Prohlédla jsem si staré fotky a podívala se jak jsem bývala roztomilá.... Červené tvářičky, stejně zbarvený nosík a to neustále. Když mi chyběl zub bylo to vtipné ,,Však on doroste" řekli a dál to nikdo neřešil. Odřeniny byly znakem toho, že jsem se pokoušela jezdit na kole a nějak to nevyšlo. Vlasy co trčely do stran se sčesaly do culíku a říkaly mi vrtulník, ani mi to nevadilo
Teď?
Projdu školní chodbou se stále rudými tvářemi i nosem, z dob kdy jsem byla malá mi to zůstalo, bohužel to není roztomilé nýbrž se mi posmívají kvůli kůži a mé blbosti že nepoužívám korektor. Narážky na to že jsem nešikovná a že kvůli tomu mám jeden zub menší než druhý na sebevědomí taky moc nepřidá. Odřeniny radši nepočítám, neustále rozcuchané vlasy, se kterými už každý gel či gumička prohrál souboj, raději neřeším...
Posměšky na alespoň jednu věc z tohoto seznamu slýchávám snad denně, nebo na mě alespoň visí pohledy všech těch oblíbených
Proč se časem všechno tak změní? Proč to co nám nevadilo nám vadí?
Proč se mi lidé kterým to přišlo roztomilé najednou smějí? Jasně vyrostla jsem, ale to už ani dospělí nemají soudnost a smějí se?
narážím na svou tetu, co mi řekla se se svým vzhledem, bych mohla do cirkusu, poté co mi předala sklenici s vodou ze které pila....
Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká
L. A. Seneca
,,jasně ty chytráku!"
křiknu na citát napsaný na zdi.
Jenže já váhám.
Mám říct zítra a i v jiné všem vlastní názor na jejich hloupé kecy nebo ne??
Mám jim říct něco ošklivého a být jako oni?
Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.
Platon
To se mě snaží utěšit další citát vyslovený dávno,pradávno.Tak jak je možné že je pravdivý?
Jenže když se tak zamyslím, já tu svou pravdu říkat nemusím, za blázna mě mají už teď a ani nevím proč, cožpak někdy nemůžu udělat nějakou šaškárnu, aby byla sranda? Může vám být jasné že když tu věc udělá kdokoliv jiný, je to správné.
Otevřu střešní okno a nebezpečně se vykloním.
Vzpomenu si na svou starou kamarádkou se kterou jsem bývala denno denně...
Kde je?
Venku,beze mě...
Jestli mě to mrzí? Ano a moc.
Mám kamarádky jen ve třídě a jsme takové odpadlice... Jsme každému dobré jen když něco potřebuje nebo mi to tak alespoň přijde. I když pravda, že se vztahy ve třídě otužily a je to zas fajn... Ale nikdo mi nevymluví že patřím mezi nejodpadlejší z odpadlých ve škole.
Chceš-li žít, zvykni si na mizerné počasí a nespravedlnost lidí.
Vyslovím citát od jakéhosi Lichtenbenga.
,,Zvykám si, už odmala tak proč se ty karty ještě neobrátily??"
Speciál jako takový tu zůstal pouze tento, ty slátaniny ze svého života jsem postupně smazala :D (Tahle slátaninka se mi líbí :D )
Tak aby se někdo nedivil, že nesedí komentáře a tak :))
