Anonym: Dobré ráno (nebo spíše poledne) Nathalie:) jak ses vyspala?
Přečetla jsem si zprávu a podivila se nad tím časem. Podívala jsem se na hodiny a opravdu bylo něco po dvanácté.
Nathalia: Ahoj, celkem dobře:).. co ty?
Odpověděla jsem a šla jsem do kuchyně pro něco k jídlu, poslední dobou jsem strašnej žrout.
Vzala jsem si jugurt a sedla jsem si k televizi na které jsem si pustila mtv a projížděla jsem různé sociální sítě. Jedla jsem svůj jogurt a zpívala jsem si u toho jednu z mých nejoblíbenějších písniček od Simple Plan, kterou zrovna hráli v televizi.
..My life
My life
This song saved my life.
Dohrály poslední tóny písničky This song saved my life a já si uvědomila, že brečím. Připomnělo mi to dobu kdy jsem každý den byla jako tělo bez duše a mohla jsem prosedět celé dny u okna koukáním na hvězdy.
V horní liště, displeje mého telefonu mi blikalo upozornění s příchozí zprávou.
Anonym: Já..no..uhm.. celkem to šlo, když nepočítám to, že jsem nemohl usnout a usnul jsem až nad ránem..
Nemám ani ponětí co bych mu měla odepsat tak jsem odložila mobil na stolek, snědla jsem poslední sousto jogurtu a rozhodla jsem se, že půjdu zase běhat.
Takhle to bylo až do neděle, vždy jsem se ráno probudila a vydala jsem se běhat. Když jsem se vrátila tak jsem si udělala něco k jídlu, odpoledne jsem se koukala na filmy a psala jsem si anonymem.
** Snad se líbí:))
A Aničko omlouvám se, že to není delší:D
ČTEŠ
Text Messages •cz•
Fanfiction"Když na vás, někdo pro vás moc důležitý zapomene, je to rána pod pás. Musíte se, ale oklepat a jít dál. Je to těžké, ale nic jiného vám nezbývá." ------------------------------------ Příběh který vás v mnoha ohledech překvapí a snad si ho...
