Hey Angel [N.H.] ✔

35.

Tenhle příběh věnuju natalka_422 Naty to je pro tebe :)

Kde ten Niall vězí? Už mám i halucinace a vidím stíny koček. Kdybych našla alespoň ten zapínač ale on tady není!
Najednou se otevřou dveře do koupelny ale za nimi nikdo není.

,,Nialle?" zavolám do chodby ale neozve se mi žádná odezva. Stoupnu si z rohu koupelny a jdu ke dveřím. Vylezu na chodbu ale tam taky nikdo není.

,,Ni?" zeptám se znova. Pomalu nakračuju po chodbě a přitom podlaha poddemnou křupe.
Nakonci chodby se oběví černá postava, která se ke mě nebezpečně přibližuje.

,,Ááááááaaaa." zakřičím jako malá holka a začnu utíkat směrem do kuchyně. Ta postava běží za mnou! Je to jak v nějakém hororu ale tenhle nemá motorovou pilu.

,,Nialle! Pomoooc!" zakřičím a u toho začnu pištět jak malá holka co někdo vyděsil. Oběvím se v předsíni a z jedno ho rohu vezmu deštník. Běžím do obíváku kde svítí jen televize ale po Niallovi ani památky. Černá postava mě už dohání, rychle proběhnu znovu chodbu a jsem zase v kuchyni. Schovám se za roh a připravím si deštník. Skvělá obrana, já vím. Černá postava už je tady tak k němu jdu potichu ze zádu. Uchopím pevně deštník a majznu ho s ním přes hlavu. Ta postava se automaticky sesune na zem.

,,Au! Nathalie." zaskučí ten dotyčný na zemi. Kleknu si k němu a odhodím deštník stranou. Sundám mu tu černou kapucu z hlavy a vykouknou na mě blond vlasy.

,,Nialle?'' zeptám se překvapeně. On ke mě zvedne hlavu a já mám výhled na jeho nádherné oči , v kterých je teď bolest.

,,Proč zrovna deštník?" ukáže rukou na mojí zbraň proti němu. Pokrčím rameny.

,,Můžeš si za to sám. Kdyby jsi mě nevyděsil k smrti tak tě hlava teď nebolí." řeknu na svoji obranu, nad tím jen zakroutí hlavou.

,,Jak moc tě bolí ta hlava?" změním hned téma, protože si všimnu že se za ní pořád drží.

,,Jako by do mě píchaly nože, takže hodně." řekne bolestně. Zvednu se a jdu do kuchyně pro led. Otevřu mrazák ale nenajdu nic lepšího než mražený hrášek. To musí stačit. Vezmu ho a vydám se k Niallovi. Pořád sedí uprostřed předsíně.

,,Tady." podám mu hrášek a on si ho hned dá na hlavu. Všimnu si že se hned uvolnil.

,,Chceš pomoc do obíváku nebo rovnou do postele?" zeptám se ho.

,,Do postele." řekne rozhodně a hned na to se podívá na svého nepřítele. Neboli schody.

,,To zvládnem, pojď." zvednu se a podám mu ruku. Díky ní se vyzvedne na nohy a společně se dobelháme ke schodům. Já se držím zábradlí a přidržuju ho a on se jednou rukou podepírá mnou a druhou si drží hrášek na hlavě. Trvalo věčnost než jsme ty schody zdolali ale dokázali jsme to.
Položím ho na postel a chystám se odejít ale zarazí mě ruka na mém zápěstí.

,,Nechoď." řekne smutně a jeho oči se leskli. Povzdychnu si.

,,Za chvíli se vrátím. Jenom vypnu televizi a napiju se, hned jsem zpátky." řeknu a on mě pustí.

,,Šatna je tam, vyber si něco na spaní." řekne už slabě a já poznám že už chce spát. Dám mu malou pusu na lýčko a odejdu.
Vypnu televizi a vydám se do kuchyně pro pití. Do skleničky si natočím vodu a následně jí vypiju. Dám skleničku do dřezu a vydám se za Niallem, za tím blonďatým andělem.
Vyjdu schody a jdu k němu do ložnice. Už usnul andílek můj. Usměju se a vydám se do šatny. Vezmu si dlouhé šedivé triko a jedny boxerky. Všechno mi bylo velké ale spát se v tom dalo. Svoje oblečení složím a dám ho na jednu ze skříní. Vlezu si k němu do postele a zachumlám se do peřiny.
Najednou se kolem mě obmotají dvě ruce.

,,Dobrou Nathalie." ozve se jeho ospalí hlas. Většinou mi vadí když mi takhle někdo říká ale u něj mi to nevadí.

,,,Dobrou Ni." řeknu a nasaju jeho vůni. Pak jsem spokojeně usnula v jeho obětí.