"Lou spíš?" vešel jsem do chaloupky. Modroočko se zavrtěl na posteli. Asi jsem ho vzbudil. Každopádně, byl vzhůru a to je hlavní.
"Ta lekce s Tommym už skončila?" zeptal se rozespale a promnul si oči.
"Jojo. Moc pěkně jsme si popovídali," snažil jsem se o úsměv, ale na stoprocent to ve finální fázi vypadalo jako úšklebek.
"Nechceš mi něco říct, Loui?" Jmenovaný jen sklopil hlavu a nervózně jí zakroutil.
"Vážně? Vážně nic?" I když mi mého princátka bylo líto, musel jsem se nahlodat do jeho sebevědomí, aby mi to sám vyklopil. Ve vztahu nesmí být žádné lži ani tajemství. Pak by to zajisté nefungovalo.
"No tak Louisi řekni mi to. Nesmíme si lhát." Viděl jsem, jak na povlečení dopadá slza. Brečel. A začalo to nabírat na intenzitě. Schoulil se do klubíčka a spustil v hysterický pláč. Trhalo mi to srdce na kusy. Během pár sekund jsem změknul. Přitáhl jsem si mého medvídka k sobě a on se svinul na mé hrudi jako miminko.
"Shh...Shh...Boo, lásko, nebreč. Já se na tebe nezlobím. Promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Odpustíš mi to?"
"Ne Harry. To já bych se měl omluvit. Neměl jsem to dělat..." stále popotahoval. Byl tak strašně moc roztomilý. Měl jsem chuť ulíbat ho k smrti. Ale pak mi došlo, co vlastně říkal.
"Počkej...Co jsi udělal?"
"Lhal jsem ti," šeptl se skloněnou hlavou a utřel si mokré tváře.
"Tak už se kvůli tomu netrap. Sice nevím jak, ale nějak jsme to s Tommym zvládli. A když bude potřeba, zvládnu to znovu. Pro tebe všechno lásko," líbnul jsem ho do vlasů, ale on se znova rozplakal. Celý se klepal a jeho slzy mi máčeli svetr.
"Řekl jsem něco špatně?" nevěděl jsem, proč pláče. Ale nechtěl jsem, aby brečel.
"Jsem takový idiot. Měl bys jít pryč Harry. Pryč a už se nikdy navrátit. Takového vola jako jsem já, si nikdo nezaslouží. A ty už vůbec ne. Běž Harry a nech mě tu utápět se ve vlastní blbosti. Nezasloužím si tě," odstrčil mě od sebe, ale já jsem se hned přitáhl.
"Co to říkáš lásko? Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo. To já si nezasloužím tebe. Ty jsi anděl tělem i duší, zatímco já jsem jen namyšlený egoistický kreté-" V tom jsem ucítil jeho rty na těch mých.
"Tohle už nikdy nechci slyšet ano?" řekl.
"Ale Loui. Já...já takový opravdu jsem. Hnusný, namyšlený, rozmazlený parchant, co nikdy v životě nehnul prstem. Stydím se za sebe." Tentokrát ukápla slzička mě.
"Víš Harry, já to všechno vím. Vím, jaký jsi byl. Ale to je mi úplně jedno. Změnil ses. Změnil ses k lepšímu. Vždyť podívej se, co jsi pro mě dneska udělal."
"Ty jsi mě změnil. Miluji tě. Láska k tam úžasnému člověku jako jsi ty, by změnila každého. A já ti za to děkuju. Děkuju, žes mě udělal lepším člověkem. Ale počkej... Jak můžeš vědět o mé minulosti?"
"Byla za mnou tvá bývalá..." Bylo vidět, že bude zase brečet.
"Lisa? Ježíš Maria. Kvůli ní si není třeba dělat velkou hlavu. Znám ji už od peřinky. Vždycky byla taková. Ze všeho udělá tragédii a katastrofu. Tak co ti napovídala? Ale hlavně prosím neplakej. Bolí to, vidět tě brečet," setřel jsem mu slzičku a pobídl ho k mluvení.
"Řekla mi, že si nechutně rozmazlený fracek, kterému v životě na nikom nezáleželo. Že prý sis dělal ze všech lidí jenom otroky a podmaňoval si je svým bohatstvím. Žes nikdy nedokázal milovat. Ke všem přítelkyním ses choval odtažitě a nedokázal jsi jim dokázat, jak moc je miluješ. Všichni přátelé se tě báli, že kdyby udělali něco proti tvé vůli, shodil bys je do společenské propasti, ze které není úniku. Že tě všichni za tvými zády pomlouvali a nenáviděli. A pak mi řekla, že ona tě celým srdcem milovala a zastávala se tě, když tě někdo pomlouval a nevnímala to, že ji za to lidé nenáviděli. A nakonec konstatovala, že to, že tě milovala byla největší chyba jejího života a že mě lituje." Tentokrát jsme brečeli oba. Vzájemně jsme se objímali a dodávali si sílu. Nevěděl jsem proč brečel Louis, ale důvod mého pláče byl prostý. Lisa měla pravdu. Choval jsem se jako hovado. Kéž by ty roky šli vrátit zpět. Spoustu věcí bych udělal jinak..
