Probudila jsem se asi ve dvě hodiny ráno a byla jsem celá rozlámaná. Ta pohovka opravdu není moc pohodlná. Vydala jsem se tedy do pokoje kde jsem si lehla do postele a znovu jsem upadla do říše snů.
***
Probudilo mě až to, když mi do pokoje vběhl bráška a skočil na mě. To už je tolik?!"Ahoj Tony. Jak bylo u -" ani mě to nenechá doříct. Aghh, jak já to nenávidím.
"Super! Hráli jsme videohry, pak jsme se koukali na film a Rickyho mamka nám udělala pizzu. Bylo to fajn." Usmál se Tony. Úsměv jsem mu opětovala a pohladila jsem ho ještě na hlavě.
"Běž si hrát, ale nejdřív si ukliď v pokoji. Mamka přijede dneska večer a bude určitě unavená." Pouze přikývl a už šel k sobě do pokoje.
Hned co jsem to dořekla, tak jsem se vydala do kuchyně abych se rozhodla co uvařím k večeři. Rozhodla jsem se pro špagety, všem nám chutnají a jsou hned hotové.
Když jsem dovařila tak jsem nandala mně a Tonnymu. Zavolala jsem ho, hned jsme si sedli ke stolu a začali jsme jíst.
Po tom co jsme dojedli jsem odnesla talíře a dala jsem je do myčky. Slyšela jsem chrastění klíčů v zámku.
"Ahoj, jsem doma." Slyšela jsem volat mamku do domu a hned jsem se jí vydala přivítat. Pevně jsem ji objala a dala jí pusu na tvář.
"Ale notak Nathali." Uchechtla se mamka. "Zas tak dlouho jsem pryč nebyla." Dala mi taky pusu na tvář a zasmály jsme se.
"Mami!" Přibíhal k nám s křikem Tonny. Objal se s mamkou a vyprávěl jí, co dělal u Rickyho. Já jsem mezitím nandala mamce špagety s omáčkou a dala jsem ji to ohřát.
"Mami máš tu jídlo." Řekla jsem a natáhla jsem se po mobilu.
"Dobře. Děkuju, jen si odnesu nahoru věci a hned přijdu." Oznámila mi a já se nad tím pousmála.
Odemkla jsem displej telefonu a objevila jsem tam několik zpráv od Anonyma.
Anonym: Co se stalo?
Anonym: Udělal jsem něco?
Anonym: Oh.. ty asi spíš viď?
Anonym: Jasně, že spíš. Kdo taky ne asi ve dvě hodiny ráno co?
Anonym: Ups.. já nespím. No nevadí
Anonym: Víš co? Přijdu si jak blázen :D
Anonym: Mám tě opravdu rád Nathalie. (Už dlouho...)
Po přečtení poslední zprávy jsem se lehce zasekla. Znamená to, že se známe? *wooow tleskám ti* nesnáším moje vždy sarkastické druhé já.
"Jsem tady." Oznámila mi mamka, když vešla do kuchyně. Odnesla jsem jí na stůl ohřáté jídlo a posadila jsem se k ní. Povídali jsme si celkem dlouho. Okolo jedné ráno jsem si uvědomila, že jdu do školy, a tak jsem se vydala do pokoje.
**Jedna z těch 'delších' částí heh:D. Snad se líbí:))
ČTEŠ
Text Messages •cz•
أدب الهواة"Když na vás, někdo pro vás moc důležitý zapomene, je to rána pod pás. Musíte se, ale oklepat a jít dál. Je to těžké, ale nic jiného vám nezbývá." ------------------------------------ Příběh který vás v mnoha ohledech překvapí a snad si ho...