Horror messages

9.

Noha mi krvácela a já cítila čím dál větší bolest.
,, Regan...prosím, nemůžeme se nějak domluvit ?"
,, Ne " smála se. Přišla k jedné ze zdí a 3x do ní klepla. Zeď se otevřela a mě se naskytl pohled na tu místnost z hororů.
,, Mučírna...o-o-opravdovà " vydechla jsem. Regan se jen tak uchechtla a vytàhla nějaký kovový nástroj.
,, Regan co to je ?" zeptala jsem se nevěřícně.
,, Drtič prstů " usmàla se a blížila se ke mě.
,, Regan, je to jen vtip, že jo ?" mrkala jsem, abych se vyhnula vodopádu slz. Regan si ke mě klekla a vzala můj pravý palec.
,, Re-re-regan pro-prosím" vzlykala jsem a trhala sebou. Regan se smála a užívala si můj nářek,křik a plàč. Palec dala mezi dvě kovové "ramena" a pomalu to zmáčkla. Ječela jsem z plných plic. Konec konců mi to drtilo palec. Když můj palec křupl, přestala.
,, Tak co?! Ještě pořád jsis to nerozmyslela ?" řekla pobaveně Regan.
,, A co jsem si měla rozmyslet?" vzlykla jsem.
,, Jestli mě vysvobodíš"
,, Ne Regan, nejde to..."znovu jsem se rozbrečela.
,, Tak zítra ti předvedu další mučící nástroj...zatím se sladce vyspi. " usmála se.
,, Jo a...připravím ti malé překvápkoooo" zasmála se a bouchla mě do hlavy. Pak byla tma. ...

Probudila jsem se do tmy. Hlava mě třeštila, noha bolela a palec jsem měla rozdrcený. Hodně to bolelo, ale nemělo už cenu brečet.
Pokusila jsem vstát. Nešlo to a tak jsem si alespoň sedla. Ruce jsem už měla odvázané. Možná mě odvázala Regan. Pomyslela jsem si a odvázala jsem si nohy. Rukama jsem se po té zapřela za sebe, ale mojí rukou projela nesnesitelná bolest. Zaječela jsem úzkostlivým křikem a znovu se mi na tvářích vyronil vodopád slz. Tahle bolest byla ta nejukrutnější ze všeho. Přehlučovala dokonce i bolest mé probodnuté a krvácející nohy.
Přejela jsem si po ruce a ucítila něco kovového a podlouhlého v mé dlani. Dole to bylo ostré a nahoře to bylo zakulacené. Byl to
*
*
*
*
*
*
*
*
HŘEBÍK !!!!
Rozdýchavala jsem to. Mohla jsem to tušit, že se odtud nedostanu jen tak. Ikdyž je Regan jen malá holka, myslí jí to jako sériovému vrahovi, který si vydělává fakt hodně.
Posunula jsem opatrně rukou a něco mě hned vedle ní zastudilo. Leknutím jsem spadla, ale mými několila částmi projela ostrá bolest, stejně tak jako v mojí ruce. Až teď mi to došlo. Celá zem ve sklepě, kde právě ležím, je posetá hřebíky, tak, abych při každém sebemenším pohybu, do sebe hřebík vrazila. Sakra ! Jak se teď dostanu ven ? Spatřím ještě někdy denní světlo ? Uvidím Moniku ? Zemřu tady ???? Hlavou mi problesklo snad tisíc otázek, na které jsem neznala odpověď. Nehodlám tu strávit zbytek života ! Vážně to není přepychový hotel s 3 hvězdičkama. Není to tu vážně příjemné !
Takže za
1. Ležím tu v temném sklepé, ve kterém nevidím na vlastní ruce, ani když je mám tak milimetr před sebou.
2. Je tu se mnou vykuchaná mrtvola mého součastného spolubydlícího George
3. Jsem úplně propíchaná hřebíky, mám probodnutou nohu, která krvácí a jeden rozdrcený prst. Navíc to znělo jako v nějakém meny pro lidožrouty ! Jak absurdní představa. Za 4. Si myslím že se každou chvilku zhroutím a už jsem asi den nejedla a nepila, z čehož plyne, že jsem zcela dehydrovaná.

Z mého přemýšlení mě vytrhl malý paprsek světla, který vycházel z neznámého koutu sklepa.. Byla jsem šťastná jako nikdy. Že by záchrana ? Nebo je to jen pouhý vtípek od Regan ? Mám jít či ne ? Zem je přeci jen plná hřebíků, ale copak mi to nestojí za svobodu ? Začala jsem se pomaličku zvedat. Třeba to půjde. Bylo to sice ukrutná bolest, ale v zoufalosti uděláte i nemožné. Pomalými kroky jsem se přesunovala blíž k paprsku světla. Sem tam jsem si do nohy vrazila hřebík a o pár kroků dál zas. Nohu jsem už skoro necítila, a tak jsem šla dál. Vyšlapala jsem s velkou námahou schody a ocitla se u dveří, ze kterých vycházel paprsek světla, jelikož byli trošku pootevřené. Nadechla jsem se a jemně vrazila do dvířek, která se následně se zavrzáním otevřela.