Je strašně komplikovaný. Skoro ničemu co mi napíše nerozumím a to ho nejspíš i znám. Nejhorší na tom je, že nemám ani tušení, kdo by to mohl být.
Zazvonilo na konec poslední hodiny a já se vydala co nejrychleji pryč z téhle mučírny. Zítra jdeme tento týden naposledy do školy. Ano, sice bude úterý, ale část třídy jede na nějaký výlet, myslím, že na vodu a ten zbytek nemusí chodit do školy. Ani nevíte, jak jsem za to ráda.
Když jsem opustila školní pozemek, tak jsem se vydala co nejkratší cestou domů. Nechtělo se mi čekat na autobus ve kterém bych se stejně pařila.
Když jsem přišla domů, tak jsem se akorát minula s mamkou, která jela pro Tonyho do školy a pak s ním jela na trénink.
Doběhla jsem se do pokoje převléct, vzala jsem si z šuplíku cigarety, že stolu mobil a šla jsem, s brýlemi na očích, na naše místo. Šla jsem asi deset minut, než jsem došla na menší mýtinu v lese. Vždy jsme sem chodili s Harrym, ale to už je dávno pryč.
Vytáhla jsem si z krabičky cigaretu a vložila jsem si ji do úst. Zapálila jsem si a vychutnávala jsem si tu nikotinovou příchuť. Nepatřím mezi ty lidi, co kouří každou chvíli, ale když to na mě padne tak si jednu, dvě zapálím.
*Harry*
Nathalia: Proč bych se ti neměla už ozvat?
Anonym: To je jedno, o nic nejde.
Povzdechl jsem si a doufal jsem v to, že Nathali už brzy uvidím. Napadlo mě, že bych mohl přijet, až jim budou dávat vysvědčení, ale stále si tím nejsem tak jistý. Co když mě bude nenávidět? Co když si mě nebude vůbec všímat a bude mě ignorovat?
**"nebude často" bum a v další části je zase jeho pohled - no nevadí :D snad se líbí :)))
ČTEŠ
Text Messages •cz•
Fiksi Penggemar"Když na vás, někdo pro vás moc důležitý zapomene, je to rána pod pás. Musíte se, ale oklepat a jít dál. Je to těžké, ale nic jiného vám nezbývá." ------------------------------------ Příběh který vás v mnoha ohledech překvapí a snad si ho...
