Paparazzi

Co bude dál?

Myslel jsem, že se začne probouzet, ale nic. Odešel jsem z pokoje a všichni jsme odjeli na hotel. Miya byla pořád vyděšená a Niall ji utěšoval. Po chvíli usnula a Niall ji odnesl do pokoje.
Harry
,,Kluci musíme si promluvit." Řekl Liam. ,,A o čem si chceš promluvit?" Zeptal se Niall. ,,O tom že za dva týdny jedeme na turné." Řekl Liam. ,,A co tím naznačuješ?" Zeptal jsem se, protože se mi nelíbilo kam tím míří. ,,No jenom nevím jak to uděláme?" Řekl Liam. ,,Jak by sme to měli udělat?" Zeptal se Niall. ,,No nejdřív jsem si myslel, že by Miya a Abbie mohli jet s námi, ale teď se to nějak zkomplikovalo." ,,No to máš pravdu." Řekl jsem smutně. ,,No já myslel, že kdyby se Abbie neprobírala tak můžeme pak koncertů přeložit a nebo tak něco." ,,Hm tak to je zajímavé a přemýšlel si o tom co když se neprobere vůbec?" Potom co jsem řekl tuhle větu tak jsem se zvedl a odešel do svého pokoje. Dal jsem si rychlou sprchu a šel si lehnout do postele. Nikdy jsem si nevšiml jak je ta postel velká a prázdná když jsem tu sám. Vždycky jsem tu byl sám, ale teď je to jiný.

Ráno
Hned jak jsem se probudil tak jsem provedl ranní hygienu, oblékl jsem se a dál si něco dobrého k snídani. Už jsem chtěl jít za Abbie do nemocnice, ale potkal jsem Liama. ,,Hele kámo, promiň mi za ten včerejšek, ale chtěl jsem ti pomoc." Řekl. ,,To je v pohodě, já vím že si to myslel dobře." ,,Chceš abych s tebou jel do nemocnice?" Zeptal se mě ,,Tak jo." Jeli jsme do nemocnice, když jsme tam dojeli chtěl jsem jít k Abbie na pokoj, ale tam se něco dělo. Bylo tam spoustu sestřiček a dva doktoři a z toho jsem usoudil, že to asi není dobrý. Snažil jsem se tam procpat, ale nepustili mě tam jen mi řekli ať počkám venku, že tam nemůžu být. V hlavě se mi honili myšlenky typu co když se jí něco stane? Proč tam bylo tolik lidí? Je už vzhůru? Ale ani na jednu jsem si nedokázal odpovědět ani si představit co se tam děje. Přišla ke mě sestra ,,Vy jste tu za slečnou Williams?" zeptala se. ,,Ano, co je s ní?" ,,Doktoři ji chtěli probudit, ale měla zástavu srdce. Naštěstí se nám jí podařilo resuscitovat a teď je stabilní a do večera by se měla za normálních okolností probrat." Vysvětlila mi. ,,Dobře, děkuju." Řekl jsem. Nevěděl jsem jestli mám být zděšený z toho, že se jí zastavilo srdce a nebo být rád že je v pořádku a možná se v nejbližší době probere. Chvíli jsem si o tom povídali s Liamem a pak za námi přišli Niall, Louis a Miya. Řekl jsem jim co se stalo a Miya řekla, že půjde za Abbie jako první. Ach nechápu kdo vymyslel, že dámy mají přednost. Když Miya přišla z pokoje řekla, že Abbie ještě pořád spí. Teď jsem šel já. Sedl jsem si na židli a chytil ji za ruku a jen tam tak seděl a hladil ji tu ruku. Jako kdyby pohla prsty. ,,Abbie, jsi vzhůru?" Zeptal jsem se. Pomalu začala otevírat oči. ,,Mám pocit že jsem zase v nebi." Řekla a usmála se na mě. ,,Ani nevíš jak jsem rád že už jsi zase se mnou." ,,Ale já jsem s tebou byla pořád. Slyšela jsem co jsi mi říkal. Láska nebo jenom úlet. Taky jsem nad těmi slovy přemýšlela. Myslela jsem, že to cítím stejně jako ty, ale teď nevím jestli to moje srdce taky tak cítí..." Během jejich slov mě zamrazilo, ale poslouchal jsem ji dál. ,,...myslela jsem, že bije pro tebe, ale přestalo." Zase se na mě usmála. ,,Ani nevíš jak jsi mě teď vyděsila. Už jsem myslel že mi chceš dát kopačky." ,,Já ti přece nemůžu dát kopačky." To mi zalichotilo, ale pak přišla druhá věta. ,,Přece spolu nechodíme." Zasmála se. ,,Ale mohli bychom." Usmál jsem se na ni. ,,No to bychom mohli." Usmála se a natáhla se abychom se mohli obejmout. V tu chvíli do pokoje vtrhl Liam. ,,Hele Harry nechceš přinést...Tak my všichni sedíme na chodbě a ty si tady syslíš Abbie pro sebe a nám nic neřekneš!?" Řekl ze srandy Liam a zavolal ostatní, aby taky přišli. Dlouho jsme si tam povídali než přišla sestra a vynadala nám že nás tam nemá být tolik, že Abbie potřebuje klid, že návštěvní hodiny skončily a že máme jít domů. Rozloučili jsme se s Abbie. Já jsem ji dal pusu na čelo. ,,Louisi, můžu si s tebou jen na chvilku promluvit?" Zeptala se Abbie Louise který chtěl odejít jako první. ,,Jo jasně." Řekl Louis.

Louis
Fakt mě zajímalo co po mně Abbie chce. ,,Chápu proč jsi byl naštvaný a nevadí mi to." ,,Ty jsi mě slyšela?" Udiveně jsem se zeptala. ,,Tak ty rekneš, že víš, že tě slyším a pak se divíš?" Zasmála se. ,,Takže mi odpouštíš?" ,,Jo." Usmála se a já se s ní rozloučil a šel ven za ostatníma.

Děkuji za to že to čtete, dáváte tomuto příběhu vote a komentáře. A omlouvám se za chyby. Původně jsem dneska nic napsat nechtěla, ale když má Harry ty narozeniny. Doufám že se vám to líbí názory mi můžete psát do komentářů.