Elfí tajemství

5. kapitola

Jak probíhalo středeční, čtvrteční a páteční poledne ve škole radši slyšet nechtějte. Uši mi zářily i po tyto tři dny a teď vypadám jako elfka. Doslova.
Teď už je pátek a já zrovna odemykám vstupní dveře.
Vešla jsem do bytu a vyzula si balerínky.
Máma ještě nebyla doma. Za hodinu a půl měla přijít.
Tohle odpoledne si doufám užiju. Za hodinu přesně mi bude čtrnáct let. Jsem narozená okolo čtvrté hodiny odpoledne.
Šla jsem se převléct do jiných šatů. Našla jsem ve skříni zelené šaty, které tam nikdy před tím nebyly. Vytáhla jsem je a se zájmem si je prohlédla. Měly dlouhý rukáv. Sukně byla dlouhá po kolena. Pod prsama byl černý pásek posetý malými stříbrnými kamínky. Ještě ten samý pásek byl okolo bicepsů a okolo zápěstí. Kolem pasu byl ještě tlustý tmavý pásek, který byl k šatům přišitý.
Ty šaty byly dokonalé. Nevěděla jsem sice jak se dostaly do mé skříně, ale stejně jsem si je oblékla. Když jsem se podívala do skříně pořádně našla jsem ještě korunku, která patřila k šatům. Byl to spíše takový řetízek z kterého vysel malý zelený diamant. Korunku jsem si taky nasadila a podívala se do zrcadla. Hotová elfka.
Uplinula hodina. Odpočítávala jsem poslední minutu do mých narozenin. Stoupla jsem si před zrcadlo abych se znovu podívala jak v šatech a korunce vypadám.
Najednou jsem začala zářit zelenou barvou úplně celá. Po deseti vteřinách to přestalo. Nepochopila jsem co to bylo a ani proč se to stalo přesně na minutu na mé čtrnácté narozeniny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla abych zjistila jestli se se mnou nic nestalo. Vypadala jsem úplně stejně jako před deseti vteřinami, tak co to k sakru bylo?
Pokrčila jsem rameny a šla se převléct do jiných šatů. Tyto šaty jsem si chtěla nechat jako tajemství. Sundala jsem si korunku i šaty. Šaty jsem poskládala a schovala je do skříně za oblečení aby je máma nenašla a položila na ně korunku. Oblékla jsem si modré šaty bez ramínek.
Za chvíli jsem uslyšela odemykání vstupních dveří.
,,Ahoj Lili," řekla máma.
,,Ahoj."
Máma si vyzula boty a pak přišla za mnou s taškou a podala mi ruku.
,,Lili, všechno nejlepší k narozeninám," řekla s úsměvem.
,,Díky mami," řekla jsem a vzala si od ní tašku s dárkem.
Nahlédla jsem do tašky a uviděla tam překrásný náhrdelník a prstýnek.
,,Páni," řekla jsem s údivem.
,,Líbí se ti?" zeptala se máma s neúplnou jistotou.
,,Ano, moc. Díky mami," řekla jsem.
Usmála jsem se na ni a vrátila se i s dárky do pokoje.
Prstýnek vypadal jako tlustý kroužek, ale mě se moc líbil. Mám ráda takový styl prstýnků. Náhrdelník bylo velké žlutostříbrné srdce. Jedna jeho polovina byla žlutá a ta druhá stříbrná.
Prstýnek a náhrdelník jsem si schovala do své šperkovnice.
Zbytek odpoledne jsem dokreslovala mého zeleného draka.

Je už večer a tak jsem se osprchovala, navečeřela a vyčistila si zuby.
Vrátila jsem se do pokoje a zhasla světlo. Lehla jsem si do postele a za okamžik jsem usnula.
Zdál se mi sen o tom, že jsem ve škole a je přestávka. Spolužačky mě otravují a vysmívají se mi. Pořád se mě ptají proč mi svítí uši a já jim pořád dokola odpovídám, že nevím. Zacpala jsem si uši. Nemohla jsem ten hluk už snést.
Najednou jsem se probudila.
,,Pane bože. To byl strašný sen," zašeptala jsem si pro sebe.
Představa, že bych se měla v pondělí zase vrátit do školy mě tak znepokojila, že mě něco napadlo. Chvíli jsem přemýšlela jestli udělám správně a pak mi došlo, že ano.
Uteču z domu. Pryč od mých strašných spolužáků a mého hrozného života.