Je mi to tak líto Nathali. Nechtěl jsem tě nikdy opustit a je mi jasné, že si to dárky nevyžehlím, ale chtěl bych tě požádat, aby jsi mi dala ještě jednu šanci. Opravdu se ti omlouvám. Je mi líto to co se mezi námi stalo, doufám že mi někdy odpustíš, ale pokud ne tak to i tak pochopím, ale chci aby jsi věděla, že tě mám rád Nathali.
-Tvůj Anonym
Stálo na papíře, který byl položen na nějaké látce, až potom co jsem si onu látku vzala do rukou a přidržela jsem si ji ve vzduchu tak jsem v ní poznala naprosto dokonalé šaty.
Nathalia: To! Nemůžu! Přijmout! .. Musely být děsně drahé!
Anonym: Ohh..asi ti přišly ty šaty že? Doufám, že ti sedí, ale myslím si že by měly:) .. A s cenou si nedělej hlavu, je to dárek:)
Nathalia: Proboha. Já se z tebe zblázním. Nemůžu si je nechat i kdybych chtěla.
Anonym: Ale ano můžeš:) a vlastně i musíš;) já si je na sebe jaksi neobléknu a dárky se neodmítají.
Nathalia: Fajn. Nechám si je, ale dej mi tvoji adresu nebo alespoň číslo účtu ať ti můžu poslat peníze.
Anonym: Tak na to zapomeň. Je to dárek a koupil jsem ho protože jsem chtěl a žádné peníze za to nechci.
Anonym: Omlouvám se, ale už musím jít... Doufám že se ti ty šaty líbí a že je budeš nosit, protože ti budou určitě slušet.
Odnesla jsem si svoje nové šaty do pokoje i s krabicí a dopisem. Šla jsem zpět do obýváku a slyšela jsem jak někdo otevírá dveře. 'Mamka' pomyslela jsem si a vydala jsem se ke dveřím. Samozřejmě to byla mamka i společně s Tonym.
"Ahoj mami jak se-"
"Jedeme k babičce Nath! Já se tak těším!" Utnul mě svým křikem Tony a já se jen zasmála a zopakovala jsem svou otázku znovu.
**Zdravím, řekla jsem si že přidám další i dneska:) snad se vám nová část líbí:)
ČTEŠ
Text Messages •cz•
Fanfiction"Když na vás, někdo pro vás moc důležitý zapomene, je to rána pod pás. Musíte se, ale oklepat a jít dál. Je to těžké, ale nic jiného vám nezbývá." ------------------------------------ Příběh který vás v mnoha ohledech překvapí a snad si ho...
