Elfí tajemství

15. kapitola

Ráno probíhalo tak jako každé jiné. Udělala jsem si svou raní higienu a nasnídala se. Napadlo mě, že bych mohla dneska odpoledne být s Merou venku. Zaria ještě spala, tak mě napadlo, že bych mohla jít za Merou už teď.
Tiše jsem vyšla z domu a zamkla. Jako vždy jsem schovala klíč pod kachličku.
Když jsem přišla poprvé do Geshy Mera mi ukázala, kde bydlí, takže bylo pro mě snadné k ní trefit. Za čtyři minuty jsem došla k jejímu domu. Zaklepala jsem a chvíli čekala.
,,Ahoj," řekla jsem když se Mera objevila ve dveřích.
,,Ahoj Mero. Přišla jsem se tě zeptat jestli bys se mnou nechtěla jít odpoledne ven. Mužem si udělat třeba piknik," řekla jsem natěšeně.
,,Jo, moc ráda. A v kolik a kde?" řekla Mera stejně natěšeně jako já.
,,Ták," přemýšlela jsem. ,,Asi ve tři. Třeba tam, kde byl ten večírek a kde jsem potkala Adriana?" řekla jsem zasněně.
Mera se začala hihňat a pak řekla: ,,Jo to je dobrý místo."
,,Dobře, tak já už asi půjdu. Zaria je doma sama a přece jenom je to ještě prtě," řekla jsem.
,,Tak jo. Čau," řekla Mera.
Rozloučila jsem se s ní a vrátila se za Zariou.
Když jsem odemykala už byla vzhůru a seděla za dveřmi.
,,Ahoj Zario. Chtěla bys jít odpoledne ven?" zeptala jsem se jí s úsměvem.
Radostně začala létat v pokoji kolečka. Sice nemohla mluvit, ale je super, že vždycky rozumí všemu co říkám.

,,Tak, co ještě s sebou vezmem?" ptala jsem se sama sebe, když jsem po obědě chystala košík s jídlem na piknik. ,,Mera určitě s sebou taky něco bude mít, takže to nejspíš stačí." Všechno jsem to schovala do košíku a posadila do něj i Zariu. Sedla si na deku a na tvář nasadila veselý výraz.
Zasmála jsem se a vzala košík se Zariou a věcmi. Vyšla jsem z domu a za tři minuty jsem stála u stromu u kterého jsme měly s Merou sraz.
,,Ahoj," řekla jsem, když přišla Mera.
,,Ahoj. Kde si uděláme ten piknik?" zeptala se a podívala se ke mně do košíku. Když si všimla Zarii začala se smát.
,,To je u ní normální," řekla jsem a mávla rukou. ,,Asi by jsme mohly jít někam na louku tady poblíž," pokračovala jsem.
,,Tak jo," prohodila vesele Mera a šly jsme.
Za chvíli už jsme stály na louce plné různých květin. Vytáhla jsem z košíku deku a rozprostřela ji na trávu. Mera přidala pár talířů misek a skleniček a já jsem vytáhla ještě nějaké jídlo. Zaria se zájmem zkoumala kytičky a trávu a my s Merou jsme si vyprávěly vtipy a různé věci, co jsme zažily.
,,Musím si odskočit," řekla Mera. ,,Za chvilku budu zpátky."
Přikývla jsem a jen tak seděla na dece a pozorovala Zariu.
,,Zario, pojď sem," řekla jsem, protože tam okusovala nejaké rostliny, co jsem neznala.
Přišla za mnou a já jsem ji vzala do náruče. Najednou jsem uslyšela za sebou kroky. Otočila jsem se a v tu ránu mě a Zarie zmizel svět před očima.
Někdo nás v něčem a někam odnášel.