'Skláněli se ke mně. Oči. Dvě nejkrásnější oči, co jsem kdy na celém světě viděl. Byli azurově modré jako lesní studánky s chladivou vodou, ale přesto zářili, jakoby hluboko v nich byli ukryty plápolající plamínky ohně. A byli tak čisté a upřímné...
Ucítil jsem jemný poryv větru a uslyšel šum křídel. Měl jsem jasno. Ty oči patří andělovi...'
Ráno jsem se trhnutím vzbudil. Oči nikde, anděl nikde... byl to jenom sen. Ale za to přenádherný.
Převlékl jsem se do tepláků, hodil na sebe nějaké tričko a mikinu a utíkal dolů na snídani. Už jsem měl 'celých' 10 minut zpoždění.
"Stylesi! Máš deset, opakuji, DESET minut zpoždění. Jak si to představuješ? Tady není žádný holubník, že si sem dokráčíš kdy chceš. Tohle je naposled, co ti to odpustím. Garantuju ti, že příště budeš šlapat kopec. A teď už si bez sednout, ať tě nevidím." Chvíli jsem tam nervózně stál, jako přibitý k podlaze. Nevěděl jsem, jestli to učitel hraje, nebo to myslí vážně. Když ale po půl minutě spolu s celou třídou vybuchl smíchy, poznal jsem pravdu.
"Promiň Harry, ale tohle mi prostě chybělo," omluvil se mi.
"To je v pořádku. Ale musím vás pochválit. Byl by z vás dobrý herec. Zkuste o tom popřemýšlet," pousmál jsem se na něj a odešel ke svému stolu, u kterého už se nacpávali Ryan s Brianem.
"Dobrou chuť," popřál jsem jim, i když jsem viděl, že snídani mají skoro snědenou.
"Tobě taky," oplatili mi s plnými ústy něčeho, co ještě před chvílí mohlo vypadat jako docela chutné jídlo.
"Harry pojď sem k nám," zamrkala na mě Lisa. Zase ona. Copak ta kača nedá nikdy pokoj?
"Jsem tu s klukama," vymluvil jsem se. Už jsem si myslel jak mi to klapne, ale ten idiot Ryan musí vždycky všecko pokazit.
"To je dobrý Harolde. Klidně za nima běž. My si tu s bráchou vystačíme." Měl jsem sto chutí ho lištit.
"No tak Harry. Pojď sem k nám. Nebo se snad bojíš?" Já a bát se? To nikdy.
"Vidíš jak to jde..." ušklíbla se Lisa, když jsem si dosedl k holčičímu stolu. Lisa a její věrné sokyně- Lauren, Dani, Amy, Sophia a Isabell. Celou školu bez sebe nedaly jediný krok. Byly jako siamská dvojčata. Teda vlastně šesterčata.
"Pověz nám něco o sobě. Co děláš, kde bydlíš..." Lisa se posunula ještě blíž ke mě. A tak jsem se posunul i já. Jenže dál od ní... a blíž k Isabell. V hlavě se mi totiž rýsoval plán.
"Mám moc peněz Lis. Já nemusím pracovat. Cokoliv co chci, si koupím. Moje manželka by se měla jako v bavlnce," řekl jsem a mrknul jsem na Isabell. Ta sklopila hlavu a zčervenala.
"Všechno bych jí koupil. Na co by si ukázala, v druhé sekundě by to měla. Rozmazloval bych ji jako princeznu a královnu dohromady. Plnil bych jí i ta přání, které v skrytu duše skrývá," cítil jsem, že se Lisa culí a usmívá. Přece jenom jsem s ní chodil. Ale já jsem se díval stále a pořád na Isabell.
"Nikdy by nemusela nic dělat. Snesl bych jí modré z nebe. Udělal bych jí ráj na zemi. Všechno možné i nemožné... Všechno by dostala. I kdyby mě to mělo zruinovat... Všechno bych jí koupil, jen aby byla spokojená," pousmál jsem se a ukázal své ďolíčky. Kdyby Isabell nestála, určitě by se ji podlomila kolena. Na holky jsem totiž profík.
"A ty někoho máš Harry?" polkla Lisa bylinkový čaj, kterého se právě napila.
"To sice nemám, ale co není může být..." přisunul jsem se ještě blíž k Isabell. Ta už byla červenější než domácí cherry rajčátko.
"Chtěla bys někoho mít? Někoho pěkného a bohatého?" zavrněl jsem provokativně. Chudinka malá ani mluvit nemohla. Ihned jsem se jí vrhl kolem krku. Jedním očkem jsem zahlédl, že se to Lise ani trošku nelíbí a tak jsme se s Bell začali líbat. Okamžitě se na nás otočila celá jídelna a všichni nás s údivem pozorovali. Hlavně Lisa. Když jsme se rozpojili, začala na nás histericky ječet.
"Harry je můj ty kačeno. Nenávidím tě Isabello! Myslela jsem, že jsi kamarádka..." Lisa už se chtěla zvednout a utéct, ale Isabell ji zastavila.
"No tak Lis. To on po mě vyjel. Já mám už 7 roků přítele a čekám s ním dítě. A k tobě Harolde, jsi pěkný blbec, ale hlavně sobec." Jiného by to urazilo, ale mě to nevadí. Je to jenom ukázka lidské blbosti a závisti. Jen ať mi mé penízky závidí.
