co když je mrtvý ?
Co když se mě chystá zabít ?!
Co když...
Co když...
Měla jem snad sto tisíc otázek a nula odpovědí.
Musím tam jít !
Ne nesmíš ! Musíš okamžitě utéct !
Jo
Ne
Jo
Ne
Jo
Ne
Jo !
Nadechla jsem se, vzala si baterku a vydala se ke dveřím sklepa.
Zavřela jsem oči a se zatajeným dechem jsem do nich lehce strčila.
S vrzáním se začali otevírat.
Otevřela jsem oči a zapla baterku.
Vstoupila jsem dovnitř a pozorovala schody, které vedly dolů.
Pomalu jsem po nich začala scházet. Byli ze dřeva a při každém našlápnutí zavrzali.
Třásla jsem se jako dvojitá osika a strach jsem měla jako nikdy předtím.
Sešla jsem až dolů. Páchlo to tam zatuchlinou. Po podlaze se proháněli myši a ze stropu viseli pavouci. Držela jsem se zdi, abych nezakopla, ale při mém ,,štěstí" jsem prostě zakopnout musela.
,, Au, shit !" zanadávala jsem a posvítila na to místo baterkou.
Hrůzou jsem zkoprněla. Zvedl se mi žaludek a ne jen to.
Na zemi ležel George. Byl vykuchaný, a rozkouskovaný na části. Byl to přeci můj kamarád. Po tváři mi stekla slza strachu a smutku.
Bohužel jsem uslyšela kroky.
Zoufale jsem si klekla a čekala na smrt.
Přede mnou se objevila malá holčička cca 7 let.
,, Kdo jsi ?" vyklepaným hlasem jsem se jí ptala.
,, Jmenuju se Regan, je mi 7 let a potřebuji pomoct..." říkala s naprostým klidem.
,, To jsi mu udělala ty ?" ptala jsem se bez ohledu na její odpověď.
,, Nechtěl splnit moji prosbu.." ušklíbla se výtězně.
,, A co mám dělat pro tvé vysvobození ?" opatrně jsem kladla otázky.
,, Vidíš tu díru v mém čele ?"
,, Eh, jo " nejistě jsem přikývla.
,, Tak tam mi strčíš prst, aniž bys ucukla. "
,, To je všechno ?"
,, Ne !" zamračila se.
,, Musíš tam nahmatat můj mozek a z něho vyndat kulku, od které mám tuhle díru " usmála se.
,, Tak jo, ale co se mnou uděláš, když ti nepomohu ?"
,, Dopadneš jako on " oznámila a já na sucho polkla.
,, Jako on ?" opakovala jsem.
,, Ano " kývla a zasmála se.
Nechtěla jsem to udělat, ale copak mám na vývěr ?
,, Tak jo " povzdychla jsem si a natáhla jsem ruku. Vzala moji ruku za zápěstí a táhla k její ráně.
Pomalu mi tam zastrčila prst, ale já ucukla.
,, Co to děláš ?!" zamračila se a vytáhla z potrhaných šatů dlouhý nůž.
,, Já-já, promiň, ale nejde to " starostlivě jsem se na ni koukla.

Během chvilky se na mě vrhla a snažila se mě podříznout.
Shodila jsem ji a vyběhla po schodech nahoru. Zamkla a zabarikádovala jsem dveře od sklepu a snažila se vymyslet něco jako plán. Myšlenky mi zuřivě létali hlavou, ale žádná nebyla dost dobrá..
Schovej se ve skříni ! Ne jak dopadla Monika ?
Zabí se sama, než tě zabije ona ! Ne to by bylo bolestivé.
S ječením vyběhni na ulici a volej o pomoc ! Ne, bude půl jedné ráno a nikdo mi nebude věřit..
Z přemýšlení mě vytrhlo bodání a a třískání do dveří od sklepa. Začala jsem panikařit. Nevěděla jsem co mám dělat. Byla jsem natolik v šoku že jsem se nedokázala soustředit...