Lili je obyčejná dívka z města. Chodí do školy jako každý jiný, ale spolužáci se k ní nechovají hezky. Jednoho dne se začne měnit. Stanou se jí nadpřirozené věci.
Lili se rozhodne utéct z domova a najít elfy. Při své cestě však narazí na zvláštní če...
Probudily mě sluneční paprsky, které vnikaly do pokoje. Zaria už byla vzhůru. Běhala po pokoji a snažila se létat. Bohužel se jí to moc nedařilo. Pokaždé co se dostala dva metry nad zem spadla. Vstala jsem, udělala jsem si svou raní hygienu a nasnídala se. Oblékla jsem se do světlých zelených šatů a lehce se nalíčila.
Ráno probíhalo tak, že jsem si četla knížku, která se jmenovala Kouzelné sestry. V deset hodin jsem ji zavřela a poslouchala hudbu, kterou jsem si dala do sluchátek, aby se Zaria nebála. O půl jedenácté jsem se šla věnovat Zarie. Pomáhala jsem jí s létáním. Vždycky, když se dostala do dvou metrů, vzala jsem ji lehce pod bříškem a ona mávala křídly a pomalu letěla. Za hodinu se skoro naučila létat. Občas když letěla ještě spadla, ale jinak jí to už šlo skvěle. Teď už jsem opravdu nevěděla co dělat. Sedla jsem si na postel a jen tak tam seděla. Po chvíli jsem uslyšela zvonek. Šla jsem otevřít. Stál tam Adrien. ,,Ahor. Ne teda ahoj," koktala jsem. ,,Ahoj," řekl s úsměvem. Zírala jsem na něj. Nemohla jsem si pomoct. Hrozně se mi líbil. ,,Neměl jsem co dělat a tak mě napadlo, že bych se mohl stavit za tebou," řekl s úšklebkem. ,,Aha, chceš dál?" zeptala jsem se stydlivě. ,,Klidně." Sedli jsme si ke mě na postel. Chvíli bylo ticho a pak promluvil Adrien: ,,Máš to tady moc hezký ten dům," řekl. ,,Jé, díky." Povídali jsme si asi půl hodiny. Když jsem ho viděla a měla s ním mluvit, tak jsem stejně pořád pletla slova dohromady a koktala. Potom si Adrien šel hrát se Zariou. Koukala jsem na něj jako na nějakého boha. Co jsem se tak koukala na Zariu myslím, že se jí Adrien líbil. Normálně se ostatních elfů docela bála. Když jsem se podívala na hodiny na zdi zjistila jsem, že je už půl dvanácté. Napadlo mě, že ho pozvu na oběd. ,,Nechceš zůstat na oběd?" ,,Moc rád," řekl a usmál se. Začervenala jsem se a šla vařit. Vařila jsem kaši s kuřecím řízkem, protože to bylo skoro jediné jídlo co jsem uměla uvařit sama. Tak je mi teprve čtrnáct let. Najednou jsem uslyšela za sebou hlas: ,,Nechceš pomoct?" Otočila jsem se. ,,Klidně" řekla jsem s úsměvem. Poobědvali jsme a pak si ještě chvilku povídali. Zaria létala po celém domě a jednou přistála i na Adrienové hlavě. ,,Zario! Hned slez! Adrien je tady na návštěvě," řekla jsem naštvaně. Adrien se ale začal smát. ,,To nevadí," řekl a vzal si Zariu do náruče. Nemohla jsem se na něj vynadívat. Je tak sladkej. Po chvíli jsem si všimla, že na hodinách malá ručička ukazuje dvě hodiny. ,,Sakra, Mera," šeptla jsem. Adrien se otočil. ,,Promiň. Já jen, má přijít Mera a jdeme společně za vládkyní vesnice." ,,Aha, tak já už asi půjdu," řekl Adrien. Zrovna jak to dořekl zazvonil zvonek. Otevřela jsem dveře. Stála v nich Mera. ,,Můžeme jít?" zeptala se. Pak si všimla Adriena a mrkla na mě jedním okem. Stydlivě jsem se usmála. Adrien prošel kolem mě dveřmi a jak byl u mě vdechla jsem do nosu jeho vůni. Voněl, po karamelu? Jééé, řekla jsem si v duchu. Vždycky jsem milovala karamel. ,,Tak ahoj Lili," řekl a mrkl na mě. ,,Ahoj!" Mera se zasmála a řekla: ,,Jdeme teda?" ,,Jo." Vrátila jsem se pro Zariu. Zamkla jsem a schovala klíč pod kachličku. Cestou jsme si povídaly. Zaria letěla vedle mě a pozorovala ostatní elfy. Po patnácti minutách jsem se už chtěla zeptat Mery, kdy tam budeme, ale došlo mi to hned, jak jsem uviděla obrovský nádherný zámek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Světla zámku, světla na různých stáncích a domech nádherně svítila a oslňovala mé oči. ,,Páni. Tady žije vládkyně?" řekla jsem s úžasem. ,,Jasně," řekla Mera a tak podivně a s úsměvem se zatvářila. To jsem nepochopila a tak jsem se radši zaměřila na okolí zámku. Dovnitř do zámku vedl obrovský vysoký dlouhý most. Pod ním tekla křišťálově čistá řeka. Dále pod velkým vysokým mostem blíž k hladině vody stál ještě jeden most, který byl sice hodně dlouhý, ale nebyl už tak velký, jako most, který vedl do zámku. Přešly jsme po vysokém mostu. Radši jsem se cestou nekoukala dolů. Zaria si cestou spokojeně letěla vedle mě a vůbec jí výška nevadila, spíš naopak. Došly jsme k velkým dřevěným dveřím u kterých stáli stráže. Jak si nás všimli poklonili se a dveře odemčeli. Nevím proč, ale připadalo mi, jako by se klanili mě a ne nám. Když se, ale ve dveřích objevila vysoká štíhlá bruneta, které mohlo být tak třicet čtyři let nechala jsem poklonu plavat. ,,Dobrý den slečny," řekla s úsměvem a naznačila nám ať jdeme dál. Vešly jsme dovnitř a já si s úžasem cestou prohlížela zámek. Po chvíli vládkyně zabočila k jedněm dveřím a vzala za kliku. Octly jsme se v její pracovně. Sedla si za svůj stůl a nabídla nám ať se posadíme. Sedly jsme si s Marou vedle sebe každá do jednoho křesla a Zaria si mi sedla do klína. ,,Takže Lili," začala vládkyně. ,,Důvod proč ses stala elfkou a proč jsi tady je takovýto. Pojď za mnou." Zariu jsem nechala ležet na křesle a šla za ní. Vedle jejího stolu jsem uviděla tlustou knihu, která byla otevrená a stála na dřevěném stojanu. ,,Lili, jak sis jistě už všimla tady je na stojanu položená kniha. V ní jsou napsané všechny vládkyně, které doposud elfům vládly," řekla. Vykulila jsem oči. ,,To to tam pokaždé někdo připsal?" zeptala jsem se. ,,Ne. Je to zvláštní, ale vždy když se nasadí nové vládkyni koruna kniha to sama automaticky připíše. ,,Páni. To je super," řekla jsem s úžasem. ,,Kniha vybere vždy přesně po třiceti letech jednu dívku nebo chlapce, který má přesně v den výběru čtrnácté narozeniny. Ji nebo jeho potom promění v elfa. Pak zařídí, že elfka nebo elf se rozhodne utéct z domu a najít elfy," řekla vládkyně. ,,Páni. A jak to celé funguje?" zeptala jsem se, protože mě to dost zajímalo. ,,To sama nevím," povzdechla si. ,,Aha. To nevadí." ,,Přesně v den vládkyniných třicátých čtvrtých narozenin kniha vybere nějakou elfku, které je čtrnáct let a na pracovní stůl současné vládkyně se vyryje její jméno a příjmení a ona má za úkol jí oznámit, že až jí bude dvacet let stane se novou vládkyní ona. Já jsem narozeniny měla před pár týdny, takže už je vybraná i nová vládkyně," řekla s úsměvem. ,,Letos to vyšlo tak, že výběr nového elfa nebo elfky vyšel přesně na moje narozeniny a v tom případě i na výběr nové vládkyně. A tou novou vládkyní si ty Lili," řekla a mrkla na mě. Zůstala jsem stát jako opatřená a s otevřenou pusou zírala na vládkyni. ,,Cože?!" ,,Je to tak," řekla vládkyně. ,,Podívej se na stůl. Přišla jsem blíž k jejímu stolu a tam opravdu bylo napsáno Lili Erdensová.
