Paparazzi

Je to jen začátek

Miya
Zítra v šest hodin ráno odlétáme z Londýna. Letíme soukromým letadlem, ale i tak musíme vstávat ve tři ráno. Nebo teda alespoň já, abych se stihla připravit. Původně jsem nechtěla jít spát vůbec abych nebyla unavená a vyspala bych se v letadle, ale Niall trval na tom, že se musím vyspat, protože cestování je největší zábava. No až začnu v letadle zvracet tak to taková sranda nebude. Letíme do Ameriky. Ach já se tam strašně těším. Vždycky mě to tam táhlo. Abbie se zase nejvíce těší do Austrálie. I když musím uznat, že se těším i do Asie a Evropy. Já se vlastně těším kamkoliv jen abych tam byla s Niallem, Abbie a ostatními. S Niallem nám to klape ani jsem to nečekala. Je strašně milí, pozorný a netlačí na mě. Novináři stále nevědí kdo jsme. Ale pořád pátrají po tom kdo jsme naštěstí máme s Abbie na sociálních sítích imitační jména, které ještě neprokoukli. Ovšem některé fanynky na to asi přišli podle fotek, nechápu jak to mohli dokázat, muselo jim to zabrat šťastně času. Jsou prostě úžasný! Už jdu spát, ale nechápu na co mi to je, protože jsem vždy víc unavená když vstávám než když jdu spát.

Hodně brzy ráno
Zazvonil mi budík a já se vydrápala z postele. Šla jsem do koupelny dát si rychlou sprchu. Přece jenom budu půl dne na cestě. Oblékla jsem se a nalíčila. Pak jsem šla do kuchyně a udělala lehkou snídani sobě i ostatním. Seděla jsem u stolu, když přišla Abbie. ,,Jsi nějak brzy vzhůru, ne?" Řekla jsem ji s úsměvem. ,,Říká se dobré ráno, ale ano jsem vzhůru než mi někdo obsadí koupelnu." Zasmála se. ,,Tak to bys měla dělat, protože už slyším něčí budík." Byl strašně nahlas asi by jinak nikdo nevstal. Abbie se jen zasmála a rychle utíkala do koupelny.

Abbie
Běžela jsem do koupelny zrovna ve chvíli, když Harry vycházel z pokoje. Rozběhl se za mnou, ale já byla rychlejší a zamkla jsem se v koupelně. Bouchal na dveře, ale já ho nevnímala a šla jsem si dát rychlou sprchu. Vylezla jsem ze sprchy, vzala jsem si na sebe župan a chtěla jsem se jít převléknout do pokoje, ale když jsem odemkla vlítl dovnitř Harry. ,,Tak ty jsi mi chtěla utéct jo?" Chtěla jsem na to něco říct, ale začal mě líbat a přitiskl mě ke stěně. ,,Teď už mi neutečeš!" Řekl a pak dodal ,,nikdy!" Ja se jen usmála a dala mu ruce kolem krku. ,,Abbie, Harry za patnáct minut odjíždíme!" Ozvalo se z kuchyně. ,,Harry musím se jít připravit." Řekla jsem. ,,No dobře." Šla jsem sem se obléct a nalíčit do pokoje. Po chvíli přišel do pokoje Harry. ,,Vypadáš úžasně." Řekl mi. ,,Děkuju." Řekla jsem. Jen se usmál a dál mi pusu na čelo. ,,Jsi připravená?" Zeptal se mě. ,,Snad jo." ,,Hej lidi, musíme vyrazit. Kufry už jsou v autě." Křikl Liam na celý apartmány. Vzala jsem si tedy kabelku, po cestě vzala jablko jako snídani a obula si boty. Všichni jsme šli k autu a nasedli do něj. Trochu jsme se tam mačkali. Normálně bychom se tam vešli, ale teď byli kufry i na nejzadnějších sedačkách.

Před letištěm čekalo pár fanoušků. O můj Bože ve čtyři ráno?! Oni jsou tak úžasní! Já a Miya jsme si nandaly brýle a kapuci a šly jsme dovnitř každá se svým kufrem a taškou zatím co se kluci fotili s fanoušky. Jelikož byla ještě tma tak nevím jestli za to ty fotky stály. Když jsme tam tak stály přišly k nám dvě holky. Začali si s námi povídat, byli fakt moc milé. Doufala jsem že většina fanynek bude takhle milých a nebudou nás jen urážet. Jedna z těch holek měla fakt divnou vůni jako bych ji už někdy cítila. Když kluci přišli rozloučily jsme se s těma holkama a šli k odbavení zavazadel.

Nastoupili jsme do letadla. Sice bylo menší než ty normální, ale zase tam bylo víc prostoru. Prostě soukromé letadlo. Letadlem jsem létala od malička, ale i tak jsem se vždycky bála. Upřímně jsem se bála vzletu, letu a příletu. Letadlo začalo startovat. Já jsem zavřela oči a myslela na všechny své blízké, vždy jsem to tak dělala pro případ, že bych na ně už myslet nikdy nemohla. Dělala jsem to tak vždycky, když jsem se bála, že se něco stane. Harry mě chytil za ruku. ,,Bojíš se?" Zeptal se mě. ,,Trochu." Odpověděla jsem. Let z Londýna do New Yorku trvá něco málo přes tři hodiny, takže tam přiletíme přibližně v půl desáté londýnského času s časovým posunem to bude půl páté ráno. Nejdříve jsme si povídali, dost jsme se u toho zasmáli, ale pak se mi začalo dělat trochu špatně tak jsem si šla sednout dál od nich abych se trochu prospala, ale nějak se mi to nedařilo. Po chvíli ke mě přišel Harry. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě. ,,Jo, jenom je mi trochu špatně a nemůžu usnout." Harry propletl naše prsty a já si opřela hlavu o jeho rameno. Po chvíli jsem usnula. ,,Vážení cestující, hovoří váš kapitán z důvodu závady motoru budeme muset nouzově přistát na vodě." Slyšela jsem hlas a s trhnutím jsem se probudila. ,,Co, Co se děje!?" Když jsem se rozhlédla okolo sebe všichni se smáli. ,,Co blbnete? Pilot říkal, že letadlo padá a vy se tu smějete?!" Oni se na mě podívali a začali se smát ještě více. Až teď mi to začalo docházet, to nebyl hlas pilota, ale hlas Liama. Tak to jim nedaruju. Začala jsem dělat že brečím. Položila jsem si obličej na Harryho hruď. ,,Ví-víte j-jak jsem se bála." Vzlykala jsem a Harry mě hladil po zádech. ,,Jste fakt strašný!" Řekl Harry. ,,No tak promiň Abbie, my to mysleli jako srandu." Omlouval se Liam a ostatní se k němu připojili. Začala jsem se jim všem smát, že mi na to skočili. ,,Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe." Řekla jsem a pořád jsem se smála. Všichni se na mě koukali s otevřenou pusou. ,,Vážení cestující, hovoří váš kapitán za deset minut zahájíme přistání." Tentokrát už to byl pilot.

Vystoupili jsme z letadla a šli si pro kufry. Pak jsme nastoupili do auta a jeli na hotel. Když jsme tam dojeli bylo pět ráno. Večer mají kluci koncert, takže máme celý den čas na to abychom poznali New York. Když Louis odemkl pokoj vlítla jsem dovnitř prolítla všechny pokoje a rychle zakřičela jaký si beru. Samozřejmě to byl ten největší. Vzala jsem svoje kufry a tašku, šla do pokoje, hodila kufry na zem a skočila na postel. Harry přišel do pokoje. ,,Vím že sis zabrala tenhle pokoj, ale doufám, že mě vezmeš k sobě." Řekl prosebně. ,,No ještě si to rozmyslím." Řekla jsem a šibalsky se usmála. ,,Prosím." Řekl s roztomilým úsměvem. ,,Tak dobře, když tak krásně prosíš." Harry se usmál a lehl si vedle mě na postel. Jen tak jsme tam leželi a objímáli se. ,,Harry, mě se nechce spát." Řekla jsem.

Je tu další díl. Omlouvám se že dlouho žádný nebyl, ale vůbec jsem nestíhala a tenhle díl jsem psala buďto pozdě večer nebo brzy ráno než jsem vstávala do školy takže se omlouvám za chyby. Minule jsem psala že už se blížíme k hlavní zápletce. V tomhle dílu se stalo něco co tu zápletku jakoby začlo. Bylo to asi pět vět o kterých by jste řekli, že tam ani nepatří, ale jsou tam zásadní i když vypadají jako bych neměla co psát a jen tak to tam přidala. Můžete mi napsat třeba do komentářů co si myslíte že to bylo za věty. A taky nazory protože mě vážně zajímá co si o tom příběhů myslíte.