"Tak já pádím zlato. Pěkně v klidu lež, já zase dojdu. Pa," zamával jsem mu a dnes již podruhé odešel z chaloupky vstříc práci.
"Dobrý den. Já jsem tady místo Louise Tomlinsona. Onemocněl a tak mě poprosil, jestli bych to vzal za něj," vešel jsem do zaměstnanecké části restaurace s touhle větou na rtech.
"Mně je momentálně úplně jedno kdo jsi a kde ses tu vzal. Okamžitě se obleč a pojď mi pomoct," vyjel na mě ten protivný slizoun. Radši jsem ho nadále neprovokoval a šel plnit jeho rozkazy.
Když jsem byl převlečený, nakoukl jsem do restaurace. Všechny stoly byli obsazené hladovými zákazníky, kteří netrpělivě čekali na to, až je někdo obslouží. A Slizoun to jaksi sám nezvládal.
"Co tam tak stojíš a zíráš? Makat, makat!" křikl na mě.
"Vždyť už jdu," zamumlal jsem si pod vousy a šel obsloužit své úplně první zákazníky v životě.
"Dobrý den. Přeju krásné poledne. Tady je váš jídelní lístek," položil jsem před ně s úsměvem nabídku jídel. Až jsem se divil, kde se ve mě ta milost bere.
"Tady je vaše jídlo. Přeji dobrou chuť!" roznášel jsem s naprosto upřímným úsměvem jídla všemožných chutí. Jednou to byla svíčková, podruhé palačinky s ovocem a šlehačkou, jindy zase gulášová polévka s chlebem nebo dva orosené půllitry piva. Slizouna jsem si nějak nevšímal a tak mi nemělo co kazit náladu.
Krátce po půl druhé začal největší nával hladovců opadávat a já se omluvil s tím, že mám ve dvě lekci. Slizoun neměl na výběr a tak jen pokrčil rameny a propustil mě.
O třičtvrtě na dvě už jsem stál u sjezdovky jejíž součástí je i dětská školička. Přemýšlel jsem, co s tím klukem budu dělat. Jestli je to ten, co jezdí jako olympionik, tak to se radši půjdu zahrabat, protože vážně nevím, co bych tohoto chlapce učil. Myslím, že nejlepší bude, když se ho zeptám. Ale ještě je tu stále možnost, že to není on.
"Hej ty! Ty, co si tu místo Loua! Je tu Tommy," poukázal na malého chlapce vedle sebe Hora. Sakra. Je to on. Polkl jsem a vydal se směrem k nim. Ten chlapeček tu musí být asi hodně známý, když ho zná jménem i Hora.
"Ahoj Tommy. Těšíš se na dnešní lekci?" sklonil jsem se na chlapečkovu výškovou úroveň, ale on mi nevěnoval pozornost.
"Zaprvé tě neslyší a zadruhé ti neodpoví," řekl Hora, když jsem se Tommyho dál ptal, jestli se těší.
"Jakto?" nechápal jsem.
"Je hluchoněmý," oznámil mi Hora, jako kdyby to byla úplně normální věc.
"Cože je?" slyšel jsem, ale stále jsem tomu nemohl uvěřit.
"Hluchoněmý. Neslyší, nemluví," vysvětloval mi Hora. Asi nevím co znamená být hluchoněmý.
"A jak se s ním mám bavit? Jak se s ním baví Louis?"
"Že by znakovou řečí?" parodoval můj zmatený tón Hora. Takže můj miláček umí i znakovou řeč? Tak to by mě zajímalo, co neumí. Ale proč mi neřekl, že je Tommy hluchoněmý? Zapomněl snad? Ale na tohle se přece nezapomíná. Zatajil mi to schválně? Ach bože...
"A jak se s ním mám jako dorozumívat?"
"Ty neumíš znakovou řeč?" divil se Hora.
"Ne. Vy snad jo?"
"No to sice ne, ale myslel jsem, že ty jo. No nic. Já musím. Nějak se s ním poper. Zlom vaz," poplácal mě Hora po rameni a utekl. Doslova utekl.
"Ty, já, vlek," ukazoval jsem na věci a doufal, že to pochopí. Tommy kývl a rozjel se k vleku. Já se rychle nacvakl do lyží a jel za ním.
Ve čtyři hodiny se vleky zastavili a já čekal, až si někdo přijde pro Tommyho. Nakonec jsme to spolu nějak zvládli. I když se mi ten klučina občas smál, když jsem se snažil předvést něco, co vypadalo očividně velmi vtipně, ale on to vždy pochopil a udělal co jsem chtěl. Ale bylo to náročné. To si Louis ještě odskáče...
"Vy si jdete pro Tommyho?" zeptal jsem se dámy, která právě přicházela.
"Ano. Pozítří ve dvě Thomase zase přivezeme. Souhlasí?" nebyla to moc příjemná paní. Bylo mi chudáčka Tommyho líto.
"Já nevím. Jsem tu nový, ale asi ano. Pozítří."
"Ježíš, to je neschopnost. Ani domluvit se mezi sebou neumíte. Sbohem," klofla nemilosrdně Tommyho za ruku a odvlekla ho k autu. Chlapeček ji neochotně a se sklopenou hlavou následoval, ale na poslední chvíli se otočil a s úsměvem mi zamával. Já mít za matku takovou semetriku, tak uteču z domu. Ale Tommymu může být maximálně šest, takže to pár let ještě musí vydržet.
Vzal jsem si do rukou lyže, rozloučil se s Horou a utíkal za Louim. Myslím, že mi má co vysvětlovat...
