Text Messages •cz•

{19}

**včera byla extrémně krátká část, tak přidávám i dneska:))

"Mamí! Hodíš mě prosím do školy?!" Křičela jsem na mamku při mém zběsilém sbíhání schodů, protože jsem zaspala.

"Klidně, ale neříkala jsi náhodou že dnes máte až od devíti?" Sledovala mě tázavě mamka a já se praštila do čela.

"Agrr.. to se opravdu může stát jenom mně. Díky mami." Vydechla jsem dosedajíc na barovou stoličku v kuchyni a natáhla jsem se pro toast. Zakousla jsem se do něj a pochutnávala jsem si na domácím jahodovém džemu namazaném na opečeném toastu.

Po jídle jsem si zkontrolovala jestli mám všechno co potřebuju v tašce a vyrazila jsem do školy. Měla jsem dost času, tak jsem to vzala přes park a stavila jsem se do Starbucks, které je kousek od školy, pro jahodové frapuccino.

Vcházela jsem do už celkem staré budovy s dobrou náladou, úsměvem na tváři a frapuccinem v ruce. Mou skvělou náladu mi zkazil bohužel onen fakt, že se na nás vykašlal náš učitel, zůstal si dneska doma, a nám dali na supla jednu z nejstarších učitelek na škole.

Protrpěla jsem několik hodin ve škole a přišlo mi, že mi z té učitelky brzo hrábne. Její nekonečné omílání frází, které všichni známe nazpaměť mi asi budou chybět z celé téhle školy nejméně.

Jedna z pozitivních věcí, které nám dnes řekli je ta, že zítra máme přijít na desátou, předají nám vysvědčení a do jedenácti bude prý určitě konec.

Poslouchajíc písničky jsem došla domů, kde jsem si začala vybírat šaty, v kterých si zítra půjdu pro vysvědčení. Někdo by si řekl, že to strašně moc hrotím, ale přeci jenom je to můj poslední den na střední škole, tak bych alespoň jednou mohla jít nějak slušně oblečená.

Po dlouhých minutách rozhodování, zda jsou lepší růžové nebo modré šaty, jsem se rozhodla pro ty modré, které jsem dostala od anonyma. Uvědomila jsem si, že jsem si s ním dlouho nepsala tak jsem se to rozhodla změnit.

Nathalia: Ahoj, jak se máš? :)

Anonym: Naprosto úžasně, ale nemůžu si psát, právě nastupuji do letadla. Omlouvám se Nathali.:/

Nathalia: Oh aha chápu, no nevadí, tak si alespoň užij si let.

Položila jsem telefon na noční stolek, vzala jsem si nějaké věci na převlečení a šla jsem do sprchy.

Po uvolňující a příjemné sprše jsem si lehla do postele a po ani ne nějak náročném dni jsem usnula.

Probudila jsem se okolo půlnoci a příšerně moc mi kručelo v břiše. Zvedla jsem se tedy z mé pohodlné postele a šla jsem do kuchyně.

Zkoumavě jsem si prohlížela obsah lednice z které jsem si nakonec vyndala plátkový sýr, který jsem si dala na rohlík. Posadila jsem se na barovou židličku a jedla jsem.

Když jsem polykala poslední sousto mé půlnoční svačinky tak mě vyrušil mamčin hlas. "Co že nespíš Thalie?" Otočila jsem se za jejím unaveným hlasem a hned jsem ji odpověděla.

"Tím, že jsem usnula už někdy odpoledne a teď mě probudil hlad tak jsem jedla a nemyslím si, že znovu jen tak usnu." Uchechtla jsem se a upila jsem z krabice pomerančového džusu.

"Mám ti udělat kakao, aby se ti lépe spalo? Jako když si byla malá." Zeptala se mě mamka s úsměvem na rtech. Přikývla jsem a nedočkavě jsem sledovala, za jak dlouho bude mít mamka hotové její skvělé kakao, které mi dělala vždy když jsem měla jako malá jakýkoliv problém.

Během pár chvil jsem to úžasné kakao vypila a vydala jsem se zpět do pokoje. Lehla jsem si do postele, zachumlala jsem se do deky a začala jsem znovu spokojeně usínat.

**Wooow:D asi jedna z nejdelších částí tohoto příběhu :D :3 ... no jak jste si mohli všimnout, blížíme se ke konci, ale můžu vám s jistotou oznámit, že budu psát druhou "řadu" a budu ji přidávat do stejné knížky. Snad se vám líbí nová část:))