Elfí tajemství

6. kapitola

Nad nápadem utéct z domova a od školy jsem váhala hlavně kvůli mámě. Bude se bát kde jsem. Ale stejně uteču.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl třetí ráno.
Rychle jsem vstala z postele a vytáhla si ze skříně největší batoh co jsem našla. Napadlo mě, že si na sebe vezmu korunku a ty zelené šaty, které jsem našla. I když chodit po městě v korunce taky nebyl zrovna nejlepší nápad, takže jsem si řekla, že až budu někde mimo naše město, třeba na louce, že si korunku nasadím. Musím říct, že mi ta korunka hodně slušela, když jsem se dívala do zrcadla a tak jsem toho hodlala využít.
Popadla jsem šaty a rychle si je oblékla. Korunku jsem schovala opatrně do batohu.
Vstala jsem a moje oči se přesunuly na šperkovnici. Otevřela jsem ji a první na co jsem se podívala byly náhrdelník a prstýnek od mámy. Napadlo mě, že se budou k šatem hodit a tak jsem si je taky nasadila. Jakmile jsem si pověšovala na krk náhrdelník od mámy chtělo se mi brečet. Uvidím ji ještě někdy?
Tato otázka mě do slova rozbrečela. Sesunula jsem se na zem.
,,No tak, Lili vzchop se trochu," pošeptala jsem si pro sebe.
Utřela jsem si slzy a vstala. Vyšla jsem potichu z pokoje a zamířila do kuchyně. Našla jsem dvě velké flašky. Do jedné jsem udělala vodu a do druhé pomerančovou šťávu. Otevřela jsem skříňku a vytáhla si čtyři malé balíčky sušenek. Potom jsem si ještě vytáhla z chlebníku chleba a ukrojila si z něj šest krajíců. Ještě jsem si vzala pět rohlíku. Sice budou po několika dnech tvrdé, ale já jsem ráda, že budu mít jídlo. Šla jsem ještě do ledničky a vzala si dva balíčky platového sýru.
Všechno jsem to postupně nanosila do pokoje a nacpala to do batohu. Ještě mi tam zbylo trošku místa na to tam nacpat deku. Vzala jsem si ještě jeden tisíc korun, kompas, mobil, nabíječku, kartáček na zuby, pastu, hřeben, gumičky, sponky a mého draka, kterého jsem kreslila. Ještě jsem si pro jistotu přibalila dvoje hodinky pro případ, že by se jedny rozbily.
,,Tak. Snad mám všechno," řekla jsem tiše.
Batoh jsem si nasadila na obě ramena. Naposledy jsem se rozhlédla po svém pokoji. Chtěla jsem si ho do detailu zapamatovat.
Zavřela jsem dveře a potichu přišla k máminé ložnici. Podívala jsem se na máminy hodiny. Byly přesně tři.
Po té jsem se podívala na mámu, jak spí. Zase se mi vehnaly slzy do očí. Moje máma je to jediné co mi zbylo a teď přijdu i o ni. Zavřela jsem její dveře od ložnice. Vrátila jsem se do pokoje a vzala si s sebou ještě fotku na které jsme stály s mámou vedle sebe. Podívala jsem se na ni a schovala ji opatrně do batohu.
Šla jsem do kuchyně. Vzala jsem papír a propisku a napsala na něj:

Promiň mami, ale já jsem musela utéct. Nikomu to neříkej a nejspíš ti to přijde jako hloupost, ale jsem elfka. Prostě to vím. Mám hodně špičaté uši. Holky ze třídy mé uši viděly a posmívaly se mi.
Nezlob se, ale vzala jsem si s sebou i nějaké naše jídlo.
Prosím neměj o mě strach. Umím se o sebe postarat.
Tvá Lili ♡

Se slzami v očích jsem položila papírek na podlahu před máminu ložnici.
Vyšla jsem z domu a potichu za sebou zamčela dveře.
Otočila jsem se směrem od našeho domu a potichu jsem se rozešla do temných ulic.
Šla jsem hledat někoho kdo by se mi podobal. Ano, šla jsem hledat elfy.