"Za deset minut nástup na odpolední výcvik! A Styles ho má o 5 minut dřív!" vřeštěl zespodu učitel. Prudce jsem sebou cukl a probral se. Asi jsem usnul.
Vzpamatoval jsem se, vyskočil z postele a začal se oblékat. Nakonec jsem v miniaturním koupelnovém zrcátku zkontroloval svůj vzhled. Dokonalost sama. Poslal jsem svému odrazu vzdušnou pusinku a vydal se do jámy lvové.
"Hodláš dělat nadále problémy?" zeptal se mě učitel.
"Já bych tomu neříkal problémy. Ale jako slušné děťátko se chovat nehodlám, jestli jste myslel toto."
"Bože, bože, Stylesi," zakroutil nademnou hlavou učitel. "Půjdeš poslední z lyžárny, podíváš se jestli je všechno v pořádku a pak zamkneš. Rozumíme si?" Souhlasně jsem kývl na učitelovi rozkazy.
"Teď už běž," poslal mě ven. Rád jsem ho poslechl.
Když jsme došli na svah, všiml jsem si, že na svahu je zase ten instruktor, ale tentokrát tu má jenom jednoho chlapečka.
Vyjeli jsme nahoru po vleku a stoupli jsme si do řady. Zatímco ostatní poslouchali učitelovi rozkazy, já jsem zaujatě sledoval instruktora s chlapečkem. Isabell měla pravdu. Ten člověk má zlaté srdce.
"Už ho obdivuješ?" zeptala se mě právě Bell.
"Kušuj," sykl jsem směrem k ní. Pozoroval jsem ho stále a pořád. V tom se otočil mým směrem a usmál se. Jeho úsměv byl snad to nejdokonalejší co jsem kdy viděl. Dvě rovné řady bílých zoubků svítili až ke mě. Pořád se usmíval. Já jsem jen stál a užíval si té chvíle, kdy se na mě usmívá nejdokonalejší člověk na planetě. Ale počkat? Co můj Modroočko?
"Byl by úžasný tatínek. Ty děti ho úplně maximálně milují a on je taky. Hned bych ho brala. Myslíš, že by mě chtěl?" vyrušila mě v mém přemýšlení Lisa, která naši konverzaci s Isabell očividně trpělivě odposlouchávala. V tom mi její 'ideální manžel' zamával. Mával mně. Ale ona to trošku nepochopila. Začala mu mávat jak šílená puberťačka. On jen změnil úsměv ve škleb a odvrátil pohled. V tu chvíli jsem měl chuť Lisu zabít. Ale... Proč mi vlastně vadilo, že se na mě přestal usmívat? Proč jsem, když Lisa řekla že by byl dobrý tatínek, chvíli přemýšlel nad tím, jaké by to bylo kdybysme spolu měli děti? Zamiloval jsem se do něj? Ale já přece miluju Modroočka. Počkat. Právě jsem si přiznal, že se rozhoduju mezi dvěma kluky. Právě jsem sám sobě přiznal, že jsem gay. A sakra.
"Stylesi, jedeš!" Zase jsem byl poslední. Vyrazil jsem a vzápětí kolem mě prosvištěl instruktorův svěřenec. Mohlo mu být asi pět roků, ale jezdil skoro líp než já. A to je co říct. O chvíli později kolem mě projel i instruktor sám. I přes tu rychlost jsem viděl, že se na mě pousmál. Zahřálo mě u srdce a motýlci v břiše se probudili k životu. Dojel jsem k učiteli s maximálním úsměvem od ucha k uchu. On jenom při pohledu na mě pozdvihl obočí a dál se mi nevěnoval. Pak rozdával nějaké instrukce, ale já jsem ho nevnímal. Sledoval jsem instruktora a chlapečka jak spolu jedou na kotvě. Instruktor měl kotvu někde pod koleny a tipuju, že to nebylo zrovna nejpříjemnější. Ale usmíval se od ucha k uchu a vypadal jako nejšťastnější člověk na světě. Ten jeho úsměv byl tak dokonalý... Ale co oči Modroočka? Ty jsou přece taky dokonalé. Mám depku. Oči nebo úsměv? Modroočko nebo instruktor?
"No tak co Harry? Myslíš, že bych u něho měla šanci?" V tu chvíli ve mě začalo vřít. Lisa. Ona ho chce. Poplach! Neodpověděl jsem. Jen jsem se na ni znechuceně zašklebil a šel si stoupnout jinam. Lisa po mě hodila nechápavý pohled, ale já se s ní nehodlal bavit, když mi vlastně svým způsobem leze do zelí.
Když jsme skončili, chtěl jsem jít za instruktorem, prohodit pár slov... hlavně ho vidět a být v jeho blízkosti... Ale měl jsem smůlu. Už odešel. Ach jo.
"Harolde, jdeš s náma?" kývli nejistě mým směrem Ryan s Brianem.
"Jo jasně," pousmál jsem se na ně.
"Víš Harry, poslední dobou si trochu divný..." vyklopil mi Ryan.
"Jak poslední dobou? Vidíme se teprv necelý den," nechápal jsem.
"No dneska po obědě si začal být takový... no... hm... jak to říct... emmm... jiný," vykoktal Brian.
"Já jsem úplně v pořádku! Nic mi není! Tak se o mě nestarejte jak o malé mimino! Nejste moji otcové! Jsem. V. Naprostém. Pořádku!" křikl jsem na ně naposledy a utekl.
Nejsem v pořádku. Lhal jsem. Nejsem v pořádku ani trošku. Nevím koho miluju. Nevím vlastně jestli vůbec někoho miluju. Aaaaaa! Divím se, že vím jak se jmenuju. Ale já to vyřeším. Přijdu na to koho miluju. Snad...
