Elfí tajemství

11. kapitola

Zírala jsem na městečko, které bylo plné elfů.
,,Mero? To jsou taky elfové?" zeptala jsem se nevěřícně.
,,Jistě," řekla s úsměvem na tváři.
Byla jsem štěstím bez sebe. Našla jsem to po čem jsem od té doby co jsem se stala elfkou toužila. Elfy.
Mara se na mě s úsměvem dívala.
,,Tady teď budeš žít," řekla.
,,Opravdu?!"
,,Jasně. Máme tu i vládkyni elfů. Za tou půjdeš zítra. Půjdu pak klidně s tebou," řekla.
,,Dobře."
Poprvé v životě mi připadalo, že jsem si našla skutečnou kamarádku.
,,Tak pokud chceš, můžeš se jít rovnou zabydlet. Ukážu ti tvůj dům," řekla.Já mám svůj dům? A jak jste mohli vědět, že přijdu?"
,,To se dozvíš zítra. Já nic říkat nesmím," pokrčila rameny.
,,Dobře. Jsem vlezlá, že?" řekla jsem s nadzvednutým obočím.
,,Ne nejsi. Každý se vždycky ptá," řekla s úšklebem.
Chvíli bylo ticho. Pak se znova ozvala Mera a to co řekla mě překvapilo.
,,Víš Lili jak jsi viděla v lese za stromem tu postavu s lukem a šípem. A pak taky, jak jsi visela z útesu a vedle tebe byly zabodlé v útesu ty šípy."
,,No?"
,,Tak to jsem byla já. Dostala jsem od vládkyně za úkol tě pohlídat, aby se ti nic nestalo a taky abych tě dovedla sem," řekla.
,,Aha," řekla jsem udiveně. ,,Ukážeš mi teda ten můj dům?"
,,Jasně."
Za pět minut co jsme šly, Mera zastavila a řekla: ,,Tadá!"
,,Páni," řekla jsem s úžasem. Přesně takhle jsem si představovala elfí obydlí.
Přede mnou stál nádherný domek. Jeho střechu pokrývalo pevně svázáné zelené listí. Stěny byly vyrobené ze dřeva stejně jako okení rámy a dveře.
,,Mero? Tenhle dům je celý můj?" řekla jsem užasle.
,,Jasně," řekla hrdě. ,,Tak běž se se Zariou zabydlet. Pak si můžeš trošku prohlídnout i vesnici. Přijdu pro tebe o půl sedmé. Půjdem na večírek," řekla s úsměvem a odešla. ,,Jo a klíče od domu máš pověšené na háčků za dveřmi," dodala ještě a pak už odešla.
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
,,Panejo."
Dům měl jen tři místnosti. Hned po pravé straně, když jsem vešla do domu jsem uviděla komodu se šesti šuplíky a za ní postel. Uprostřed pokoje nic nenylo. Na jeho levé straně vzadu jsem spatřila velkou skříň a vedle ní blíže ke vchodu stolek. Vedle něj byla malá koupelna s vanou, záchodem a umyvadlem. Ale teď spátky do hlavního pokoje. Za postelí byl průchod do kuchyně, která byla propojená i s obývacím pokojem.
Prohlédla jsem si celý dům a moc se mi líbil. Akorát mi tu jedna věc chyběla.
,,Zario, nejspíš nebudeš mít kde spát, protože je tu jen jedna postel," řekla jsem a smutně se podívala na dráče ležící u mě v náručí. ,,Ale počkat. Já mám s sebou vlastně ještě tu tlustou teplou zelenou deku."
Hned jak jsem to dořekla, položila jsem Zariu na zem a vytáhla deku. Přemýšlela jsem kam ji mám dát. Nakonec se pro ni našlo místo kousek od vchodu do kuchyně pod oknem. Zaria si na ni hned lehla a spokojeně usnula. Musela jsem se smát. Ani si neprohlédla dům. Zajímala ji jen deka a spánek.
Zatímco Zaria spala vybalila jsem všechny věci z batohu. Jídlo jsem uložila do ledničky, oblečení do skříně. Jak jsem ji otevřela uviděla ještě jsem několikatero stejných šatů jako jsem měla právě na sobě, akorát měly každé jiný odstín zelené. Pod šaty byly schované ještě několik páru bot k šatům. Byla jsem nadšená, že už tady mám přichystané i oblečení.
Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že jsou dvě hodiny odpoledne. Rozhodla jsem se, že se trochu prospím. Natočila jsem si budík na půl šestou a lehla si na zeleno bílou přikrývku a polštář a za okamžik usnula.