Elfí tajemství

20. kapitola

V noci jsem spala docela klidně až do čtyř hodin, kdy se mi začal zdát další sen.

************************************

Jdu zase tou dlouhou chodbou, kterou jsem šla se Zariou včera. Najednou chodba končí a já vidím tři tunely, které stojí vedle sebe. Nevím, kterým mám jít, ale vyberu si ten vlevo a vcházím do něj.
,,Už zase?!" řekla jsem vyděšeně, když jsem se vzbudila a posadila.
Všimla jsem si Zarii, která na mně nechápavě zírala. ,,To nic. Jen další divnej sen," vysvětlila jsem jí.
Rozhodla jsem se, že už spát nebudu, protože by to stejně nemělo cenu. Nestála jsem o další pokračování toho divného snu.
Odhrnula jsem ze sebe peřinu a došla si do batohu pro baterku. Vzala jsem ji a odemčela dveře vedoucí do chodby.
,,Tak co Zario? Půjdeme?" řekla jsem a podívala se na ni. Přikývla a tak jsem začala sestupovat schody.
Když jsem dostoupila z posledního schodu na zem, pomalu jsem se rozešla a cestou pozorovala pavučiny nad námi. Pavouky jsem na nich neviděla.
Uplynulo patnáct minut. Najednou jsem před sebou uviděla trošku světlo. ,,Že by?" řekla jsem a rozběhla se. A ono tam opravdu bylo.
Úžasem jsem se zastavila. Zaria si mi sedla na rameno a já se na ní s vykulenýma očima podívala.
Před námi stály tři osvětlené tunely.
,,Do kterého půjdeme Zario?" obrátila jsem se na ni, protože všechny vypadaly úplně stejně.
Najednou jsem si vzpomněla na sen, co se mi zdál chvíli před tím než jsme sem šly.
,,Víš co Zario, půjdeme do toho vlevo," řekla jsem a ona přikývla. Tunel asi po třiceti metrech skončil.
Když jsem se podívala pořádně, všimla jsem si malého stolečku, na kterém ležel jakýsi svitek. ,,Co je to?" řekla jsem, když jsem ho vzala do rukou. ,,Je to nějaká šifra!" vykřikla jsem udiveně.
Řekla jsem si, že si ji vezmu nahoru do pokoje a pokusím se ji rozluštit. Takovéhle věci mi vždycky docela šly.
Otočila jsem se na Zariu a řekla : ,,Vypadá to, že když se budeme řídit podle mých snů, možná se odtud dostaneme."