Paparazzi

Všechno se obrací

Harry
,,Abbie, ne, nespi, to nesmíš!" Snažil jsem se jí probudit ale marně. Jenom jsem cítil jak pomalu dýchá a v hlavě si přemítal, jak se to všechno mohlo stát.

Když přijela záchranka, naložili si Abbie a mě tam samozřejmě zase nepustili. Odjeli se zapnutou sirénou a já jen seděl v obývacím pokoji na židli a čuměl do blba. Nemohl jsem absolutně nic dělat.
Asi za deset minut přišli ostatní. ,,Čus Harry co tady tak smutně sedíš?" Řekl Liam a já jen pokrčil rameny. ,,Já se jdu kouknout za Abbie!" Řekla Miya a rozběhla se k nám do pokoje, nemohl jsem ji zastavit už stála ve dveřích a nechápavě se rozhlížela po pokoji. ,,Harry, kde je Abbie?" Zeptala se mě. ,,Já pryč." Řekl jsem jednoduše. ,,Jak jako pryč!?" Křičela Miya. ,,To si ji jako zase nechal odejít! Co se stalo!?" Začala na mě křičet, ale tohle já nehodlám trpět. ,,Jo je to moje vína, stačí?" Řekl jsem a chtěl odejít do svýho pokoje, ale Miya pokračovala. ,,Tak co si udělal?!" Zase křičela vůbec jsem nechápal co ji je. ,,Je v nemocnici." Řekl jsem už jen potichu a zabouchl za sebou dveře pokoje. Z venku jsem jen slyšel Miyu jak říká: ,,Takže on ji zmlátil!" A spoustu dalších, podobných věcí.

To noc jsem vůbec nemohl usnout. Seděl jsem na posteli, přemýšlel o tom co se stalo a poslouchal co se děje v sousedním pokoji. Miya a Niall se celou noc hádali. S největší pravděpodobností to bylo kvůli mně a Abbie. Měl jsem to Miye hned vysvětlit, ale já sem na to neměl sílu.

Asi po další hodině hádání Miya řekla něco jako, že tu nebude a že jde pryč. Niall se jí ptal kam jde a ona na to řekla že za Abbie do nemocnice. Pak už jsem jen slyšel jak bouchla dvěma.

Miya
Odešla jsem za Abbie do nemocnice. Když jsem tak pomalu šla po městě došlo mi že je něco okolo dvou ráno a tak mě asi do nemocnice nepustí. Přece se nemůžu vrátit k Naillovi, po tý hádce. Já ani nevím proč jsem se s ním pohádala. Ale já sem potřebovala podpořit a on se jen zastával Harryho. Sice nevím jak to bylo, a možná se ho zastával oprávněné, ale třeba jsem měla pravdu já. Možná to asi moc zveličuju.

Po pár minutách bloudění pi městě jsem se rozhodla, že půjdu někam do baru, kde počkám do rána až začnou návštěvy v nemocnici.

Seděla jsem v koutě a pila jednu skleničku za druhou. Pozdě jsem si uvědomila, že když vstoupím do baru tak vyjdu střízlivá a půjdu do nemocnice.

Takže jsem tam jen tak seděla popíjela, ale najednou ke mně někdo přišel. ,,Ahoj, mužů si přisednout?" Zvedla jsem hlavu a bezmyšlenkovitě jsem vyhrkla: ,,ó můj Bože, jasně že jo!" A pak jsem jen koukala s otevřenou pusou.

Takže je tu další díl. Vím, že dlouho žádný nebyl, ale teď už by se to mělo zlepšit a měli by být i delší. Tenhle je zrovna krátký.