•Harry•
Nathalia: Proč mi nechceš říct jak se jmenuješ?
Tak rád bych ti to řekl Nathali, ani nevíš jak. Jenže jsem srab. Jo. Konečně to dokážu sám sobě přiznat. Ten den co jsem ji 'opustil' byl ten nejhorší den mého života.
"Notak Hazza musíme zkoušet." Ozval se hlas jednoho z mých kamarádů a já se za ním otočil. Kývl jsem hlavou a šel jsem do zkušebny.
Celou dobu přemýšlím jak bych měl Nathali odepsat, ale nic mě nenapadá. Mám jí snad napsat 'jsem Harry Styles. Ano ten co tě nedobrovolně opustil a napsal ti až po několika letech. Snad to pochopíš." To asi ne.
Harry: Rád bych ti napsal jak se jmenuji, ale nejde to.
Harry: Bojím se, že by jsi se mi pak už neozvala.
Pohrával jsem si s mým telefonem v rukou a doufal, že mi Nathali brzy odpoví. Seděl jsem na gauči, neschopen vymyslet co budu dál dělat.
Po nějaké době prosezené na gauči a zíráním do blba jsem se rozhodl, že si objednám pizzu.
Poslíček mi jí po chvíli čekání dovezl a já se do ní pustil. Koukal jsem se na film. Zrovna dávali 'Říše hraček'. Na ten film jsme se koukali s Nathalii milionkrát. Byl to jeden z našich oblíbených filmů. Teď už je ale ta doba pryč a každý žijeme jiný život.
Čekal jsem na její odpověď celý zbytek dne, ale nic mi nenapsala.
Rozhodl jsem se tedy, že se půjdu umýt a spát, protože zítra máme nějaký rozhovor. Vůbec se mi tam nechce, ale musím tam. Budeme ohlašovat naše koncerty a také naší pauzu.
**Harryho pohled - no nebude moc často tak si toho vážte :D :))) líbila se vám část? :)))
ČTEŠ
Text Messages •cz•
Fanfiction"Když na vás, někdo pro vás moc důležitý zapomene, je to rána pod pás. Musíte se, ale oklepat a jít dál. Je to těžké, ale nic jiného vám nezbývá." ------------------------------------ Příběh který vás v mnoha ohledech překvapí a snad si ho...
